Václav Olič

Václav Olič
Narození26. září 1847
Řevničov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. listopadu 1932 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípolicista
PříbuzníKarla Oličová (vnučka)
Anna Rottová (vnučka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Olič (26. září 1847 Řevničov[1] – 29. listopadu 1932 Praha[2]) byl rakousko-uherský a český policejní úředník.[3]

Život

Ve Slaném Olič vystudoval místní nižší gymnázium. Po jeho absolvování pokračoval ve studiích práva.[4] Když dokončil své vysokoškolské vzdělávání, nastoupil v sedmdesátých letech 19. století k pražské policii. V letech 1893 a 1894 stál například v čele skupiny, která v rámci pražského ředitelství policie vyšetřovala kauzu spiknutí Omladiny. Jako ocenění za výsledky v této kauzy byl jmenován dvorním radou.[3] Když se pak v roce 1897 zastřelil podnikatel a starosta Košíř Matěj Hlaváček, vedl Olič kvůli společenskému významu zemřelého vyšetřování tohoto úmrtí.[5] Na počátku 20. století, v roce 1908, odešel Olič do výslužby.[3]

Na pražských Vinohradech vlastnil Olič dům, v němž také bydlel a zároveň pronajímal další byt Evě Šulcové, někdejší hospodyni, která však po úmrtí své bytné získala dědictvím jmění. Ta z neznámých důvodů adoptovala a v Praze vychovávala dceru svého nevlastního bratra Annu Vlčkovou. Zde se Vlčková, pozdější manželka československého prezidenta Edvarda Beneše, poznala s Oličovou dcerou Annou, zvanou Aťou, a navázaly spolu celoživotní přátelství.[6]

Jakmile začala první světová válka,[3] přiměla Oliče jeho dcera Aťa k zapojení se do odbojové činnosti. Když například vznikla Maffie, její první konspirační schůzky se konaly v Oličově bytě.[3] Spolu s Hanou Benešovou čelil pak obvinění z přechovávání Masarykových spisů.[7] Během října 1915 jej však kvůli jeho činnosti policie zatkla a odvezla do hlavního města císařství, do Vídně. Za dva měsíce, v prosinci 1915, jej však propustila a dále již vyšetřovala na svobodě. Roku 1917 byl ale císařem Karlem I. amnestován.[3]

Se svou manželkou Annou roz. Pelcovou,[8] s níž se oženil[9] v roce 1879 měl čtyři děti, a sice Marii (1880), Roberta[10] (1882), Annu (1885), a Karla[11] (1891–1915).

Dcerou Karla Oliče, a tedy vnučkou Václava Oliče, byla česká filmová herečka Karla Oličová, jež účinkovala například ve snímcích Bílá nemoc (1937) či Švanda Dudák (1937). Další jeho vnučkou, dcerou Anny, byla Anna Rottová (1924–2020), roz. Kadeřábková, což bylo i její umělecké jméno, česká herečka a divadelní pedagožka DAMU.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Řevničov
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 8
  3. ↑ a b c d e f TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Díl 2 (K–P). Praha, Litomyšl: Paseka, Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. Heslo Olič Václav, s. 488. 
  4. ↑ Olič, Václav, 1847–1932 [online]. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-09-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ BOHATA, Jan. Starosta přivedl před 120 lety tramvaj do Košíř. Dluhy řešil výstřelem. iDNES.cz [online]. 2017-07-22 [cit. 2017-09-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠIŠKA, Miroslav. Hana Benešová – z dcery železničáře manželkou prezidenta. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-08-10 [cit. 2017-09-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. 1. vyd. Karviná: Paris, 2019. 206 s. (Masarykova knižnice Hlas). ISBN 978-80-87173-47-3. S. 12, 13, 23–24, 34, 84. 
  8. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Anny Pelcové farnost Olešná
  9. ↑ Matriční záznam o sňatku Václava Oliče s Annou Pelcovou farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově v Praze
  10. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Roberta Oliče farnost Bratronice
  11. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Karla Václava Oliče farnost Řevničov

Literatura

  • DOBNER, Libor. Výročí osobností Slánska. Slánské listy. 1997, roč. 5, čís. 27, s. 9. 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. S. 20–21. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Václav Olič - Moravský illustrovaný zpravodaj - 1932.png
Václav Olič v Moravském illustrovaném zpravodaji.

Původní popisek:

Vládní rada Václav Olič, býv. šéf bezpečnostního oddělení policejního ředitelství v Praze, zemřel 29. listop. ve věku 83 let. Za války byl členem Maffie. Byl vězněn ve Vídni a propuštěn krátce před převratem. Byl také odměněn revoluční medailí.