Václav Neumann

Václav Neumann
Základní informace
Narození	29. září 1920 Praha Československo Československo
Úmrtí	2. září 1995 (ve věku 74 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Žánry	klasická hudba
Povolání	dirigent, muzikolog, historik a filozof
Nástroje	viola a housle
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy (1991) Národní cena Německé demokratické republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Neumann (29. září 1920 Praha – 2. září 1995 Vídeň) byl významný český dirigent. Jeho doménou byla hudba 20. století, proslavil se zejména interpretací symfonického díla Bohuslava Martinů a snahou prosadit i za totalitního režimu provádění děl Miloslava Kabeláče. Nahrál též kompletní symfonické dílo Gustava Mahlera. K zahraničním vystoupením byl zván především jako expert na českou hudbu (vídeňské nastudování Rusalky, četné inscenace Prodané nevěsty a dalších děl). Byl dlouholetým šéfdirigentem České filharmonie.

Životopis

Po maturitě na smíchovském Vančurově reálném gymnáziu^[1] studoval V. Neumann soukromě i na konzervatoři (absolvoval 1944) houslovou hru, vedle toho též dirigování. Od roku 1945 byl členem České filharmonie jako violista. Patřil k zakládajícím členům Smetanova kvarteta, nejprve jako primárius, později jako violista.^[2] Příležitostná dirigentská vystoupení s rozhlasovým orchestrem byla úspěšná. 7. 3. 1948 zaskočil za Rafaela Kubelíka a na základě tohoto jediného dirigentského vystoupení s ČF byl po Kubelíkově emigraci jmenován jejím šéfem, velmi brzy však na funkci rezignoval.

V letech 1951–54 byl uměleckým ředitelem Karlovarského symfonického orchestru, pak brněnského a 1956–63 pražského symfonického orchestru FOK. Současně od roku 1955 hostoval v berlínské Komické opeře, kde získal jako spolupracovník renomovaného německého operního režiséra Waltera Felsensteina mezinárodní ocenění. (Jím dirigovaná Janáčkova Liška Bystrouška se ve Felsensteinově úpravě dočkala neobvyklého počtu repríz, úspěšného hostování v Paříži aj.) Jeho stoupající kredit v zemích německého jazyka vedl v roce 1964 k Neumannovu jmenování uměleckým ředitelem lipského Gewandhausorchestru. Tuto vysoce prestižní funkci Neumann složil po srpnu 1968 a vrátil se do Prahy, kde emigrace Karla Ančerla uvolnila místo šéfa České filharmonie.

Metropolitní opera

Václav Neumann hostoval v sezóně 1985–1986 na scéně Metropolitní opery v New Yorku, kde dirigoval Janáčkovu operu Jenúfa (Její pastorkyňa).^[3]

Nejvýznamnější nahrávky

• Bedřich Smetana: Má vlast, Česká filharmonie, Dvořákova síň Rudolfina, Praha 1975
• Wolfgang Amadeus Mozart: Piano concerto no.24 in C minor K491, Rondo in D major K382, Pavel Štěpán, Česká filharmonie – vyznamenáno cenou Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku
• Bohuslav Martinů: Symfonie č.1–6, Česká filharmonie
• Gustav Mahler: Symfonie č.1–10, Česká filharmonie
• Antonín Dvořák: Symfonie č.1–9, Česká filharmonie, Te Deum, soprán Gabriela Beňačková-Čápová, baryton Jaroslav Souček, Pražský filharmonický sbor, Česká filharmonie
• Leoš Janáček: Sinfonietta, Taras Bulba, Česká filharmonie
• Bohuslav Martinů: Opera Suites and Excerpts: Orchestrální suita (Julietta), Orchestrální suita (Divadlo za bránou), Little Suite (Veselohra na mostě), Le Départ - symfonická mezihra (Tři přání), Saltarello (Mirandolina), společná nahrávka – Státní filharmonie Brno, Česká filharmonie, dirigenti Václav Neumann a František Jílek

Ocenění

• V roce 1977 mu byl udělen titul národní umělec.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Neumann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Neumann
• Fotografie Václava Neumanna od Václava Chocholy
• Dirigenti České filharmonie Archivováno 19. 8. 2011 na Wayback Machine. – vzpomínky Františka Slámy