Václav Ertl

Václav Ertl
Václav Ertl
Václav Ertl
Narození13. dubna 1875
Dobříš
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. února 1929 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, překladatel, literární historik, jazykovědec a bohemista
Alma materUniverzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Ertl (13. dubna 1875 Dobříš[1] – 12. února 1929 Praha[2]) byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog.

Život

Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK (státní zkoušky z češtiny a francouzštiny 1902).[3] Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně (1898–1899), reálných gymnáziích Praha-Žižkov (suplent 1899–1900) a Náchod (profesor 1900–1904), od roku 1904 až do svého skonu (od 1919 pouze formálně) působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva (1904–1918).[3] V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého,[4] publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč.[5]

Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (dopisující člen od 28. června 1917, mimořádným zvolen 16. prosince 1920), mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926.[6]

Dílo

Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny (Stručná mluvnice česko-slovenská), příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky (např. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic) a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957.

Publikace (výběr)

  • Stručné dějiny literatury české 2 (s J. Vlčkem), 1909
  • Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské 1–2, 1914
  • Gebauerova Krátká mluvnice česká, 1916
  • Stručná mluvnice česko-slovenská, 1919, 1924
  • Čítanka pro vyšší třídy škol středních, 1922
  • Gebauerova krátká mluvnice česká pro nižší třídy středních škol, 1928
  • Česká mluvnice s připojenou cvičebnicí a slovníčkem pro obchodní školy (s J. Gebauerem a J. Kaňkou), 1929
  • Časové úvahy o naší mateřštině, 1929

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Dobříš
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 101. Dostupné online.
  3. ↑ a b Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 152.
  4. ↑ Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích, s. 416.
  5. ↑ Český biografický slovník XX. století I, s. 295.
  6. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 70.

Literatura

  • Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích / Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán (eds.). Praha: Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-80-200-1809-0. S. 415–416. 
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 152–154. 
  • ERTL, Václav. Dobrý autor : výbor z jazykovědného díla / ediční příprava a redakce Jan Chromý. Praha : Akropolis, 2011. 271 s. ISBN 978-80-87481-54-7.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 224–225. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 152. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 69–70. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 295. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vaclav Ertl 1929.jpg
Václav Ertl (1875–1929) byl český bohemista a překladatel.