Václav Mikulecký
Václav Mikulecký | |
---|---|
Narození | 25. září 1921 Dolní Sloupnice u Litomyšle Československo |
Úmrtí | 10. května 1973 (ve věku 51 let) Praha Československo |
Povolání | Kněz |
Nábož. vyznání | Církev československá husitská |
Děti | Eva Mikulecká |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Václav Mikulecký (25. září 1921, Dolní Sloupnice u Litomyšle – 10. května 1973, Praha) byl farář Církve československé.[p 1]
Život
Narodil se v rodině stavitele Josefa Mikuleckého a jeho ženy Růženy. Otec, který se ve 20. letech přihlásil k Církvi československé, se na počátku 30. let podílel na vybudování Husova sboru v Litomyšli, kde v letech 1936–1952 zastával funkci předsedy rady starších. Václav Mikulecký se po absolvování maturitní zkoušky na reformním reálném gymnáziu v Litomyšli(1940) z popudu faráře Jaromíra Metyše rozhodl pro studia bohosloví. V roce 1940 byl přijat do Bohoslovecké koleje v Praze-Dejvicích, kde probíhala výuka po uzavření českých vysokých škol.[1]
Zároveň nastoupil jako pomocný učitel náboženství v Přibyslavi, kde působil do června 1941. Z bohosloveckých studií byl v říjnu 1942 nedobrovolně vytržen, když byl přikázán na práci jako pomocný dělník při výrobě oceli v saském městě Freital. V důsledku nuceného nasazení trpěl trvalými zdravotními následky. Dne 2. července 1944 přijal v chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze kněžské svěcení a byl ustanoven pomocným duchovním v Praze-Braníku. Zde vyrůstal pod duchovním vedením faráře Stanislava Peldy, jehož v říjnu 1945 ve farářské službě vystřídal. Po vzoru svého učitele intenzivně rozvíjel práci s dětmi a mládeží, organizoval církevní tábory a brigády, pastoroval, přičemž využíval i nezvyklých forem (např. dvoudenní misijní akce ve Volduchách u Rokycan u svého přítele, faráře Miloně Zemena). Vedle farářské služby byl koncem roku 1950 jmenován členem ideové rady (pastoračně-výchovná komise), na nově zřízené Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze působil při katedře praktické teologie jako lektor církevních obřadů.
V roce 1953 byl v důsledku tzv. překádrování duchovních i přes protesty věřících přeložen do Prahy-Kobylis, což mělo výrazný dopad na další život náboženské obce v Praze-Braníku, kde rezignovala celá rada starších. Po dalších dvou letech (1955) byl znovu přeložen do Prahy-Karlína, kde se opět snažil oživit život této náboženské obce. V roce 1957 probíhala volba nového biskupa v plzeňské diecézi. Václav Mikulecký, přestože nepůsobil jako jediný z nominovaných v obvodu této diecéze, obdržel od třetiny duchovenského sboru biskupskou nominaci, což se nesetkalo s pochopením státních dozorujících orgánů nad církvemi. O jeho pastorační službu se začala zajímat Státní bezpečnost. Jeho dlouhodobé spory s prorežimně konformním církevním vedením a dozorujícími státními orgány vyvrcholily během vyhledávacího řízení na patriarchu v roce 1960, kdy mu byl z rozhodnutí krajského církevního tajemníka 16. listopadu 1960 odebrán státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Jediné zaměstnání, které mu bylo umožněno vykonávat, našel jako skladový dělník v Povltavském průmyslu kamene. V nevyhovujícím zaměstnání, které zhoršovalo jeho dlouholeté srdeční obtíže, byl nucen setrvat až do srpna 1968, kdy mu byl přiznán invalidní důchod.[2]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.
Reference
Literatura
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Václava Mikuleckého.
- JINDRA, Martin: Z milosti trpět pro Krista. Životní příběh faráře Církve československé (husitské) Václava Mikuleckého. Blahoslav ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské Praha 1 - Staré Město, Praha 2011. (ISBN 9788070000670)
- RUTRLE, Otto: Za bratrem Václavem Mikuleckým. Český zápas, 1973, č. 21, s. 3.
- JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. Církev československá husitská, Praha 2020, s. 344–346. (ISBN 9788070001677)
Související články
- Církev československá husitská
- Pražská diecéze Církve československé husitské
- Plzeňská diecéze Církve československé husitské
- Seznam patriarchů Církve československé husitské
Externí odkazy
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“