Václav Hons
Václav Hons | |
---|---|
Narození | 14. června 1938 (84 let) Chotutice u Kolína Československo |
Povolání | básník a překladatel |
Národnost | česká |
Stát | Československo, Česko |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | dějiny, žurnalistika, publicistika, literatura, text písně a překlad |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Václav Hons (* 14. června 1938, Chotutice u Kolína) je český básník a překladatel, autor milostné a přírodní lyriky a písňových textů, v době normalizace výrazně prorežimní autor.[1][2]
Život
Narodil se v rolnické rodině. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Kolíně roku 1956 začal studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale po roce přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor čeština a historie. Studium ukončil roku 1962. Po základní vojenské službě pracoval v letech 1964–1967 v Ostravě v redakci kulturněpolitického měsíčníku Červený květ. Poté, od roku 1968 do roku 1969, působil na Ministerstvu kultury a informací jako vedoucí literárního oddělení a roku 1969 v normalizačním týdeníku Tvorba. Pak pracoval v Československém rozhlase v Praze, nejprve jako šéfredaktor hlavní redakce literárně-dramatického vysílání, později jako dramaturg rozhlasové stanice Vltava. Od roku 1990 je ve svobodném povolání.[3]
Dílo
Debutoval časopisecky koncem padesátých let v týdeníku Kultura, dále přispíval například do Literárních novin, Tváře, Plamene, Hosta do domu, Rudého práva a do dalších periodik. Jeho první básnická sbírka Co je před očima, obsahující verše mladistvého okouzlení životem, vyšla roku 1962. Po sbírkách citových reflexí přešel autor v době normalizace k politicky orientované tvorbě, čímž se zařadil mezi výrazně prorežimní básníky, ale i v této době psal milostné a rozverné básně, ve kterých se projevila jeho improvizační lehkost. Napsal také několik stovek písňových textů, zvláště šansonů (například pro Hanu Zagorovou, Věru Špinarovou , Lucii Bílou nebo Karla Gotta).[3]
Sametovou revoluci nejdříve přivítal, v pozdějších letech však zaujal k polistopadovému politickému vývoji kritický postoj a začal v týdeníku Obrys-Kmen publikovat ostře satirické básnické komentáře k aktuálním politickým událostem.[3] Po dlouhé odmlce vydal v letech 2015–2019 v rychlém sledu dvanáct sbírek, obsahujících básně různého zaměření, humorné, milostné či lehce erotické, poetické hříčky i verše s temnější náměty.[4]
Honsova překladatelská práce není příliš rozsáhlá. Pro antologii deseti básníků NDR Jitro přichází (1973) přeložil verše Bernda Jentzsche, pro antologii deseti bulharských básníků Jižní vítr (1974) básně Valeriho Petrova.[5]
Bibliografie
- Co je před očima (1962), verše z let 1959–1960.
- Chodec (1965), verše a básně v próze z let 1961–1964 zachycují „nekonečné míjení fantastických tvarů a věcí“, jak se s nimi člověk-chodec v životě setkává.
- Černé milosti (1972), sbírka, zachycující na pozadí přírodních a civilizačních obrazů i eroticky podbarvených básní pocity člověka.
- Únor (1973), poema.
- Něha na klíček (1974), sbírka, přinášející v pravidelných i volných verších milostná i společenskokritická témata.
- Země zaslíbená (1975), rozsáhlá báseň obsahující vyznání lásky k rodné zemi.
- Noční souboje (1975), sbírka opěvující přírodu, rodný kraj, dětství i lásku k ženě.
- Byl tenkrát v zemi máj (1975), poema zachycující období mezi lety 1938–1948, jejímž hlavním tématem je průběh osvobození Československa Sovětskou armádou.
- Zapečetěná holubice (1975).
- Eva (1975), milostná poema.
- V této zemi (1976), poema.
- Malá noční hudba (1976), poema, přibližující život a dílo Wolfganga Amadea Mozarta.
- Lenin (1977), poema.
- Krajina pro tebe (1977), sbírka veršů, usilujících o netradiční zpracování a formální originalitu.
- Revoluční trilogie (1978), obsahuje poemy Únor, Byl tenkrát v zemi máj a Lenin.
- Za kloboukem déšť (1978).
- Jihočeská poema (1979), doprovod k obrazům Karla Neuberta.
- Picasso (1981), poema.
- A cesty kvetou (1985), básně k fotografické publikaci.
- Zkapalněná křídla (1988), reflexivní a intimní lyrika.
- Vodní hudba (2015), poema na motivy života a díla Georga Friedricha Händela.
- Nu co (2015).
- Tak jo (2016).
- Leda že (2016).
- Vyženeš dveřmi stěhovavého ptáka, vrátí se oknem okřídlený šakal (2017).
- Hodinová věž (2017).
- Chození po alenkách (2018).
- Asklépiovi dejte kohouta (2018).
- Kápni božskou (2019.
- Slavík ve zbytku noci (2019).
- Ústraní neklidu (2019).
- Mlčiny (2019).
Odkazy
Reference
- ↑ Slovník české literatury po roce 1945 – Václav Hons
- ↑ Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 251
- ↑ a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Praha: Brána, 1995, S. 269
- ↑ Databazeknih.cz - Václav Hons
- ↑ Knihovnicka.net - Václav Hons
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Hons
- Databáze českého amatérského divadla – Václav Hons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“