Václav Kvíčera

Václav Kvíčera
Narození	3. února 1906 Rasošky Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. ledna 1957 (ve věku 50 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Národnost	česká
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Kvíčera (3. února 1906^[1] Rasošky^[2] – 26. ledna 1957 Věznice Pankrác) byl český právník, překladatel, úředník a protikomunistický odbojář odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1957.^[3]

Narodil se v roce 1906 v Rasoškách.^[4] V letech 1920 až 1924 studoval obchodní akademii v Hradci Králové. Posléze se živil jako účetní a cizojazyčný korespondent u několika textilních podniků. Po absolvování Právnické fakulta Univerzity Karlovy, na níž studoval v letech 1927 až 1931, se živil jako advokátní koncipient ve Dvoře Králové a nadále také jako překladatel, přičemž aktivně vyhotovoval překlady různých textů v angličtině, němčině, ruštině, španělštině a francouzštině.^[5] Dohromady přitom uměl asi patnáct jazyků.^[6] Od roku 1937 pracoval jako vedoucí úředník v Ústřední lihovarské organizaci v Praze, v letech 1938 až 1940 byl zároveň členem její správní rady.^[5]

Po konci druhé světové války byl generálním tajemníkem několika společností v lihovarském a drožďářském průmyslu, po znárodnění se stal generálním tajemníkem společností vzniklé sloučením těchto podniků. Krátce po únorovém převratu o tuto funkci nicméně přišel a začal opět působit jako advokátní koncipient.^[5] Poté se od června 1950 živil překládáním textů ve strojírenské firmě Konstrukt Praha.^[7] Ve firmě byl jako překladatel hodnocen velmi kladně, přičemž měl přístup k řadě neveřejných dokumentů, např. různých manuálů popisujících fungování vojenských zbraní strojů nebo vojenských příruček různého druhu.^[6][5] Se svou ženou měl dva syny, jeden z nich se rovněž jmenoval Václav.^[5][8]

V létě 1955 začal spolupracovat s britsko-československou tajnou službou CIO a doktorem a odbojářem Josefem Potočkem poté, co Potočka kontaktoval s žádostí o dovoz léku, který šel sehnat jen na západě (Potoček přitom z titulu své funkce z Československa často cestoval).^[6] V rámci své činnosti předával zpravodajské službě i Potočkovi řadu významných informací vojenského, ekonomického a politického charakteru.^[9] V červenci 1956 byl však zatčen poté, co byla skupina infiltrována agentem Státní bezpečnosti.^[8] Po několika měsících ve vazbě byl v politickém procesu konaném v prosinci 1956 za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti.^[10][11] Ještě téhož prosincového dne zamítl jím podané odvolání Nejvyšší soud. Prezident Antonín Zápotocký navíc odmítl Kvíčerovi udělit prezidentskou milost.^[5] Popraven tak byl v lednu 1957.^[12][13][14] Několik dalších osob bylo v procesu navíc odsouzeno k dlouholetým trestům odnětí svobody. Urna s popelem Kvíčery byla zničena v květnu 1961.^[5] Případ ovlivnil další postupy Státní bezpečnosti a soudní proces se skupinou projednával i ÚV KSČ. V roce 1958 byla řada zaměstnanců na manažerských pozicích nucena získat nové prověrky.^[6]

Počátkem 90. let byl rehabilitován. V roce 1997 byla Kvíčerova vdova pozvána na ambasádu Velké Británie v Praze, kde jí velvyslanec vyjádřil soustrast a daroval šeky v hodnotě několika set tisíc korun.^[6] V listopadu 2012 mu byla in memoriam udělena Cena Václava Bendy.^[8] V září 2014 mu bylo uděleno osvědčení účastníka odboje proti komunismu.^[15]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Kvičera na Wikimedia Commons