Václav Kyselka

Václav Kyselka
Narození	21. června 1921 Šaratice
Úmrtí	1. dubna 2017 (ve věku 95 let)
Místo pohřbení	hřbitov Šaratice
Povolání	sochař
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav Kyselka (21. června 1921 Šaratice – 1. dubna 2017) byl český sochař.^[1][2]

Životopis

V letech 1937–1939 studoval na Odborné škole uměleckých řemesel v Brně.^[2] A následně mezi roky 1939–1946 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Karla Dvořáka.^[1]

Po studiích se přesunul za prací do Teplic.^[1] Zde působil také v muzeu.^[2]

Od roku 1953 působil jako samostatný umělec^[2] a v témže roce vyhrál společně s Jiřím Bradáčkem soutěž na Památník osvobození Litoměřic. Takto začala jejich vzájemná spolupráce, která pokračovala na menších projektech jako byly podobizny přátel a známých, herců, hudebníků a dalších.^[1]

Jeho monumentální díla a plastiky byly často určeny k dotváření objektů občanské vybavenosti. Realizoval například díla u polikliniky v Ústí nad Labem, v Chomutově na Severní terase, v atriu Domu služeb a další.^[1]

Byl členem vrcholných orgánů Svazu československých výtvarných umělců. Působil například v komisi pro spolupráci architekta s výtvarníkem.^[1] Spoluzaložil Skupinu 57 (Krok 57).^[1][3]

V roce 1961 pořádal samostatnou výstavu v Teplicích, v roce 1966 v Ústí nad Labem, v roce 1968 v německém Münsteru a v roce 1982 v Duchcově. Vystavoval také na kolektivních výstavách. Například v Praze v roce 1980 na výstavě s názvem Výtvarní umělci k 35. výročí.^[1]

V roce 1978 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý umělec, v roce 1981 obdržel medaili Za obětavou práci pro socialismus a v roce 1986 Státní cenu Klementa Gottwalda.^[1][2][3]

Je zastoupen ve sbírkách Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Oblastní galerii výtvarného umění v Liberci a v Galerii Benedikta Rejta v Lounech.^[1][2]

Posledních 20 let svého života se věnoval intenzivně malbě a skoro vůbec nevystavoval.^[2]

Měl 7 dětí. Syn Václav a dcera Eva zdědili po svém otci umělecký talent a věnují se umělecké činnosti. Václav je akademickým sochařem a Eva (nyní Brožová) brněnskou sochařkou.^[2]

Dílo

• 1947: Pomník osvobození Rudou armádou v Hoštěrádkách^[4]
• 1952–1954: Pomník J. Fučíka, Bílina^[5]
• 1954: Pomník J. V. Stalina, Litoměřice^[6]
• 1954: Busta J. Fučíka, Most^[7]
• 1955: Pomník osvobození Rudou armádou v Ústí nad Labem (s Emilem Solaříkem a Josefem Vančou)^[1][8]
• 1955: Plastiky na průčelí budovy nádraží v Teplicích^[9]
• 1956: Reliéfy pro budovu Báňských projektů, Teplice^[10]
• 1960: Pamětní deska Dr. Vrbenského v Mostě^[1]

• 

  1964: Slunce, Ústí nad Labem^[11]
• 1965: Mateřství, plastika, jesle v Ústí nad Labem^[1]
• 1971–1973: Přátelství, Krupka^[12]
• 1973: Pomník L. v. Beethovena v Teplicích^[1][13]
• 1974: Voda, fontána v Chomutově^[1][14][15]
• 1975: Socha rudoarmějce v Terezíně^[16][17]
• 1976: Skulptura s hrajícími si dětmi ve vstupním prostoru ZDŠ, Kadaň^[18]
• 1977–1980: Učitelka a žák, Osek^[19]
• 1978: Pramen, Osečná^[20]

• 

  1978: Budovatelé, Kadaň^[21]
• počátek 80. let: Rodina, Ústí nad Labem^[22]
• 1980: Učitel a žák, plastika na Základní škole v Oseku^[1]
• 1981: Voda a Léto, sídliště v Bílině^[1][23]
• 1981: Budoucnost, plastika, škola v Žalanech^[1]
• 1982: Město, reliéf, obřadní síň v Teplicích^[1]
• 1982: Školačka, Litoměřice^[24]
• 1983: Mírová holubice, Litvínov^[25]
• 1983: Dívka s motýlem, Litvínov^[26]
• 1983: Žena s růží, na Kamenném vrchu v Ústí nad Labem^[1]
• 1983: Nový život, na Severní terase v Ústí nad Labem^[1]
• 1983: Mateřství pro sídliště Luna v Teplicích^[1]
• 1983: Pomník Jaroslava Kociána v Ústí nad Orlicí^[27]
• 1984: Děti, Chomutov^[28]
• 1985: Násilí, Terezín^[29]
• 1985: Tajemství, Chomutov^[30]
• 1986: Družba, Ústí nad Labem^[31]
• 1986: Dar přírody, Teplice^[32]
• 1987: Hudba, cín^[1]
• 1987: Vítání, Ústí nad Labem^[33]
• 1988: Truchlící žena, Most^[34]
• 1988: Rozhovor, Ústí nad Labem^[35]

• 

  1990: Dary přírody, Most^[36]

Ocenění

• 1965: 1. cena v celostátní soutěži za řešení Lidického náměstí v Ústí nad Labem^[1]
• 1966: Krajská cena za umění^[37]
• 1970: 2. cena v soutěži k 25. výročí osvobození^[1]
• 1975: Odměna SČVU a ČFVU v oboru sochařství^[1]
• 1978: Zasloužilý umělec^[1][2]
• 1979: 1. cena v celostátní soutěži za pomník K. Gottwalda v Mostě^[1]
• 1981: Medaile Za obětavou práci pro socialismus^[1][2]
• 1986: Státní cena Klementa Gottwalda^[1][2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Kyselka na Wikimedia Commons