Václav Hůla

Ing. Václav Hůla
Václav Hůla (Obrana lidu, 1971)
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1971 – 1976
Ve funkci: 1976 – 1981
Ve funkci: 1981 – 1983
ministr bez portfeje
Ve funkci: 1968 – 1968
Ministr - předs. Stát. cenového úřadu
Ve funkci: 1968 – 1968
Nástupce	Jiří Typolt
místopř. 3. vlády O. Černíka a 1., 2. , 3. a 4. vlády L. Štrougala
Ve funkci: 1969 – 1983
Ministr - předs. Stát. plánovací komise
Ve funkci: 1969 – 1981
Předchůdce	František Vlasák
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	21. září 1925 Skryje Československo Československo
Úmrtí	1. dubna 1983 (ve věku 57 let) Praha Československo Československo
Alma mater	VŠ obchodní Praha
Profese	politik, ekonom a inženýr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Hůla (21. září 1925 Skryje – 1. dubna 1983 Praha^[1][2]) byl český a československý ekonom, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace a ministr vlád ČSSR v 60.–80. letech.

Absolvoval Hospodářskou školu v Berouně, v letech 1945–1948 studoval Vysokou školu obchodní v Praze a získal titul inženýra. Po únorovém převratu v roce 1948 patřil mezi komunistické aktivisty, kteří na této škole prováděli čistky mezi studenty a byl předsedou Akčního výboru Národní fronty na této škole. V roce 1946 (podle jiného zdroje roku 1945) vstoupil do KSČ. V letech 1948–1950 byl referentem a v letech 1951–1953 vedoucím oddělení národního hospodářství v Kanceláři prezidenta republiky za prezidentství Klementa Gottwalda. Vedl tým ekonomů, který za pomoci sovětských poradců připravoval peněžní reformu v roce 1953.^[3] V letech 1953–1965 pak byl vedoucím oddělení předsednictva vlády.^[4][5]

Během pražského jara se politicky výrazněji neangažoval. Jeho politická kariéra vyvrcholila za normalizace.^[5] V letech 1966–1968 byl členem ekonomické komise ÚV KSČ, od listopadu 1968 do září 1969 tajemníkem Byra pro řízení stranické práce KSČ v českých zemích a v letech 1969–1971 předsedou ekonomické komise Byra pro řízení stranické práce KSČ v českých zemích. K 26. září 1969 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potom potvrdil XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ. V období leden 1970 až červenec 1975 byl také kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od července do své smrti v dubnu 1983 členem předsednictva ÚV KSČ.^[6][5]

Zastával četné státní a vládní funkce. V roce 1968 byl nejprve ministrem bez portfeje v první vládě Oldřicha Černíka, v níž od dubna 1968 zastával portfolio ministra pověřeného řízením Státního cenového úřadu. V třetí vládě Oldřicha Černíka, první vládě Lubomíra Štrougala, druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala a čtvrté vládě Lubomíra Štrougala zastával post jejího místopředsedy a zároveň ministra – předsedy Státní plánovací komise (ve čtvrté vládě Lubomíra Štrougala už jen jako místopředseda vlády). V letech 1969–1970 byl navíc předsedou Hospodářské rady vlády ČSSR, v letech 1971–1981 předsedou Rady ekonomického výzkumu ČSSR. Od roku 1974 zastával post předsedy československé části Mezivládní československo-sovětské komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci.^[6]

Patřil mezi hlavní činitele v oblasti hospodářské politiky normalizačního Československa. V listopadu 1975 měl například hlavní referát na zasedání ÚV KSČ o ekonomických úkolech na rok 1976. Podobně byl hlavním řečníkem na zasedání ÚV KSČ v prosinci 1977, prosinci 1978 a prosinci 1979.^[7][8] V ekonomické oblasti patřil k představitelům konzervativního komunistického stylu, třebaže odmítal rigidní metody řízení. Trval ovšem na nutnosti centrálního plánování. Podle údajů k roku 1972 měl manželku, rovněž vystudovanou ekonomku, dceru a syna (v té době studujícího na škole). V roli člena vlády necestoval mimo země socialistického bloku (s výjimkou Finska).^[5]

Dlouhodobě zasedal v zákonodárných sborech. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 66 – Most, Severočeský kraj). Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 (obvod Most-jih) a volbách v roce 1981 (obvod Most–Chomutov). Ve Federálním shromáždění setrval do své smrti roku 1983. Pak ho nahradil František Šádek.^{[9][10][11][12]}

V roce 1973 mu byl udělen Řád Vítězného února, v roce 1975 Řád republiky.^[6]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Hůla
• (česky) Václav Hůla v parlamentu