Václav Robert z Kounic

JUDr. Václav Robert z Kounic
JUDr. Václav Robert z Kounic
	Hrabě Václav z Kounic (Jan Vilímek 1886)
Poslanec Českého zemského sněmu
	Ve funkci:; 1883 – 1897
Poslanec rakouské Říšské rady
	Ve funkci:; 1885 – 1897
Stranická příslušnost
Členství	Český klub; Konz. velkostatek; Nár. str. svobodomyslná (mladočeská)
Narození	26. září 1848 ; Drážďany; Saské království
Úmrtí	14. října 1913 (ve věku 65 let) ; Uherský Brod; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Choť	I. (1877) Josefína Čermáková (1849–1895); II. (1908) Josefa Horová (1881–1961);
Rodiče	Michael Karel Kounic otec; Eleonora Kounicová matka
Příbuzní	Albrecht Vincenc Kounic bratr; Rudolf Kounic bratr; Jindřich Kounic bratr; Ferdinand Kounic bratr; Jiří Kounic bratr; Emanuel Kounic; Evžen Kounic bratr; Antonín Dvořák švagr; Anna Dvořáková švagrová
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univ.; Vídeňská univerzita
Profese	politik
Commons	Václav Robert Kounic
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Robert hrabě z Kounic, německy Wenzel Robert Graf von Kaunitz (26. září 1848 Drážďany – 14. října 1913 Uherský Brod^[1]^[2]^[3]), byl český šlechtic, politik a patron brněnské vysoké školy. Pocházel z české větve rodu Kouniců.

Život

Rodina, mládí a studium

Byl synem hraběte Michaela Karla z Kounic a jeho manželky Eleonory, rozené Voračické-Bissingen z Paběnic. Již od mladých let byl svým vychovatelem, spisovatelem Ferdinandem Schulzem a svou matkou veden k lásce k vlasti. 26. listopadu 1877 se oženil^[4] s Josefínou Čermákovou (1849–1895)^[5]), jejíž sestra Anna byla vdána za skladatele Antonína Dvořáka. Sama Josefína byla slavnou českou divadelní herečkou. Svou druhou ženu, také Josefínu (rozená Horová)^[6], si vzal^[7] 12. května 1908.^[5] Václav měl sedm bratrů: Albrechta Vincence, Rudolfa, Jindřicha, Ferdinanda, Jiřího, Emanuela a Evžena a dvě sestry.

Po maturitních zkouškách na gymnáziu studoval práva^[5] na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě, kde také v roce 1873 promoval na doktora práv. Přitom se účastnil jako mimořádný posluchač přednášek na ekonomické škole v Táboře.

Politické aktivity

Od roku 1883 byl poslancem Českého zemského sněmu, do roku 1887 za Stranu konzervativního velkostatku, pak složil mandát a byl ihned zvolen znovu, nyní ovšem za mladočechy.^[5]

Ve volbách do Říšské rady roku 1885 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd.^[8] Po volbách v roce 1885 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).^[9] Jeho umístění na společnou českou kandidátní listinu bylo součástí taktiky, kterou tehdy prosadil František Ladislav Rieger, kdy se Český klub coby střechová parlamentní frakce českých poslanců snažil udržovat ve svém rámci všechny proudy české politiky, tedy staročeský, mladočeský i šlechtický.^[10]

V roce 1887 se podílel na opětovné aktivizaci mladočeské strany a společně s poslanci Eduardem Grégrem a Karlem Adámkem svolal její 4. sjezd, na které se mladočeši začali jasně programově vymezovat proti staročeské reprezentaci. Zároveň toho roku podepsal výzvu mladočeských poslanců F. L. Riegrovi, aby zásadně rekonstruoval vedení poslaneckého Českého klubu.^[11] Nakonec z Českého klubu odešel. V říjnu 1887 se uvádí jako jeden z šesti členů rodícího se mladočeského klubu na Říšské radě (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců). Kromě Kounice v něm zasedli ještě Gabriel Blažek, Emanuel Engel, Eduard Grégr, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).^[12]

Poslanecký post obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 byl zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Karlín, Český Brod atd., ale již 23. září 1897 na schůzi sněmovny byla oznámena jeho rezignace.^[8] Jako poslanec se zasadil za osmihodinovou denní pracovní dobu dělníků, za rovnoprávný přístup žen k zaměstnání a zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě v Praze.

Po smrti svého bratra Albrechta roku 1897 převzal správu rodového majetku na jižní Moravě (Slavkov u Brna, Uherský Brod).

Veřejné aktivity a mecenášství

12. května 1908 (na své svatbě v Praze) daroval svůj palác vysoké škole v Brně^[5]^[13] a zřídil nadaci pro stavbu studentských kolejí. Kvůli svým postojům byl také označován za „Rudého hraběte“.

Galerie

Kounicův palác v Brně, který hrabě Václav Robert věnoval brněnské vysoké škole, dnes zde sídlí rektorát Masarykovy univerzity
první manželka Josefína rozená Čermáková, sestra Anny, manželky Antonína Dvořáka
Hrabě a druhá žena Josefa rozená Horová při svatbě 12. května 1908 v Praze
Panský dům Kaunicova 77 v Uherském Brodě kde hrabě zemřel, pamětní deska
Hrob Josefíny Čermákové a Václava Roberta z Kounic na hřbitově na Malvazinkách

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbufarnost Uherský Brod
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Václava hraběte z Kounic farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově
↑ Moravská zemská knihovna Brno, Rozkvět obrázkový čtrnáctideník, ročník 6, vydáno 25.10.1913, č.20, str.627, zpráva o smrti JUDra. Václava hraběte Kunice …
↑ Matriční záznam o sňatku Václava Roberta hraběte z Kaunic s Josefou Čermákovou farnost Třebsko
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kounic, Václav Gf. von (1848-1913), Politiker, s. 166. (německy)
↑ Matriční záznam o narození a křtu Josefy Horové farnost Žinkovy
↑ Matriční záznam o sňatku Václava Roberta hraběte Kaunic s Josefou Horovou farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově
↑ ^a ^b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 372. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
↑ Česká společnost 1848-1918. 385-386
↑ Inland. Die Presse. Březen 1904, roč. 40, čís. 282, s. 2. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 168–169.

Externí odkazy

[matrikaZ1-1] Matriční záznam o úmrtí a pohřbufarnost Uherský Brod

[matrikaZ2-2] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Václava hraběte z Kounic farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově

[3] Moravská zemská knihovna Brno, Rozkvět obrázkový čtrnáctideník, ročník 6, vydáno 25.10.1913, č.20, str.627, zpráva o smrti JUDra. Václava hraběte Kunice …

[matrikaO1-4] Matriční záznam o sňatku Václava Roberta hraběte z Kaunic s Josefou Čermákovou farnost Třebsko

[Biographien-5] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kounic, Václav Gf. von (1848-1913), Politiker, s. 166. (německy)

[matrikaN3-6] Matriční záznam o narození a křtu Josefy Horové farnost Žinkovy

[matrikaO2-7] Matriční záznam o sňatku Václava Roberta hraběte Kaunic s Josefou Horovou farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově

[alex.onb.ac.at-8] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[NAŠČK85-9] Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.

[10] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 372. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.

[11] Česká společnost 1848-1918. 385-386

[DPMLČ87-12] Inland. Die Presse. Březen 1904, roč. 40, čís. 282, s. 2. Dostupné online.

[Kdo_byl_kdo-13] kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 168–169.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

Navigation

Navigace

Tématické portály