Václav Ornest

Svatý Václav Ornest
Narození	6. listopadu 1887[1] Praha[1], Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. října 1942[1] (ve věku 54 let) Koncentrační tábor Mauthausen, Rakousko Rakousko
Příčina úmrtí	popraven střelou do týla[2]
Bydliště	Krakovská 1392/7 (za protektorátu Krakauer Gasse), 110 00 Praha 1 – Nové Město[3]
Povolání	krejčí; kostelník chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze (Resslova 307/9, Praha 2)[3]
Zaměstnavatel	pravoslavná církev
Znám jako	Svatý novomučedník český Václav Ornest
Nábož. vyznání	pravoslavné
Choť	Františka Ornestová (rozená Škrletová, svatá novomučednice česká Františka Ornestová /Pravoslavná církev/) (* 4. října 1890, Hlavňov - † 24 října 1942, KT Mauthausen)[4]
Děti	Marie Loudová (rozená Ornestová; svatá novomučednice česká Marie Loudová /Pravoslavná církev/) (* 30. října 1915, České Budějovice - † 24. října 1942 KT)[5]; Miluše Ornestová (* 27. ledna 1921, České Budějovice - † 24. října 1942, KT Mauthausen; svatá novomučednice česká Miluše Ornestová /Pravoslavná církev/)[6][p 1]
Příbuzní	zeť: Karel Louda (* 3. května 1904, Plzeň, Martinská 24 - † 24. října 1942 KT Mauthausen; svatý novomučedník český Karel Louda /Pravoslavná církev/)[7]
Zavázal se slibem mlčenlivosti přísahou před oltářem a účastnil se podpory ukrytých parašutistů.[8]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Ornest (6. listopadu 1887 Praha – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl původním povoláním krejčí.^[1] Během Protektorátu Čechy a Morava byl kostelníkem v pravoslavném katedrálním chrámu svatého Karla Boromejského. Tak se za protektorátu nazýval pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, v jehož kryptě se po atentátu na Reinharda Heydricha ukrývali parašutisté. Po prozrazení úkrytu parašutistů (18. června 1942) byl téhož dne (ještě před dobýváním kostela)^[3] Václav Ornest zatčen a spolu s ním jeho manželka Františka Ornestová, obě jeho dcery (Marie a Miluše) jakož i jeho zeť Karel Louda – učitel a druhý kostelník chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Všichni zatčení členové rodiny Ornestových a Loudových byli popraveni dne 24. října 1942 v Koncentračním táboru Mauthausen^[9] střelou do týla. Roku 2019 byl českou pravoslavnou církví svatořečen.

Život

Dne 2. června 1911 se Václav Ornest v Českých Budějovicích oženil^[10] s Františkou Škrletovou.^[11] Dne 30. října 1915 se manželům Ornestovým narodila v Českých Budějovicích dcera Marie Ornestová.^[5] (Ta se později provdala za Karla Loudu – učitele a druhého kostelníka^[12] v katedrálním chrámu svatých Cyrila s Metoděje na Resslově ulici v Praze.) Dne 27. ledna 1921 se manželům Ornestovým narodila v Českých Budějovicích druhá dcera Miluše Ornestová.^{[6] [p 1]}

V jihočeské metropoli se krejčí Václav Ornest zapojil do budování náboženské obce Církve československé. V prosinci 1920 byl zvolen místopředsedou rady starších českobudějovické náboženské obce. Obstarával pro ni vše potřebné z jeho oboru. První bohoslužebná roucha, která užívali duchovní Církve československé František Brož a Karel Skalický, pocházela z jeho krejčovské dílny. Po odchodu biskupa Gorazda v roce 1924 se přidal k ortodoxnímu křídlu a přestoupil k pravoslaví.^[13]

Za protektorátu byl Václav Ornest kostelníkem v katedrálním chrámu svatých Cyrila a Metoděje.^[1] Po provedení atentátu na Heydricha 27. května 1942 poskytla pravoslavná církev výsadkářům úkryt v chrámu sv. Cyrila a Metoděje (v chrámu svatého Karla Boromejského)^[14] v Resslově ulici na Novém Městě v Praze. Azyl v kryptě chrámu jim nabídl Jan Sonnevend se souhlasem kaplana ThDr. Vladimíra Petřeka,^[15] který o situaci uvědomil děkana Václava Čikla^[15] a oba kostelníky Václava Ornesta a Karla Loudu.^[3] Skutečnost, že jsou v kryptě kostela ukrývání parašutisté, sdělil Jan Sonnevend biskupu Gorazdovi až (večer 11. června 1942) dva dny po vyhlazení Lidic. Po prozrazení úkrytu parašutistů (18. června 1942) byl ještě téhož dne (před zahájením dobývání kostela)^[3] Václav Ornest zatčen.^[8] Dále byla zatčena i jeho manželka Františka Ornestová, jeho prvorozená dcera Marie, její manžel Karel Louda jakož i Miluše Ornestová – druhorozená dcera manželů Ornestových. Všichni zatčení členové rodiny Ornestových a Loudových byli popraveni dne 24. října 1942 v Koncentračním táboru Mauthausen^[9] střelou do týla.^[2]

Dovětek

V koncentračním táboře Mauthausen bylo dne 24. října 1942 popraveno celkem 262 rodinných příslušníků a spolupracovníků československých parašutistů, kteří byli zatčeni po atentátu na Reinharda Heydricha.^[2] Byli to ti, kteří pomáhali parašutistům a také příbuzní parašutistů z para-výsadkových skupin: Anthropoid, Silver A, Bivouac, Out Distance, Steel a Intransitive.^[2] Šlo obvykle o celé rodiny (Brychovy, Královi, Kubišovi, Moravcovi, Novákovi, Svatošovi, Svěrákovi, Valčíkovi, Vojtíškovi a další) včetně dětí ve věku 14 až 17 let.^[2] Všichni popravení byli nejprve k trestu smrti odsouzeni stanným soudem pražského gestapa ve dnech 29. září 1942 a 5. října 1942.^[2] Dne 23. října 1942 byli odsouzení převezeni z Malé pevnosti v Terezíně do koncentračního tábora Mauthausen.^[2] Zde byli zavražděni střelou do týla.^{[2] [p 2]} Další skupina 31 spolupracovníků parašutistů byla v Mauthausenu popravena 26. ledna 1943 a poslední František Pecháček ještě 3. února 1944.^[2] Celkem šlo o 294 popravených, z nich bylo 150 žen.^[2]

Svatořečení

Svatořečen byl Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku spolu s dalšími českými novomučedníky při slavnostní liturgii v pražské pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje na Resslově ulici 8. února 2020.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
• Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 2. vydání. Praha: Laguna, 2003-2008. 3 svazky. ISBN 978-80-86274-80-5.
• Čvančara, Jaroslav et al. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. Vydání. 1. Praha: Archiv hlavního města Prahy ve spolupráci se spolkem Scriptorium, ©2013. 381 stran. ISBN 978-80-86852-51-5.
• Sládek, Oldřich. Zločinná role gestapa: nacistická bezpečnostní policie v čes. zemích 1938-1945. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1986. 446 stran. Dokumenty / NV, ČSPB; Sv. 211.
• Šmejkal, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: vojáci - odbojáři - památníky. Vydání první. Praha: Academia, 2016. 1127 stran. Průvodce; 11858. ISBN 978-80-200-2614-9.
• Stehlík, Eduard. Jan Kubiš: nezastaví mne ani to nejhorší... Žďár nad Sázavou: Tváře, 2017. 289 stran. ISBN 978-80-88041-14-6.

Související články

• Atentát na Heydricha, Operace Anthropoid, Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha)
• Svatý Gorazd II.
• Svatí čeští novomučedníci
• Kobyliská střelnice, Seznam popravených na Kobyliské střelnici – Pátek 4. září 1942 (ve 14.00 hodin)
• Oběti heydrichiády

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Ornest na Wikimedia Commons