Václav Koc z Dobrše

Václav svobodný pán Koc z Dobrše
Nejvyšší hofmistr arcivévody Bedřicha
Ve funkci: 1898 – 1903
Předchůdce	Oswald Wolkenstein-Trostburg
Nástupce	Anatol Bigot de Saint-Quentin
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1903 – 1908
Stranická příslušnost
Členství	Strana ústavověrného velkostatku
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1897), generálmajor (1893)
Narození	28. dubna 1842 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. června 1912 (ve věku 70 let) Újezd Svatého Kříže Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	hřbitov Újezd Svatého kříže
Choť	Marie z Lützowa (od 1870)
Rodiče	Kristián Koc z Dobrše a Aglaja z Auerspergu
Děti	Jindřich Koc z Dobrše (1880–1956)
Příbuzní	bratr: Vilém Koc z Dobrše (1839–1906) bratr: Karel Koc z Dobrše (1844–1901) děd: Karel Vilém II. z Auerspergu (1782–1827)
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav svobodný pán Koc z Dobrše (Wenzel Freiherr Kotz von Dobrz/Dobrsch) (28. dubna 1842 Praha – 11. června 1912 Újezd Svatého Kříže^[1]) byl český šlechtic, politik, rakouský generál a dvořan. V armádě dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršálka a byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Bedřicha. Byl též poslancem českého zemského sněmu a nakonec členem panské sněmovny. V západních Čechách vlastnil velkostatky Újezd Svatého Kříže a Bělá nad Radbuzou.

Pocházel ze starobylého českého rodu Koců z Dobrše, narodil se jako prostřední ze tří synů vysokého státního úředníka Kristiána Koce z Dobrše (1806–1883) a jeho manželky Aglaji, rozené princezny Auerspergové (1812–1899), po matce byl synovcem dvou rakouských ministerských předsedů Karla Auersperga a Adolfa Auersperga. V roce 1858 vstoupil do armády jako kadet a rychle postupoval v hodnostech, nakonec byl jmenován generálmajorem (1893) a polním podmaršálem (1897). Byl též c.k. tajným radou a komořím a od roku 1898 nejvyšším hofmistrem arcivévody Bedřicha. V roce 1899 převzal po matce správu rodového majetku, velkostatek Újezd Svatého Kříže, k němuž patřila také Bělá nad Radbuzou. Velkostatek měl rozlohu bezmála 4 000 hektarů půdy a jeho hodnota byla vyčíslena na 825 000 zlatých^[2]. V doplňovacích volbách byl v roce 1903 zvolen poslancem českého zemského sněmu, téhož roku byl penzionován v armádě. Krátce před smrtí byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny (únor 1912).

Během vojenské služby získal několik ocenění, později díky službě u dvora arcivévody Bedřicha, který byl bratrem španělské královny Marie Kristýny, obdržel mimo jiné vysoká vyznamenání ve Španělsku.^[3]

• Řád železné koruny I. třídy (1903)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1891)
• Válečná medaile (1879)

• velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
• velkokříž Vojenského záslužného kříže (Španělsko)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
• velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• komandér Řádu Leopolda (Belgie)
• Řád svaté Anny III. třídy (Rusko)
• rytíř Řádu čestné legie (Francie)

V roce 1870 se v Salcburku oženil s hraběnkou Marií Lützowovou (1847–1880), sestřenicí významného bohemisty Františka Lützowa. Z jejich manželství se až po deseti letech narodil jediný syn Jindřich (1880–1956), při jehož porodu Marie zemřela. Po ovdovění se Václav Koc oženil podruhé v roce 1882 s hraběnkou Jindřiškou Krakovskou z Kolovrat (1859–1908), dcerou českého poslance Jindřicha Krakovského z Kolovrat. Toto manželství zůstalo bezdětné.

Zemřel ve věku 70 let na dnes již neexistujícím zámku v Újezdě Svatého Kříže, kde byl také pohřben.

Jeho bratři Vilém Koc z Dobrše (1839–1906) a Karel Koc z Dobrše (1844–1901) byli poslanci českého zemského sněmu a říšské rady.

• Rodokmen Koců z Dobrše dostupné online
• Služební postup Václava Koce z Dobrše v armádě in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Oesterreichisches Staatsarchiv, Wien, 2007; s. 92 dostupné online
• Václav Koc z Dobrše na webu rakouského parlamentu dostupné online