Václav Otčenášek

Václav Otčenášek
Narození	26. září 1925 Tršice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. listopadu 1951 (ve věku 26 let) Olomoucká věznice Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav Otčenášek (26. září 1925 Tršice – 9. listopadu 1951 Olomouc) byl český automechanik odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.

Narodil se v roce 1925 v Tršicích. Jeho otec Adolf byl během druhé světové války členem protinacistického odboje. Otec zároveň vlastnil autodílnu v Bělotíně, v níž poté působil i on sám. Kolem jeho minulosti panuje řada pochybností a existují dvě verze jeho činnosti během války.^[1]

Podle jedné z nich byl v roce 1942 totálně nasazen na olomouckém letišti, devět měsíců vězněn gestapem za údajný pokus o sabotáž, uprchl do Jugoslávie, na území Černé Hory bojoval po boku partyzánů proti nacistům a v rámci těchto bojů byl zraněn. Po konci války měl v Jugoslávii několik měsíců působit jako řidič a na podzim 1945 se vrátit zpět do Československa. Podle další verze Československo Otčenášek nikdy vůbec neopustil. a pobýval pouze na území Olomoucka.^[1]

Po únorovém převratu se v Bělotíně poté dostal do kontaktu s muži, se kterými chtěl podnikat ozbrojené protirežimní akce. Ty nakonec nepodnikli a v říjnu 1950 se s nimi pokusil uprchnout z Československa do Západního Německa,^[2] kde se chtěl stát členem zahraniční armády. Když však jel se skupinou vlakem směrem ke státní hranici do Domažlic a skupinu se pokusil zkontroloval příslušník Sboru národní bezpečnosti, došlo k přestřelce. Jediným uprchlíkem, kterému se z ní nepodařilo uprchnout, byl právě Otčenášek, který utrpěl zranění při seskoku z vlaku, když dvě hodiny ležel v kolejišti v bezvědomí.^[3] Dobrovolně se na nedalekém nádraží přihlásil u příslušníků SNB, neboť byl těžce raněn. Poté byl v ve vazbě mučen a donucen prozradit všechny, kteří s ním chtěli utéci a i ty, kteří mu nějak pomohli či o útěku jen věděli.^[1] V politickém procesu konaném v červenci 1951 v Hranicích byl za trestné činy velezrady, a pokus o vraždu odsouzen k trestu smrti.^[4][5][6] Popraven byl v listopadu 1951.^[7]

Od roku 2002 připomíná jeho památku v Brně pamětní deska.^[6]