Václav Olič
Václav Olič | |
---|---|
Narození | 26. září 1847 Řevničov Rakouské císařství |
Úmrtí | 29. listopadu 1932 (ve věku 85 let) Praha Československo |
Povolání | policista |
Příbuzní | Karla Oličová (vnučka) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Olič (26. září 1847 Řevničov[1] – 29. listopadu 1932 Praha[2]) byl rakousko-uherský a český policejní úředník.[3]
Život
Ve Slaném Olič vystudoval místní nižší gymnázium. Po jeho absolvování pokračoval ve studiích práva.[4] Když dokončil své vysokoškolské vzdělávání, nastoupil v sedmdesátých letech 19. století k pražské policii. V letech 1893 a 1894 stál například v čele skupiny, která v rámci pražského ředitelství policie vyšetřovala kauzu spiknutí Omladiny. Jako ocenění za výsledky v této kauzy byl jmenován dvorním radou.[3] Když se pak v roce 1897 zastřelil podnikatel a starosta Košíř Matěj Hlaváček, vedl Olič kvůli společenskému významu zemřelého vyšetřování tohoto úmrtí.[5] Na počátku 20. století, v roce 1908, odešel Olič do výslužby.[3]
Na pražských Vinohradech vlastnil Olič dům, v němž také bydlel a zároveň pronajímal další byt Evě Šulcové, někdejší hospodyni, která však po úmrtí své bytné získala dědictvím jmění. Ta z neznámých důvodů adoptovala a v Praze vychovávala dceru svého nevlastního bratra Annu Vlčkovou. Zde se Vlčková, pozdější manželka československého prezidenta Edvarda Beneše, poznala s Oličovou dcerou Annou, zvanou Aťou, a navázaly spolu celoživotní přátelství.[6]
Jakmile začala první světová válka,[3] přiměla Oliče jeho dcera Aťa k zapojení se do odbojové činnosti. Když například vznikla Maffie, její první konspirační schůzky se konaly v Oličově bytě.[3] Spolu s Hanou Benešovou čelil pak obvinění z přechovávání Masarykových spisů.[7] Během října 1915 jej však kvůli jeho činnosti policie zatkla a odvezla do hlavního města císařství, do Vídně. Za dva měsíce, v prosinci 1915, jej však propustila a dále již vyšetřovala na svobodě. Roku 1917 byl ale císařem Karlem I. amnestován.[3]
Se svou manželkou Annou roz. Pelcovou,[8] s níž se oženil[9] v roce 1879 měl čtyři děti, a sice Marii (1880), Roberta[10] (1882), Annu (1885), a Karla[11] (1891–1915). Dcerou Karla Oliče, a tedy vnučkou Václava Oliče, byla česká filmová herečka Karla Oličová, jež účinkovala například ve snímcích Bílá nemoc (1937) či Švanda Dudák (1937).
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Řevničov
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 8
- ↑ a b c d e f TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Díl 2 (K–P). Praha, Litomyšl: Paseka, Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. Heslo Olič Václav, s. 488.
- ↑ Olič, Václav, 1847–1932 [online]. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-09-26]. Dostupné online.
- ↑ BOHATA, Jan. Starosta přivedl před 120 lety tramvaj do Košíř. Dluhy řešil výstřelem. iDNES.cz [online]. 2017-07-22 [cit. 2017-09-26]. Dostupné online.
- ↑ ŠIŠKA, Miroslav. Hana Benešová – z dcery železničáře manželkou prezidenta. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-08-10 [cit. 2017-09-26]. Dostupné online.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. 1. vyd. Karviná: Paris, 2019. 206 s. (Masarykova knižnice Hlas). ISBN 978-80-87173-47-3. S. 12, 13, 23–24, 34, 84.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Anny Pelcové farnost Olešná
- ↑ Matriční záznam o sňatku Václava Oliče s Annou Pelcovou farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově v Praze
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Roberta Oliče farnost Bratronice
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Karla Václava Oliče farnost Řevničov
Literatura
- DOBNER, Libor. Výročí osobností Slánska. Slánské listy. 1997, roč. 5, čís. 27, s. 9.
- FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. S. 20–21.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Olič na Wikimedia Commons
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Olič, Václav *1847 s rodinou
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Václav Olič v Moravském illustrovaném zpravodaji.
Původní popisek:
Vládní rada Václav Olič, býv. šéf bezpečnostního oddělení policejního ředitelství v Praze, zemřel 29. listop. ve věku 83 let. Za války byl členem Maffie. Byl vězněn ve Vídni a propuštěn krátce před převratem. Byl také odměněn revoluční medailí.