Václav Nekvasil

Václav Nekvasil
Václav Nekvasil (kreslil Josef Mukařovský 1891)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1887 – 1895
Stranická příslušnost
Členství	Staročeši
Narození	14. února 1840 Kbely Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	9. března 1906 (ve věku 66 let) Karlín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Eliška, roz. Pšeničková (1847-1913)
Děti	Otakar, Ladislav, Anna, Bohuslav
Alma mater	Česká technika
Profese	stavitel, podnikatel
Ocenění	Řád Františka Josefa
Commons	Václav Nekvasil
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Nekvasil (14. února 1840 Kbely^[1] – 9. března 1906 Karlín^[2][3])^[4], byl rakouský a český stavební podnikatel a politik, na sklonku 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Narodil se v rodině Josefa Nekwasyla, kolářského mistra ve Kbelích, a Marie Bauer, dcery chudého výminkáře ze Kbel. Také jeho dědeček byl jen kolářem.^[1] Vystudoval reálnou školu a s vyznamenáním absolvoval pražskou techniku. V roce 1868 se výhodně oženil s Eliškou Pšeničkovou (1847-1913), převzal tchánovu rodinnou firmu na asfaltovou lepenku^[5]. Věno své manželky investoval do nákupu pozemků v Karlíně, díky čemuž dále zbohatl. Zároveň si založil stavební firmu v Karlíně. Roku 1873 získal pražské měšťanské právo a zřídil si stavební kancelář na Novém Městě v domě čp.128/II, který patřil jeho švagrovi, právníku Josefu Pšeničkovi (1839-1891).^[6] Setkal se s podnikatelem Čeňkem Daňkem a pod jeho vlivem (a to i po ukončení spolupráce s Daňkem) se zpočátku zaměřoval na stavbu průmyslových objektů. Postavil celkem 18 cukrovarů, 4 pivovary a sladovny. Později prováděl i veřejné stavby jako školy, například univerzitní areál v Praze na Albertově nebo Kadetní školu na Hradčanech i se zásobním skladem. Postavil také plynárnu v Libni či věznici Na Pankráci. Firma vyvíjela aktivity nejen v Čechách, ale i v dalších zemích Rakouska-Uherska a v Německu, například v Bavorsku stavěla železniční nádraží v Hofu,^[7] další projekty realizovala v Haliči i na Balkáně. Postupně se stala jedním z největších stavebních podniků v Čechách a zaměstnávala několik architektů a stavitelů (například Františka Troníčka).

Od roku 1881 byl Nekvasil členem pražské Obchodní a živnostenské komory^[4][3][8] a vedl stavbu jejího novorenesančního paláce na nároží Náměstí Republiky (1895).

Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v září 1887 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu.^[9][10] Mandát zde obhájil v řádných volbách v roce 1889. Politicky patřil k staročeské straně.^[11]

Patřil mezi inciátory konání Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891.^[8] Byl mu udělen Řád Františka Josefa a titul císařského rady.^[3]

Zemřel v březnu 1906^[3] a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech.

Z manželství s Eliškou Nekvasilovou-Pšeničkovou se narodily čtyři děti:

• syn Otakar (*1869), rovněž činný jako stavební podnikatel a politik,^[12]
• syn Ladislav (*1871), pražský advokát,
• dcera Anna (*1875),
• syn Bohuslav (*1878), inženýr v Karlíně.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Nekvasil na Wikimedia Commons
• Nekrolog v deníku Národní politika
• Pobytová přihláška vdovy Alžběty Pšeničkové