Václav Mikulecký

Václav Mikulecký
Narození25. září 1921
Dolní Sloupnice u Litomyšle
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. května 1973 (ve věku 51 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PovoláníKněz
Nábož. vyznáníCírkev československá husitská
DětiEva Mikulecká
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Mikulecký (25. září 1921, Dolní Sloupnice u Litomyšle – 10. května 1973, Praha) byl farář Církve československé.[p 1]

Život

Narodil se v rodině stavitele Josefa Mikuleckého a jeho ženy Růženy. Otec, který se ve 20. letech přihlásil k Církvi československé, se na počátku 30. let podílel na vybudování Husova sboru v Litomyšli, kde v letech 1936–1952 zastával funkci předsedy rady starších. Václav Mikulecký se po absolvování maturitní zkoušky na reformním reálném gymnáziu v Litomyšli(1940) z popudu faráře Jaromíra Metyše rozhodl pro studia bohosloví. V roce 1940 byl přijat do Bohoslovecké koleje v Praze-Dejvicích, kde probíhala výuka po uzavření českých vysokých škol.[1]

Zároveň nastoupil jako pomocný učitel náboženství v Přibyslavi, kde působil do června 1941. Z bohosloveckých studií byl v říjnu 1942 nedobrovolně vytržen, když byl přikázán na práci jako pomocný dělník při výrobě oceli v saském městě Freital. V důsledku nuceného nasazení trpěl trvalými zdravotními následky. Dne 2. července 1944 přijal v chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze kněžské svěcení a byl ustanoven pomocným duchovním v Praze-Braníku. Zde vyrůstal pod duchovním vedením faráře Stanislava Peldy, jehož v říjnu 1945 ve farářské službě vystřídal. Po vzoru svého učitele intenzivně rozvíjel práci s dětmi a mládeží, organizoval církevní tábory a brigády, pastoroval, přičemž využíval i nezvyklých forem (např. dvoudenní misijní akce ve Volduchách u Rokycan u svého přítele, faráře Miloně Zemena). Vedle farářské služby byl koncem roku 1950 jmenován členem ideové rady (pastoračně-výchovná komise), na nově zřízené Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze působil při katedře praktické teologie jako lektor církevních obřadů.

V roce 1953 byl v důsledku tzv. překádrování duchovních i přes protesty věřících přeložen do Prahy-Kobylis, což mělo výrazný dopad na další život náboženské obce v Praze-Braníku, kde rezignovala celá rada starších. Po dalších dvou letech (1955) byl znovu přeložen do Prahy-Karlína, kde se opět snažil oživit život této náboženské obce. V roce 1957 probíhala volba nového biskupa v plzeňské diecézi. Václav Mikulecký, přestože nepůsobil jako jediný z nominovaných v obvodu této diecéze, obdržel od třetiny duchovenského sboru biskupskou nominaci, což se nesetkalo s pochopením státních dozorujících orgánů nad církvemi. O jeho pastorační službu se začala zajímat Státní bezpečnost. Jeho dlouhodobé spory s prorežimně konformním církevním vedením a dozorujícími státními orgány vyvrcholily během vyhledávacího řízení na patriarchu v roce 1960, kdy mu byl z rozhodnutí krajského církevního tajemníka 16. listopadu 1960 odebrán státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Jediné zaměstnání, které mu bylo umožněno vykonávat, našel jako skladový dělník v Povltavském průmyslu kamene. V nevyhovujícím zaměstnání, které zhoršovalo jeho dlouholeté srdeční obtíže, byl nucen setrvat až do srpna 1968, kdy mu byl přiznán invalidní důchod.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.

Reference

  1. JINDRA, Martin. Biografický slovník Církve československé husitské.. Praha: Církev československá husitská, 2020. 344 s. ISBN 9788070001677. S. 136. 
  2. Biografický slovník Církve československé husitské.. Praha: Církev československá husitská, 2020. S. 346. 

Literatura

  • Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Václava Mikuleckého.
  • JINDRA, Martin: Z milosti trpět pro Krista. Životní příběh faráře Církve československé (husitské) Václava Mikuleckého. Blahoslav ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské Praha 1 - Staré Město, Praha 2011. (ISBN 9788070000670)
  • RUTRLE, Otto: Za bratrem Václavem Mikuleckým. Český zápas, 1973, č. 21, s. 3.
  • JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. Církev československá husitská, Praha 2020, s. 344–346. (ISBN 9788070001677)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“