Václav Ertl
Václav Ertl | |
---|---|
Václav Ertl | |
Narození | 13. dubna 1875 Dobříš Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. února 1929 (ve věku 53 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | pedagog, překladatel, literární historik, jazykovědec a bohemista |
Alma mater | Univerzita Karlova |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Ertl (13. dubna 1875 Dobříš[1] – 12. února 1929 Praha[2]) byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog.
Život
Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK (státní zkoušky z češtiny a francouzštiny 1902).[3] Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně (1898–1899), reálných gymnáziích Praha-Žižkov (suplent 1899–1900) a Náchod (profesor 1900–1904), od roku 1904 až do svého skonu (od 1919 pouze formálně) působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva (1904–1918).[3] V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého,[4] publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč.[5]
Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (dopisující člen od 28. června 1917, mimořádným zvolen 16. prosince 1920), mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926.[6]
Dílo
Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny (Stručná mluvnice česko-slovenská), příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky (např. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic) a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957.
Publikace (výběr)
- Stručné dějiny literatury české 2 (s J. Vlčkem), 1909
- Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské 1–2, 1914
- Gebauerova Krátká mluvnice česká, 1916
- Stručná mluvnice česko-slovenská, 1919, 1924
- Čítanka pro vyšší třídy škol středních, 1922
- Gebauerova krátká mluvnice česká pro nižší třídy středních škol, 1928
- Česká mluvnice s připojenou cvičebnicí a slovníčkem pro obchodní školy (s J. Gebauerem a J. Kaňkou), 1929
- Časové úvahy o naší mateřštině, 1929
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Dobříš
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 101. Dostupné online.
- ↑ a b Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 152.
- ↑ Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích, s. 416.
- ↑ Český biografický slovník XX. století I, s. 295.
- ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 70.
Literatura
- Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích / Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán (eds.). Praha: Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-80-200-1809-0. S. 415–416.
- ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 152–154.
- ERTL, Václav. Dobrý autor : výbor z jazykovědného díla / ediční příprava a redakce Jan Chromý. Praha : Akropolis, 2011. 271 s. ISBN 978-80-87481-54-7.
- KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 224–225.
- KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 152.
- ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 69–70.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 295.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Ertl na Wikimedia Commons
- Osoba Václav Ertl ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Ertl
- Václav Ertl v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Václav Ertl na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR
- GRUND, Antonín. Prof. Václav Ertl. Rozpravy Aventina. 1929, roč. 4, čís. 23, s. 229. Nekrolog. Dostupné online.
- HODURA, Kvido. Václav Ertl. Naše řeč. 1949, roč. 33, čís. 3–4, s. 47. K 20. výročí Ertlova úmrtí. Dostupné online.
- DANEŠ, František. Sto let od narození Václava Ertla. Naše řeč. 1975, roč. 58, čís. 5, s. 249–255. Dostupné online.
- Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 34
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“