Václav Křístek (jazykovědec)

Prof. PhDr. Václav Křístek, CSc.
Narození30. srpna 1918
Ostrava
Úmrtí9. září 1979 (ve věku 61 let)
Praha
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity
Povolánívysokoškolský pedagog, diplomat
Oceněnívyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1968)
Medaile Jana Amose Komenského (1977)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Křístek (30. srpna 1918 Slezská Ostrava – 9. září 1979 Praha) byl český jazykovědec, univerzitní profesor, vedoucí katedry českého a slovenského jazyka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zastával též politické funkce, několik let byl náměstkem ministra školství a poté československým velvyslancem v Číně.

Život

Narodil se 30. srpna 1918 v ostravské hornické rodině. V letech 1929—1937 studoval na klasickém gymnáziu v Ostravě a poté na filozofické fakultě v Brně obor čeština — němčina. Studium na fakultě bylo přerušeno uzavřením českých vysokých škol za okupace a Křístek ho mohl dokončit až po válce (1946). V roce 1949 vyslán ministerstvem školství jako lektor češtiny na univerzitu do Poznaně v Polsku. Poté odešel do Olomouce na Palackého univerzitu, kde se v roce 1951 habilitoval a jako docent působil nejprve na pedagogické a později na filozofické fakultě.[1]

Jako uvědomělý člen KSČ neodmítal ani náročné úkoly politické.[2] Za svého působení v Olomouci byl členem krajského výboru KSČ i členem krajského národního výboru. V roce 1958 byl povolán do funkce prvního náměstka ministra školství a kultury. Od roku 1960 byl ustanoven profesorem Univerzity Karlovy v Praze, ale skutečně působit zde začal až v roce 1968, protože ve funkci na ministerstvu školství setrval až do roku 1963 a poté byl přes čtyři roky velvyslancem v Čínské lidové republice.[1]

Po návratu z tohoto působení se soustředil na činnost odbornou a organizačně řídící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[3] Od roku 1971 byl vedoucím katedry českého a slovenského jazyka FF UK a v letech 1971—1976 zastával též funkci proděkana filozofické fakulty.[1] Kromě toho byl členem jazykovědného kolegia Československé akademie věd a předsedou pravopisné komise ČSAV.[2]

V roce 1968 dostal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu,[4] v roce 1977 mu byla za jeho pedagogickou činnost udělena Medaile Jana Amose Komenského[5] a o rok později obdržel stříbrnou plaketu Josefa Dobrovského.[1][3]

Zemřel dne 9. září 1979, krátce po dovršení 61 let.[2]

Dílo

Václav Křístek byl marxisticky orientovaný lingvista. Velký vliv na jeho vědecké zaměření měli jeho učitelé na brněnské filozofické fakultě, především Bohuslav Havránek a František Trávníček.[6] Vliv metody a zájmů F. Trávníčka je patrný již v Křístkových studiích o jazyce K. M. Čapka-Choda, o jazyce Julia Fučíka a o jazyce českého revolučního tisku.

Nejdůležitějším a nejpřínosnějším úsekem Křístkova díla jsou jeho práce o hornické mluvě na Ostravsku, zvláště jeho knižní monografie Ostravská hornická mluva (1956). Předpokladem úspěchu byla mu zde konkrétní znalost pracovních podmínek v ostravském hornictví, dokonalé ovládání nářečí, na jehož základě se formuje ostravská hornická mluva, a také důvěrná znalost společenského prostředí a hornického pohledu na svět.[2] Nelze však pominout ani vliv dialektologa Adolfa Kellnera, dalšího Křístkova učitele, kterého se v uvedené monografii často dovolával.[3]

Na počátku sedmdesátých let se Křístek ve svých článcích soustřeďoval především na otázky odborného a publicistického stylu, psal například o funkčním rozpětí odborného stylu, o jazykové stránce novinových titulků a podobně.[6] V souvislosti s dvoustým výročím narození Josefa Jungmanna (1973) publikoval několik prací, v nichž rozebral z různých aspektů otázku podílu Jungmannovy jazykovědné práce na rozvoji jazyka jako nástroje dorozumění a myšlení a vysoce zhodnotil zakladatelský význam Jungmannovy osobnosti.[1]

Rozsáhlá byl Křístkova redakční činnost. Byl členem redakce Slovníku spisovného jazyka českého, vedoucím redaktorem Staročeského slovníku zpracovávaného v Ústavu pro jazyk český, hlavním redaktorem periodického Sborníku Vysoké školy pedagogické v Olomouci, podílel se redakčně na periodických sbornících vydávaných filozofickou fakultou UK, po jistou dobu byl členem redakce časopisu Český jazyk a Slezského sborníku. Od roku 1971 byl i členem redakční rady časopisu Naše řeč.[1] Jako vysokoškolský učitel se podílel na vypracování vysokoškolských příruček, mimo jiné napsal „Dodatek o staročeských pravopisných systémech" do Malého staročeského slovníku (Praha 1978).[6] Byl také vedoucím pracovní skupiny připravující nové učebnice českého jazyka pro základní školy.[3]

Bibliografie

Knižní publikace

  • Moravskoslovenská nářečí (1954, spoluautor: Jaromír Bělič);
  • Ostravská hornická mluva (1956);
  • Josef Jungmann dnešku: 1773-1973 (1973, spoluautor: Alois Jedlička);

dále řada kolektivních publikací s autorskou spoluúčastí V. Křístka.

Online dostupné články v časopisu Slovo a slovesnost

Online dostupné články v časopisu Naše řeč

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f HRBÁČEK, Josef. K šedesátinám Václava Křístka. Naše řeč. 1978, roč. 61, čís. 5, s. 251–254. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d KOMÁREK, Miroslav. Za Václavem Křístkem. Slovo a slovesnost. 1980, roč. 41, čís. 1, s. 78. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d JEDLIČKA, Alois. Václav Křístek šedesátiletý. Slovo a slovesnost. 1979, roč. 40, čís. 1, s. 70–72. Dostupné online. 
  4. ↑ Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-07-08]. Vyznamenání mu bylo uděleno 5. 7. 1968, číslo matriky 11216. Dostupné online. 
  5. ↑ Medaile Jana Amose Komenského – seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-07-08]. Medaile mu byla udělena 24. 3. 1977, číslo matriky 100. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c JEDLIČKA, Alois. Za profesorem Václavem Křístkem. Naše řeč. 1980, roč. 63, čís. 2, s. 86–88. Dostupné online. 

Literatura

  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. Heslo „Václav Křístek". 

Externí odkazy