Václav Poláček

Václav Poláček
Narození21. dubna 1898
Rokycany
Úmrtí13. dubna 1969 (ve věku 70 let)
Praha
Povolánívydavatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Poláček (21. duben 1898 Rokycany[1] – 13. duben 1969 Praha) byl český nakladatel a nakladatelský pracovník.

Život

Absolvoval dvouletou stavební průmyslovou školu. Pracoval jako tajemník poslance Františka Modráčka. Později byl administrátorem časopisů Var[2] a Smetana.[3]

Byl jedním ze stavebníků v kolonii funkcionalistických domů na Babě v Praze-Dejvicích. Jeho dům projektoval Jan E. Koula.

Činnost

Družstevní práce (1922–1926)

V roce 1922 byl jedním z iniciátorů a zakladatelů nakladatelství Družstevní práce. Zde pracoval do roku 1926, kdy pro názorové neshody nakladatelství opustil.

Aventinum

Pro neshody ve vedení nakladatelství Družstevní práce z něj na podzim 1926 odešel a nabídl své služby Otakaru Štorch-Mariennovi, majiteli nakladatelství Aventinum. Ten jej učinil svým tajemníkem. Během svého působení mimo jiné organizoval přestěhování nakladatelství z nevyhovujících prostorů na Žižkově do bývalého Zedwitzovského paláce v Purkyňově ulici na pražském Novém Městě.[4] V roce 1927 se vrátil do nakladatelství Družstevní práce.

Družstevní práce (1927–1934)

Po roční přestávce se vrátil do Družstevní práce. Zde působil až do roku 1934, kdy se s tímto nakladatelstvím názorově rozešel definitivně.

Další zaměstnání

Václav Poláček nastoupil do nakladatelských a vydavatelských podniků Jaroslava Stránského. Zde působil nejprve jako ředitel administrace Lidových novin v Brně. Od roku 1937 byl ředitelem knihkupectví. Po převzetí nakladatelství František Topič organizoval činnost Topičova salonu i nakladatelství. V suterénu domu zřídil Divadlko pro 99. K propagaci činnosti nakladatelství, salonu a divadla vydával časopis Tři týdny u Topičů, později Tři týdny v umění.

Vlastní nakladatelství

Podrobnější informace naleznete v článku Pražské nakladatelství V. Poláčka.

Začátkem května 1942 byl Václav Poláček propuštěn z arizovaných podniků Jaroslava Stránského. Důvodem byla organizace výstavy Opuštěná paleta v Topičově salonu, kde byl připomenut i Herbert Masaryk, a za nevhodnou výzdobu výkladních skříní při příležitosti narozenin Adolfa Hitlera.

Na základě nakladatelské licence, kterou získal již v roce 1940, začal vydávat publikace o dějinách umění a o uměleckých památkách. Nejprve vydával knihy pod vlastním jménem, v roce 1946 přejmenoval nakladatelství na Pražské nakladatelství V. Poláčka. Jednalo se o první nakladatelství, které se systematicky věnovalo vydávání publikací o kulturních památkách, především pražských. Nakladatelství bylo rozhodnutím komunistické moci v roce 1949 převedeno pod pravomoc města Prahy a v roce 1951 zlikvidováno.[5]

Spisy

  • Nakladatel píše synovi, V Praze : Svaz knihkupců a nakladatelů, 1941 (Česká grafická Unie) Rozsah: 140 s.
  • Kniha a národ 1939–1945, Původně připraveno pro vydání v roce 1949 pod názvem Persekuce čes. knihkupců a nakladatelů za druhé světové války. Kniha byla již vysázena, ale na příkaz komunistické moci byla sazba rozmetána a rukopis byl ztracen.[6] Zachoval se ale obtah sazby, ze kterého byla původní publikace rekonstruována a vydána nakladatelstvím Paseka v roce 2004. K vydání publikaci připravil Aleš Zach, ISBN 80-7185-635-5

Ocenění díla

  • 1967 Cena města Prahy, předal primátor města Prahy Ludvík Černý dne 24. února 1967. Emenuel Poche tuto událost komentoval slovy:
„Tato událost je pozoruhodná především proto, že socialistická instituce ocenila podnikání soukromé, a pak, že cena byla udělena za práci vykonanou téměř před čtvrtstoletím.“
— Emanuel Poche[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Rokycany
  2. ↑ Var : pokrokový list pro veřejné otázky. SKC - Úplné zobrazení záznamu [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Smetana : Hudební list. www.digitalniknihovna.cz [online]. Artuš Rektorys [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I.. Praha: Československý spisovatel, 1966. S. 340–341, 366. 
  5. ↑ POCHE, Emanuel. Václav Poláček a jeho Pražské nakladatelství. In: BUŘÍVAL, Zdislav. Staletá Praha IV : sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Praha: Orbis, 1969. S. 85, 88–93.
  6. ↑ ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Ohňostroj : Paměti nakladatele Aventina II.. Praha: Československý spisovatel, 1969. S. 334–335. 
  7. ↑ POCHE, 1969, str. 85

Literatura

  • POCHE, Emanuel. Václav Poláček a jeho Pražské nakladatelství. In: BUŘÍVAL, Zdislav. Staletá Praha IV : sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Praha: Orbis, 1969. S. 85, 88–93.
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I.. Praha: Československý spisovatel, 1966. S. 332, 340, 341, 362, 366. 
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Ohňostroj : Paměti nakladatele Aventina II.. Praha: Československý spisovatel, 1969. S. 49, 62, 73, 86, 148, 289, 334, 335, 375, 491. 
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Tma a co bylo potom : Paměti nakladatele Aventina III.. Praha: Československý spisovatel, 1972. S. 262, 371. 
  • ZACH, Aleš. Sborník mezi dvěma totalitami. In: POLÁČEK, Václav; ZACH, Aleš. Kniha a národ 1939-1945 : Rekonstrukce nevydaného pamětního sborníku Svazu českých knihkupců a nakladatelů z roku 1947. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-635-5. S. 337–353.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce