Václav Dvořák (stavitel)

Václav Dvořák
Narození	20. září 1900 Obřany Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. září 1984 (ve věku 84 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Povolání	stavitel, architekt
Hnutí	funkcionalismus
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav Dvořák (20. září 1900 Obřany^[1] – 21. září 1984 Brno) byl český stavitel, architekt a sběratel umění.

Václav Dvořák se narodil v Obřanech v chalupnické rodině 20. září roku 1900 jako nejmladší ze šesti dětí manželům Františku Dvořákovi a Marii Dvořákové, rozené Dohnalové. Několik let poté, co roku 1905 tragicky zahynul otec rodiny František, se Marie Dvořáková i s dětmi přestěhovala za svým novým mužem do Žatčan. Po pěti letech obecné školy docházel Václav Dvořák tři roky do měšťanky v Husovicích a poté složil přijímací zkoušky na brněnskou průmyslovou školu, kde roku 1921 odmaturoval. Až do složení stavitelské zkoušky v roce 1926 pracoval v krátkých časových úsecích u více zaměstnavatelů.

V letech 1928–1932 provozoval společnou projekční kancelář s architektem Aloisem Kubou. V letech 1932–1947 měl samostatnou projekční a stavitelskou firmu. V Brně se seznámil s lékařem a sběratelem moderního umění Otakarem Teyschlem a s kulturně činným obchodníkem Františkem Venerou (SVU v Brně), kteří ho v polovině 30. let přivedli ke sběratelství umění. Dvořák neměl potřebné vzdělání a zpočátku jeho akvizice odrážely více finanční úspěchy jeho firmy než kvalitu a v pozadí byla potřeba utvrdit vydobytý společenský status. S malířem Antonínem Procházkou se seznámil při přestavbě jeho rodinné vily.

Za protektorátu budoval svou sbírku umění a jako mecenáš podporoval umělce, především sochaře. Pravidelně se s nimi scházel v Praze i v Brně a aktivně se tak podílel na formování nových myšlenek a přístupů, reagujících na proměny dobového kulturního a společensko-politického klimatu. Po válce se finančně podílel na rekonstrukci brněnského Domu umění. Po vlně poválečného znárodňování a v předtuše těžkostí věnoval značné finanční prostředky do nákupu osmi pláten z výstavy Umění republikánského Španělska - Španělští umělci pařížské školy. Mezi těmito obrazy byla i Šedá hlava (Dora Maar) Pabla Picassa.^[2]

Roku 1948 byla znárodněna Dvořákova stavební firma a roku 1952 přišel po diskreditační kampani i o svou rodinnou vilu ve Foustkově ulici, ze které komunistický režim zřídil mateřskou školu. Na Dvořáka byla uvalena daň za jeho znárodněný podnik a poté byl obviněn ze "zatajování cenných předmětů ve svém vlastnictví". 13. července 1960 byl pak obviněn z pokusu o "rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví" a odsouzen k nepodmíněnému tříletému trestu a k propadnutí majetku. V letech 1960–1963 byl vězněn v pražské věznici na Pankráci. Roku 1962 byla jeho sbírka bezplatně převedena do správy Moravské galerie v Brně, s výjimkou předmětů, kde odhadní cena nepřesáhla tisíc korun, tedy grafických listů a kreseb.^[3]

Dvořák nesl své odsouzení těžce a chápal ho zejména jako útok na svou bezúhonnost. Po propuštění z vězení navštěvoval výstavy a sledoval osudy děl ze své sbírky, přestože popisky uváděly pouze datum získání a nikoli původního majitele. Počátkem 90. let 20. století byl majetek navrácen v restituci a část jeho sbírky odkoupena, část dlouhodobě zapůjčena a zbytek navrácen rodině.

Podle protokolů o převzetí sbírky Moravskou galerií, vlastnil Václav Dvořák osm plastik Karla Dvořáka, dále sochu Emila Filly Zápas, Tři Grácie Josefa Kubíčka, Lachtana Jana Laudy a také sochy Karla Pokorného, Josefa Wagnera, Josefa Mařatky, Jana Štursy a Vincence Makovského.

V obrazové sbírce byli zastoupeni Antonín Procházka, Karel Černý, Emil Filla, František Tichý, František Foltýn, Václav Špála, Jaroslav Král, František Kupka (studie k Extázi), Jan Preisler, Otakar Nejedlý, Jan Slavíček, Rudolf Kremlička, Willi Nowak, Josef Čapek, Jan Bauch, Alois Fišárek, Georges Kars, Alfréd Justitz, Eduard Milén, Antoni Clavé, ad.^[3]

V Brně postavil řadu bytových domů vysokého architektonického i technického standardu.

• 1936 nájemní domy čp. 413–415, Staré Brno, Pekařská 28–32, spolupráce Jaroslav Brázda
• 1936 nájemní domy čp. 626, 627, Staré Brno, Pellicova 5, 5a, spolupráce Jaroslav Brázda
• 1936 nájemní domy čp. 634, 635, Staré Brno, Pellicova 13, 13a, spolupráce Jaroslav Brázda
• 1936 nájemní domy čp. 639, 640, Staré Brno, Pellicova 17, 19, spolupráce Josef Šolc

• Robert Mečkovský, Stavitel Václav Dvořák jako mecenáš a sběratel umění, diplomová práce, FF MUNI Brno 2006
• PELČÁK, Petr; WAHLA, Ivan. Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba : brněnští stavitelé 30. let. Brno: Spolek Obecní dům, 2002. 121 s. 
• KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika – architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. 332 s. ISBN 80-902810-2-8. S. 321. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 492–493. 
• Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Dvořák na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Dvořák (stavitel)
• Václav Dvořák v Encyklopedii dějin města Brna
• Obec Žatčany, Václav Dvořák - životopis