Václav Pour

Václav Pour
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1874[1]
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1867 – 1868[2]
Stranická příslušnost
Členství	Národní str.
Narození	10. července 1817 Bohdaneč Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	20. října 1880 (ve věku 63 let) Valy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav Pour (10. července 1817 Bohdaneč – 20. října 1880 Valy^[3]) byl český politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Působil jako právník, byl mlynářem. Seznámil se s Karlem Havlíčkem Borovským a zapojil se do revoluce v roce 1848.^[3] S Havlíčkem se stýkal až do Havlíčkovy deportace do Brixenu.^[4]

Po obnovení ústavního života počátkem 60. let 19. století se zapojil do politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí do Českého zemského sněmu. Mandát získal dokonce ve dvou obvodech najednou a to Nový Bydžov – Chlumec a Pardubice – Holice – Přelouč, v obou coby nezávislý kandidát (bez formální nominace od českého volebního výboru, Národní strany, přičemž ale v následné politické dráze zastával podobné postoje jako staročeši). Po zvolení se v prvním jmenovaném obvodu mandátu vzdal a ponechal si mandát za druhý obvod.^[5][6] Rezignoval ale před zářím 1866.^[7]

V této době zastával i významný post v regionální politice. Od 28. srpna 1865^[8] vykonával funkci okresního starosty v Přelouči.^[4] V domovském kraji se zasloužil o založení hospodářského spolku na Přeloučsku, městské knihovny a rolnického cukrovaru.^[3] Post okresního starosty zastával do února roku 1872. Následně proběhla volba tří po sobě jdoucích nových starostů (jedním z nich byl opět Pour), ale ani jednoho císař nepotvrdil ve funkci.^[8]

Ve okrsku Pardubice – Holice – Přelouč obhájil mandát ve volbách do Českého zemského sněmu v lednu 1867^[9] i v brzy poté následujících volbách do Českého zemského sněmu v březnu 1867.^[10] V srpnu 1868 patřil mezi 81 českých poslanců zemského sněmu, kteří podepsali státoprávní deklaraci českých poslanců coby nejucelenější programový manifest české opozice proti centralistickému ústavnímu vývoji Rakouska-Uherska.^[3][11] Následně byl zbaven v září 1868 pro absenci poslaneckého mandátu.^[12]

Koncem 60. let praktikovali čeští poslanci politiku pasivní rezistence, kdy na protest proti státoprávním poměrům v monarchii bojkotovali jednání zemského sněmu i Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor). Poura zemský sněm roku 1867 vyslal do Říšské rady (tehdy ještě nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde ovšem mandát nepřevzal a na práci parlamentu se nepodílel. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátu.^[13] 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé.^[14] V září 1869 byl ovšem v doplňovacích volbách zvolen do zemského sněmu znovu.^[15] Opětovně se stal zemským poslancem ve volbách do Českého zemského sněmu roku 1870^[16] a volbách do Českého zemského sněmu roku 1872 (znovu ve svém tradičním obvodu Pardubice – Holice – Přelouč v kurii venkovských obcí).^[17] Nadále zůstával věrný koncepci pasivní rezistence a byl proto zase zbaven pro neomluvenou účast poslaneckého křesla, aby byl následovně v doplňovacích volbách roku 1873 zvolen.^[18] V doplňovacích volbách roku 1874 ho ovšem porazil Jiljí Vratislav Jahn.^[19]

Zemřel roku 1880. Národní listy ho ocenily jako „charakter veskrze poctivý, vlastenec upřímný a statečný.“^[20]