Václav Nosek

Václav Nosek
Václav Nosek
Václav Nosek
Ministr vnitra ČSR
Ve funkci:
1945 – 1953
Ministr pracovních sil ČSR
Ve funkci:
1953 – 1955
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociální demokracie (1910–1921)
KSČ (1921–1955)

Narození26. září 1892
Velká Dobrá
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. července 1955 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
NárodnostČeši
Profesepolitik a odborář
OceněníŘád republiky
CommonsVáclav Nosek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Nosek (26. září 1892 Malá Dobrá[1]22. července 1955 Praha) byl český komunistický politik, ministr, v letech 19411950 jedna z klíčových osobností Komunistické strany Československa.

Životopis

Mládí

Pocházel z hornické rodiny. Po obecné a měšťanské škole nastoupil do učení na soustružníka v Poldině huti, od patnácti let pracoval v dole Max. V první světové válce bojoval v rakousko-uherské armádě postupně na srbské, východní a italské frontě. Byl dvakrát raněn a na konci roku 1917 se vrátil zpátky do zaměstnání v dole.[2]

Politická kariéra do roku 1945

Již od patnácti let byl členem Dělnické tělocvičné jednoty, později vstoupil do organizace socialistické mládeže, odborů a v osmnácti letech do sociální demokracie. Po návratu z války se dál angažoval v odborovém hnutí i v sociální demokracii. Po rozkolu ve straně podporoval její levé křídlo (tzv. marxistickou levici). V prosinci 1920 společně s Antonínem Zápotockým stál v čele generální stávky na Kladně, za to byl trestně stíhán. Byl delegátem ustavujícího sjezdu KSČ v květnu 1921. Od roku 1925 působil v pražském ústředí komunistických odborů[2] a v roce 1929 se stal členem ÚV KSČ.[3] Podílel se na organizaci mostecké stávky roku 1932.[2]

Po německé okupaci byl během akce Gitter zatčen a několik týdnů vězněn na Pankráci. Po propuštění emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie. V exilu se na podzim 1941 stal členem[2] a od roku 1942 místopředsedou[3] Státní rady. Jeho činnost v Británii řídilo moskevské vedení KSČ v čele s Gottwaldem.[4]

Vrchol politické kariéry 1945–1950

Dne 4. dubna 1945 se stal ministrem vnitra v košické vládě. Tuto pozici si udržel i v dalších vládách až do 14. září 1953.[2] Členem předsednictva ÚV KSČ byl od 8. dubna 1945 a ve funkci zůstal do X. sjezdu KSČ v březnu 1954.[5]

Jako ministr vnitra a člen předsednictva ÚV KSČ byl zásadní osobností v procesu ovládnutí Československa komunisty. V letech 1945–1948 využil svých pozic na ministerstvu jednak k rozsáhlé infiltraci Sboru národní bezpečnosti (SNB) oddanými stoupenci KSČ, jednak k vytvoření téměř čistě komunistické Státní bezpečnosti a k dalšímu posílení stranických pozic.

Při únorovém převratu Nosek nejprve vyvolal střet a demisi demokratických ministrů odvoláním osmi nekomunistických velitelů SNB v Praze, poté použil síly SNB k potlačení demonstrací na podporu prezidenta Beneše.[6]

Po roce 1950

Po roce 1950 jeho vliv slábl. Pravomoci ministerstva vnitra byly výrazně okleštěny, když bezpečnostní složky přešly pod ministerstvo národní bezpečnosti zřízené podle sovětského vzoru v květnu 1950. Do září 1953 zastával funkci ministra vnitra a poté až do konce života ministra pracovních sil.[7][8] Zemřel na rakovinu plic roku 1955 ve věku 62 let.[8]

Osobní život

Noskova první žena Alžběta, za svobodna Šípová,[1] pocházela jako on z hornické rodiny, byla také členkou KSČ. Oženil se s ní v roce 1918. V roce 1942 zahynula v Osvětimi. Jejich jediný syn Míla nepřežil pochod smrti v dubnu 1945. Po návratu z exilu se Václav Nosek oženil s lékařkou Růženou, která mu v srpnu 1946 porodila syna Miroslava.[4]

Obraz Václava Noska ve filmu

Jiří ŠtréblČeské století, r. Robert Sedláček, 2013[9]
Jaromír DulavaToman, r. Ondřej Trojan, 2018

Odkazy

Reference

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2020-08-23]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948-1989 : ministři a jejich náměstci. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978-80-87211-25-0. Kapitola Nosek Václav, s. 126. 
  3. a b MACH, Vladimír. Václav Nosek [online]. totalita.cz [cit. 2017-07-26]. Dostupné online. 
  4. a b Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra, s. 127.
  5. Složení vedoucích orgánů KSČ [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2017-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  6. Únor [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. 
  7. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Nosek Václav, s. 258. 
  8. a b Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra, s. 128.
  9. SPÁČILOVÁ, Mirka. Komunisti jsou cynická smečka, říká Sedláček a točí Gottwalda. iDnes [online]. 4. května 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Václav Nosek, s. 19. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“