Václav Rusý

MUC. Václav Rusý
Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)
Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)
Narození21. července 1911
Plzeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. října 1944 (ve věku 33 let)
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánístudent, aktivista a odbojář
TitulMUC.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Rusý (21. července 1911 v Plzni[1] – 20. října 1944 v Pankrácké věznici v Praze[2]) byl český student medicíny.[3] Byl také členem Kühnova pěveckého rozhlasového sboru.[3] Za protektorátu byl Rusý hlavním organizátorem ilegální organizace ÚVODU v západních Čechách. Od roku 1940 se skrýval v ilegalitě (v Praze u Václava Linharta a Karla Prokopa); později se (stále "ponořen do ilegality") aktivně zapojil do odboje na Plzeňsku. Byl zatčen gestapem 3. července 1942 u východu z plzeňského nádraží; od 4. července 1942 byl trýznivě vyslýchán v Petschkově paláci v Praze[4]; nakonec byl popraven 20. října 1944 v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze.[5]

Počátky práce v odboji

Za protektorátu v odboji spolupracoval s okruhem odbojářů soustředěných kolem pracovníka Občanské záložny v Rokycanech JUDr. Josefa Moulise.[6][7][8] Při zatýkání členů této ilegální skupiny Rusý gestapo zmátl a unikl. Vybudoval ilegální skupinu později nazývanou "Vašek-Čeněk". Do hledáčku gestapa se dostal tím, že nedostatečně dodržoval zásady konspirace při své ilegální práci, za což byl dokonce vážně pokárán Prof. Volfgangem Jankovcem. Gestapo po Rusém marně pátralo od roku 1940.[3]

V ilegalitě

Rusý je některými prameny[5][4] označován za hlavního organizátora ilegálního Ústředního vedení odboje domácího (ÚVODU) v západních Čechách. Prakticky se tedy Rusý musel ukývat v ilegalitě od roku 1940. Ve svém bytě v Praze jej nějaký čas skrýval Václav Linhart (bratr radiotelegrafisty Otto Linharta) a v Praze-Jinonicích pak i velitel celního úřadu v jinonickém akcízu Karel Prokop. Později se Rusý ukrýval na Moravě a na Plzeňsku, kde pomáhal opatřovat ilegální byty, úkryty a dočasný azyl dalším stíhaným a hledaným odbojářům:

  • Prvním místem byla "fiktivní" hospitalizace na interní klinice u profesora MUDr. Františka Šimery[5] a jeho asistenta MUDr. Viléma Hlinky.[3]
  • Druhým místem pak bylo interní oddělení nemocnice ve Strakonicích, kde pracoval jako primář MUDr. Karel Hradecký.[3] [p 1]

Zatčení

Situace se pro Rusého radikálně změnila dne 3. července 1942. Tehdy odjel z Plzně do Prahy, aby zjistil příčinu zdržení JUC. Vítězslava Dvořáka. Dvořák odjel před několika dny do Prahy vyzvednout novou radiostanici a dosud se do Plzně nevrátil. (Gestapo Dvořáka totiž v Praze zatklo 30. června 1942 a podrobilo intenzivnímu výslechu.) Již při odjezdu z Prahy byl Rusý sledován gestapem, ale podcenil situaci a nevšiml si toho. Při návratu z Prahy byl pak zatčen u východu z Plzeňského nádraží. (Zatčení proběhlo tak nečekaně, takže Rusý ani nestačil použít zbraň nebo jed.)[3]

Výslechy, věznění a poprava

Vazební fotografie Miroslava Šáry (staršího) z Pankrácké věznice (rok 1944)[9]

Václav Rusý byl od 4. července 1942 vyslýchán v Petschkově paláci v Praze. Kriminální zaměstnanec pražského gestapa SS-Sturmscharführer Hans Siebert spolu s kriminálním zaměstnancem Aloisem Schmalstiegem završili svoje kruté výslechové postupy tím, že Rusému vymkli obě chodidla dozadu. Není divu, že nelidskými metodami vyslýchání zlomený Rusý prozradil čas (v noci z 11. července 1942 na 12. července 1942) a místo (Kinského zahrada v Praze) svojí schůzky s radiotelegrafistou Františkem Peltánem a JUDr. Rudolfem Marešem.[3]

Věznění Rusého trvalo v součtu 27 měsíců. Byl popraven v pátek dne 20. října 1944 v 16:00 v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze.[3] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Štábní kapitán MUDr. Karel Hradecký (* 16. října 1904 ve Světlé nad Sázavou - † 7. září 1943 v Berlíně – Plötzensee). Před okupací zastával funkci přednosty interního oddělení Masarykovy vojenské nemocnice v Praze. Po rozpuštění československé armády působil jako primář interního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Byl napojen na plzeňskou odbočku ÚVOD. Byl zatčen 5. srpna 1942. Popraven byl 7. září 1943 v Berlíně – Plötzensee.[5]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z24, s. 143
  3. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166, 167, 168, 174. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  4. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Rudolf Mareš). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 146, 172, 237, 249,390, 430, 438, 442, 480, 490, 494, 502, 514, 529, 589, 642, 660, 706, 707. 
  5. ↑ a b c d LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ FIŠER, Marcel. Pamětní deska popraveným pracovníkům občanské záložny v Rokycanech [online]. Informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice a (rokypedie.rokycanstipatrioti.cz) [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ Pamětní deska popraveným pracovníkům občanské záložny [online]. rokypedie.rokycanstipatrioti.cz [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pamětní deska obětem II. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 792; Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vazebni.Foto.1944.Vaclav.Rusy.gif
Václav Rusý (* 1911 – 1944) byl za protektorátu hlavním organizátorem ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD) v západních Čechách. Od roku 1940 se skrýval v ilegalitě, později se aktivně zapojil do odboje na Plzeňsku. Byl zatčen gestapem 3. července 1942 u východu z Plzeňského nádraží; od 4. července 1942 byl trýznivě vyslýchán v Petschkově paláci v Praze; nakonec byl popraven 20. října 1944 v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze. Vazební fotografie z Pankrácké věznice v Praze, asi polovina roku 1944.
Vazebni.Foto.1944.Miloslav.Sara.gif
Štábní kapitán Miloslav Šára starší (* 20. září 1901 Praha - † 20. října 1944 Praha) nebyl v žádném blízkém příbuzenském vztahu s brigádním generálem Václavem Šárou(1893–1941), jedné z ústředních postav odbojové organizace Obrana národa (ON), která působila na území Protektorátu Čechy a Morava. (Generál Václav Šára byl popraven v průběhu prvního stanného práva dne 1. října 1941.) Miloslav Šára starší (1901–1944) byl za protektorátu vedoucí odbojové organizace KOS (Kázeň-Odvaha-Síla). Byl zatčen gestapem (spolu se svým synem Miroslavem Šárou mladším) dne 27. března 1944; odsouzen k smrti pro politický delikt a popraven v pátek 20. října 1944 v 16:00 v pankrácké sekyrárně v Praze pod pořadovým číslem 723. (Jeho syn Miloslav Šára mladší následné věznění přežil; konce druhé světové války se dožil.) Vazební fotografie z Pankrácké věznice v Praze, asi polovina roku 1944.