Václav Kratochvíl (voják)

Václav Kratochvíl
Narození	24. září 1903 Nové Veselí, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. listopadu 1988 (ve věku 85 let) Praha, Československo Československo
Místo pohřbení	Motolský hřbitov (Plzeňská 30/233, 150 00 Praha 5 – Motol)[1]
Národnost	česká
Vzdělání	maturita na reálném gymnáziu,[2] Vysoká škola válečná v Praze, Vojenská akademie Klimenta Jefremoviče Vorošilova v Moskvě[3]
Povolání	vysoký důstojník
Zaměstnavatel	Československá armáda
Titul	generálplukovník
Předchůdce	armádní generál JUDr. Jaroslav Procházka
Následovník	armádní generál Otakar Rytíř
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Generálplukovník Václav Kratochvíl (24. září 1903, Nové Veselí^[4] – 6. listopadu 1988, Praha) byl v letech 1952 až 1958 náčelníkem Generálního štábu československé lidové armády (GŠ ČSLA) a v letech 1958 až 1960 náčelníkem Vojenské akademie v Brně.^[5] Byl také členem vojenské rady Ministerstva národní obrany.^[6]

Václav Kratochvíl se narodil 24. září 1903 v Novém Veselí, okres Nové Město na Moravě.^[6] Po středoškolském studiu na reálném gymnáziu v Chrudimi (1915 až 1923) studoval na Vojenské akademii v Hranicích (1923 až 1925).^[2] Když byl Václav Kratochvíl v srpnu 1925 po skončení vojenských studií slavnostně vyřazen z akademie, nastoupil jako účastník kurzu (frekventant) aplikační školy dělostřelectva v Olomouci^[3] a v roce 1925 byl jmenován důstojníkem dělostřelectva.^[7] U dělostřeleckého pluku 12 v Užhorodě pak sloužil v letech 1926 až 1928. Další dva roky (1928 až 1930) sloužil u dělostřeleckého oddílu 262 v Čemerném (na pozici 1. důstojníka baterie). Následovala (v letech 1930 až 1932) účast ve vyšším jezdeckém kurzu u Vojenského jezdeckého učeliště (VJU) v Pardubicích. Do Olomouce se vrátil v říjnu 1932, kdy zde sloužil u dělostřeleckého pluku 7. Posluchačem Vysoké školy válečné v Praze byl pak Václav Kratochvíl v letech 1934 až 1936.^[3] Od roku 1936 zastával Václav Kratochvíl různé štábní funkce na úrovni divize a sboru:^[7]

• V letech 1936 až 1937 u 3. oddělení štábu 10. divize v Banské Bystrici;^[3]
• od září roku 1937 u III. sboru v Brně (zde nejprve jako přidělený důstojník 3. oddělení, později 4. oddělení);^[3]
• na podzim roku 1938 jako přednosta 3. oddělení III. sboru v Jihlavě.^[3]

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (15. března 1939) byl Václav Kratochvíl od července 1939^[3] převelen do řad protektorátního vládního vojska (zde vykonával funkci pobočníka velitele praporu 10 v Bučovicích).^[3][7] Podobně jako valná většina bývalých vyšších důstojníků rozpuštěné prvorepublikové armády se i Václav Kratochvíl zapojil do podvratné protiněmecké činnosti v rámci členství ve vojenské ilegální domácí odbojové organizaci Obrana národa.^[3][7] V odbojové organizaci Obrana národa byl začleněn do oblastního velitelství Morava-západ.^[8] V době zatčení gestapem v prosinci 1940^[3] měl hodnost štábní kapitán generálního štábu. Dne 3. prosince 1941 byl Václav Kratochvíl odsouzen Lidovým soudem (Volksgericht) v Berlíně k trestu šesti let káznice a jednoho roku ztráty čestných občanských práv. Společně s ním byli za odbojovou činnost souzeni: František Blabolil (trest smrti), Otto Francl (doživotí), Jaroslav Konopásek (5 let káznice) a Václav Lysák (trest smrti).^[8] Z nacistického vězení se Václav Kratochvíl vrátil až s koncem druhé světové války.^[3]

Po skončení druhé světové války pracoval krátce ve štábu V. sboru v Brně.^[3] Dne 17. srpna 1945 byl povýšen do hodnosti majora. Od 15. září 1945 do 15. února 1947^[2] vykonával funkci náčelníka štábu 6. divize v Brně.^[3] V průběhu tohoto období byl 22. října 1946 povýšen do hodnosti podplukovníka.^[2] Léta 1947 až 1949 strávil Václav Kratochvíl studiem na Vojenské akademii Klimenta Jefremoviče Vorošilova v Moskvě.^[3] Během studií v Moskvě byl dne 18. října 1948 povýšen do hodnosti plukovníka.^[2] Prakticky od října roku 1949 až do července 1958 sloužil Václav Kratochvíl v různých funkcích na hlavním (generálním) štábu:^[7]

• nejprve jako přednosta 1. (operačního) oddělení hlavního štábu^[3][7] (od 1. října 1949 do dubna 1950; v tomto období byl ke dni 1. prosince 1949 povýšen na brigádního generála)^[2]
• poté jako 1. zástupce náčelníka generálního štábu^[7] a náčelník operační správy generálního štábu^[3] (od dubna 1950 do 30. ledna 1952; v tomto období byl 1. května 1950 povýšen na divisního generála)^[2]
• nakonec zastával (v období od 31. ledna 1952 do 28. července 1958) nejvyšší funkci tj. funkci náčelníka Generálního štábu Československé armády (ta byla od 1. června 1954^[2] přejmenována na lidovou), resp. náčelníka Generálního štábu Československé lidové armády (NGŠ ČSLA)^{[3][7][2] [p 1]} (do tohoto období spadají hned dvě Kratochvílova povýšení a sice 15. dubna 1953 do hodnosti sborového generála a 12. června 1953 na generálplukovníka).^[2]

Během svého působení ve funkci náčelníka generálního štábu pokračoval Václav Kratochvíl v započaté výstavbě armády podle sovětského modelu a současně propagoval i její modernizaci.^[7] Ze své vysoké funkce byl Václav Kratochvíl odvolán koncem července 1958 a v období od listopadu 1958 do září 1960 vykonával funkci velitele (rektora) na Vojenské akademii v Brně.^[3][7][2] Definitivně opustil řady důstojníků Československé lidové armády v lednu roku 1961, kdy byl penzionován (odešel do zálohy).^[3][7] Zemřel v Praze 6. listopadu 1988. ^{[p 2]} Byl jmenován Významným rodákem obce Nové Veselí.^[6]

• Řád 25. února
• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Pamětní odznak druhého národního odboje
• Pamětní kříž Za věrnost 1939–1945^[10]

• Stehlík, Eduard. Srdce armády: Generální štáb 1919–2019. 4. upravené a rozšířené vydání. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha, 2019. 127 stran; Kapitola: „Od osvobození k totalitě (1945–1989)“; Strana 69; medailonek: generálplukovník Václav KRATOCHVÍL (24. 9. 1903 – 6. 11. 1988). ISBN 978-80-7278-779-1.

• Historie Generálního štábu Armády České republiky
• Seznam náčelníků generálního štábu (Československo)
• Seznam rektorů Vojenské akademie v Brně

• Vojenský ústřední archiv Olomouc, fond Osobní spisy vojáků z povolání
• Monografie: „Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1939 – 29. 2. 1940“