Václav Lacina

Václav Lacina
Václav Lacina, 1928, student práv a spolupracovník Divadla DADA
Narození	9. července 1906 Hluboká nad Vltavou Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. prosince 1993 (ve věku 87 let) Rožmitál pod Třemšínem Česko Česko
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	romanopisec, básník, humorista, právník, prozaik, dramatik a správní úředník
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda (1954) zasloužilý umělec (1967)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Lacina (9. červenec 1906, Hluboká nad Vltavou - 9. prosinec 1993, Rožmitál pod Třemšínem) byl český prozaik, básník a humorista. V roce 1954 obdržel státní cenu a v roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem^[1].

Život

Dětství prožil ve Volyni. Gymnázium vystudoval v Praze, maturoval roku 1925. Poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (1925–29). V letech studií již spolupracoval s pražským Divadlem DADA.^[2] V letech 1934–1945 pracoval jako soudce, a to v Chebu (1930–1931), v Kašperských Horách (1935–1938) a v Praze (do 1945). V letech 1945–1947 působil na ministerstvu informací, poté byl krátce (1947–48) okresním soudcem v Praze, v letech 1948–1952 byl tiskovým referentem ministerstva spravedlnosti. V letech 1952–1953 pracoval v Československém rozhlase. Od roku 1953 se věnoval výhradně spisovatelské tvorbě. Roku 1973 šel do důchodu. Žil v Příbrami, v posledních letech v Domově důchodců v Rožmitále pod Třemšínem.

Dílo

Lacina se nejvíce proslavil literárními parodiemi. Soustředil je zejména v souboru textů Čtení o psaní^[3], kde zpracovává jedno téma ve stylu různých spisovatelů. Parodický charakter mají i soubory Dódekamerón juristický a Rumpendanti (kde paroduje postupy sci-fi).

Typické pro něj byly satirické texty, psané z levicových pozic. Za první republiky tepal zejména do národních socialistů, agrárníků, sociálních demokratů a fašistů, po válce pak do kolaborantů a spekulantů. Jeho terčem bylo též maloměšťáctví, zejména v jeho románové tetralogii Panstvo se baví (Snobi táhnou, Architekt Solness, mistr zednický, Poruč psu, Jsme tu ještě).^[4]

Bibliografie

Poezie

• Zježení (1925)
• Krysa na hřídeli (1926)
• Ozubené okno (1930)
• Plechový cirkus (1945)
• Železné koště (1947)
• Hřbitovní býlí (1951)
• Hovoří pan Jéminek (1951)
• Dnes a denně (1957)
• Malý atlas hub, tlam a pusinek (1959)
• Žlučové kameje (1965)
• Sekání dobroty a jiné básně (1992)

Próza

• Snobi táhnou (1945)
• Architekt Solness, mistr zednický (1947)
• Čtení o psaní (1947)
• Slyš a piš (1949)
• Měšťanské besedy (1953)
  • V roce 1954 poctěno státní cenou.
• Pozůstalí (1956)
• Vandrovní knížka (1959)
• Poruč psu (1959)
• Jsme tu ještě (1961)
• Volšovská preludia (1962)
• Posada lhářů (1962)
• Rumpedanti (1962)
• Co vám mám povídat (1966)
• Dódekamerón juristický (1968)
• Doma ve Volyni (1986)

Divadlo

• Cirkus plechový (1946) - s J. Kainarem, Z. Vavřínem aj.
• Tři satiry (1949)

Odkazy

Reference

Literatura

• BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Stať „Václav Lacina" je na str. 332–234; autor Pavel Pešta.]
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. [Stať „Václav Lacina" je na str. 1117–1119; autor Přemysl Blažíček.]

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Lacina
• Václav Lacina ve Slovníku české literatury po roce 1945