Václav Jamek

Václav Jamek
Narození27. listopadu 1949 (74 let)
Kladno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymEberhardt Hauptbahnhof
Povoláníspisovatel, překladatel, pedagog, básník, diplomat a esejista
Alma materUniverzita Karlova
Tématafrancouzština a překlad
OceněníCena Karla Čapka (cena PEN klubu) (2020)
Cena Médicis za esej
Cena Josefa Jungmanna
Cena Toma Stopparda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Václav Jamek, Benešov 2009

Václav Jamek, pseudonym Eberhardt Hauptbahnhof (* 27. listopadu 1949 Kladno), je česky a francouzsky píšící spisovatel, básník, esejista, publicista, překladatel z francouzštiny a bývalý diplomat.

Biografie

Navštěvoval základní školu v Kladně-Kročehlavech, potom první ročník gymnázia (SVVŠ), kde začal studovat francouzštinu. V letech 19661969 navštěvoval slavné Carnotovo lyceum v Dijonu ve Francii, kde dříve studovali např. Jiří Voskovec či Václav Černý. Po návratu do Československa studoval na Karlově univerzitě nejprve francouzštinu a literární komparatistiku u prof. Václava Černého; po zrušení komparatistiky studoval psychologii a romanistiku; absolvoval v roce 1975.

Poté (od 1976) se stal nakladatelským redaktorem, nejprve v nakladatelství Academia a od roku 1986 v Odeonu. Na přelomu let 1984 a 1985 absolvoval stipendijní pobyt na École Normale Supérieure v Paříži. Na pozici redaktora pracoval až do roku 1994, kdy se stal pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí ČR. V letech 19951998 byl kulturním radou v Paříži. Do roku 2015 působil jako pedagog na FF UK, kde se v roce 2008 habilitoval jako docent francouzské literatury; poté, co odešel do důchodu, zde zůstává afiliovaným pedagogem. Hlásí se ke gay orientaci.[1]

Literární dílo

Jamkovo žánrově i tvarově pestré dílo se vyznačuje osobitým a komplikovaným stylem, ve kterém hraje velkou roli subjektivní líčení světa. Primární perspektivou se tak stává autorův postoj ke světu, nikoli dění samotné. Protože využívá celou řadu literárních postupů, které různým způsobem kompiluje a kombinuje, bývá zařazován mezi postmoderní spisovatele. Běžně využívá parafráze, hyperboly, ironie a parodie, a to i ve své společensko-kritické publicistice, kterou zveřejňuje např. v dvouměsíčníku Listy. Píše poezii, eseje, drama, pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof se věnoval i veršovanému humoru. Jako bilingvnímu autorovi se mu dostává výrazné pozornosti ve Francii, kde již v roce 1989 získal cenu Prix Médicis za svou esejistiku. Báseň v próze Desátá planeta/L'Exorbitée vydal v roce 2004 v zrcadlovém dvojjazyčném vydání, doprovozeném fotografickými kolážemi Jiřího Chmelaře. V revue Inverses (č. 10/ 2010) zveřejnil úryvky z románu psaného francouzsky.

Homoerotická linie v jeho tvorbě se manifestovala jak v některých jeho básních, z části inspirovaných tvorbou alexandrijského Řeka Konstantina Kavafise, tak i v jeho úspěšném pokusu o zmapování světové historie „gay literatury“ v sešitu O prašivém houfci: Literatura, homosexualita, AIDS (2001). Spolu s Jiřím Kuběnou, Petrem Hrbáčem, Pavlem Petrem a Alešem Kauerem je zastoupen v obsáhlé antologii moderní evropské homoerotické poezie, kterou pod názvem Moral bi spet priti (Měl bys znovu přijít) uspořádal a v roce 2009 vydal Slovinec Brane Mozetič.

Václav Jamek překládá z francouzštiny (Victor Segalen, Patrick Cauvin, Georges Perec, Patrick Modiano, Michel Tournier, Bernard-Marie Koltès, Oscar Milosz), za antologii textů Henriho Michauxe obdržel v roce 2001 překladatelskou cenu Josefa Jungmanna. Ocenění si vybojoval i objemný výbor z jeho esejů Duch v plné práci, který v roce 2003 obdržel cenu Toma Stopparda. V roce 2020 se stal laureátem Ceny Karla Čapka, kterou každé dva roky uděluje České centrum Mezinárodního PEN klubu za prosazování demokratických a humanistických hodnot. Ocenění dostal za básnické a esejistické dílo. Časopis A2 zařadil jeho knihy Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští a Na onom světě se tomu budeme smát do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[2] Stal se spolu s Milanem Kunderou a Danielou Hodrovou jediným literátem, který má v tomto seznamu dvě knihy.

Člověk by měl být co nejprostěji tím, čím je, třeba i básníkem.
— Václav Jamek: Krkavčí múza

Citovaná věta je ilustrativní parafrází, a to hned dvou autorů: Jana Wericha („Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak to v mnoha případech je.“) a Jaroslava Seiferta (název sbírky Býti básníkem).

Bibliografie (Výběr)

Poezie

  • Kniha básňů převeršovná, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český, samizdat, 1988; Český spisovatel, Praha, 1995
  • Surový stav, samizdat 1989; Český spisovatel, Praha, 1995
  • Desátá planeta / L'Exorbitée, Jerome, Praha, 2004

Parodie

  • Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští; z nejznamenitějších pramenů lidových i vědeckých sestavil a tradeskancionalisticky osvítil Eberhardt Hauptbahnhof, Torst, Praha, 1994

Drama

  • Hlavo žvejkavá, 1990

Eseje

  • Traité des courtes merveilles, Grasset, Paris, 1989; za esej obdržel francouzskou literární cenu Prix Médicis a cenu Globe Européen
  • Krkavčí múza, Odeon, Praha, 1992
  • O patřičnosti v jazyce, Nakladatelství Franze Kafky, Praha, 1998
  • O prašivém houfci. Literatura, homosexualita, AIDS, Torst, Praha, 2001
  • Duch v plné práci, Torst, Praha, 2003
  • Na onom světě se tomu budeme smát, Burian a Tichák, Olomouc 2016

Odkazy

Reference

  1. Gay marriage bill likely to win approval, The Prague Post, 17. 3. 1999, online. www.praguepost.com [online]. [cit. 2011-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-05. 
  2. Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vaclav Jamek 14.jpg
Autor: Ksoukup, Licence: CC BY-SA 3.0
Václav Jamek v roce 2014