Václav Kašlík

Václav Kašlík
Václav Kašlík (1963)
Základní informace
Narození	28. září 1917 Poličná Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. června 1989 (ve věku 71 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	městský hřbitov v Příbrami
Žánry	klasická hudba a opera
Povolání	dirigent, hudební skladatel, režisér, filmový režisér, dramaturg, scenárista, operní režisér a televizní režisér
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda (1956) zasloužilý umělec (1958) národní umělec (1988)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Kašlík (28. září 1917 Poličná – 4. června 1989 Praha) byl český dirigent, hudební a operní skladatel a režisér opery.

V roce 1936 maturoval na reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí, v letech 1930–1940 studoval na pražské konzervatoři. Dirigování studoval u M. Doležila a P. Dědečka, skladbu u R. Karla a Aloise Háby. Na mistrovské škole konzervatoře byl v letech 1939–1942 žákem Václava Talicha.^[1] Operní režii studoval u Ferdinanda Pujmana. Současně s konzervatoří studoval na Universitě Karlově v Praze v letech 1936–1939 hudební vědu a estetiku.

V letech 1940–1941 byl dirigentem v Divadle E. F. Buriana, v letech 1941–1943 byl asistentem režie v Národním divadle a v sezóně 1943/1944 byl dirigentem a režisérem opery ve Státní divadle v Brně. V roce 1945 spoluzakládal s Antonínem Kuršem a Aloisem Hábou Divadlo 5. května a v letech 1945–1948 zde vedl operu jako šéf, režisér a dirigent. Po sloučení divadla s Národním divadlem v roce 1948 se stal režisérem a dirigentem Národního divadla. V sezóně 1951/1952 byl členem tříčlenného vedení opery, v letech 1958–1960 byl zástupcem šéfa opery pro Smetanovo divadlo. V letech 1962–1965 byl současně i režisérem Laterny magiky.

V Národním divadle působil v letech 1948–1989. Po dobu svého působení úzce spolupracoval s výtvarníky Františkem Tröstrem a Josefem Svobodou. Ve svých inscenacích používal úspěšně filmové prostředky a projekce.^[2]

Pohostinsky režíroval v La Scale v Miláně, v Royal Opera House v Londýně, v Teatro La Fenice v Benátkách, ve Staatsoper a Volksoper ve Vídni, v Deutsche Oper v Berlíně a rovněž na operních scénách v Mnichově, Drážďanech, Curychu, Kodani a dalších městech.^[3]

Byl autorem několika baletů, instrumentálních skladeb, dvou oper a dvou zpěvoher. V 60. a 70. letech 20. století natočil mnoho operních a baletních inscenací pro televizi a film. V roce 1987 vyšla jeho kniha pamětí Jak jsem dělal operu (vydal Panton Praha).

Je pohřben v Příbrami na Městském hřbitově "na Panské louce".^[4]

• 1939 Don Juan (balet)
• 1941 Zbojníkova balada (opera)
• 1951 Jánošík (balet)
• 1959 Pražský karneval (balet)
• 1960 Krakatit
• 1978 La Strada (opera)
• 1980 Silnice (zpěvohra)

• 1940 Václav Kašlík: Don Juan, D41, dirigent
• 1940 Jiří Antonín Benda: Ariadna na Naxu; Josef Kohout: Zámečník, D41, dirigent
• 1942 Pavel Bořkovec: Krysař, Národní divadlo, režie+dirigent
• 1945 Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách, Divadlo 5. května, režie
• 1945 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Divadlo 5. května, režie
• 1948 Georges Bizet: Carmen, Divadlo 5. května, režie
• 1948 Sergej Prokofjev: Maškaráda, Divadlo 5. května, režie+dirigent
• 1950 Antonín Dvořák: Rusalka, Smetanovo divadlo, režie
• 1955 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Národní divadlo, režie
• 1957 Giuseppe Verdi: Aida, Smetanovo divadlo, režie
• 1960 Antonín Dvořák: Rusalka, Smetanovo divadlo, režie, 642 repríz^[2]
• 1961 Bedřich Smetana: Dalibor, Národní divadlo, režie
• 1962 Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, Tylovo divadlo, režie
• 1965 Leoš Janáček: Věc Makropulos (opera), Národní divadlo, režie
• 1974 Bedřich Smetana: Čertova stěna, Smetanovo divadlo, režie
• 1978 Giuseppe Verdi: Macbeth (opera), Smetanovo divadlo, režie
• 1980 Carl Maria von Weber: Čarostřelec, Smetanovo divadlo, režie
• 1986 Václav Kašlík: Zbojnická balada, Národní divadlo, režie

• 1959 Bohéma (TV)
• 1962 Prodaná nevěsta (TV)
• 1966 Věc Makropulos (TV)
• 1969 Juliette (TV)

• 1956 Státní cena
• 1958 titul zasloužilý umělec
• 1978 ocenění Zasloužilý člen ND
• 1988 titul národní umělec

• Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha, s. 654
• Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 179, 183, 193, 198, 207, 211–2, 214, 216, 219, 220
• František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 97, 109, 113, 177, 126, ISBN 80-85096-02-1
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 329, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 360, 412
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 43–4, 49, 63, 66, 92, 104, 120, 148, 163, 204–5, 213, 250, 376, 378, 387, 420, 421, 452, 465, 473, ISBN 978-80-200-1502-0
• Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 428
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 456
• Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 60, 63–4, 66, 98, 103, 125, 130, 131
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 211–2
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 211, 236, 337–9, 344, 348, 380, 396–9, 401
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 157, 315, ISBN 80-85625-19-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Kašlík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Kašlík
• Václav Kašlík v databázi Archivu Národního divadla