Václav Sinkule (novinář)

Václav Sinkule
Jiná jménaSmetana, Václav Sýkora (krycí jména)
Narození14. ledna 1905 nebo 14. října 1905
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. dubna 1942
KT Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěBrno
Vzděláníobchodní akademie
Povolánínovinář a publicista
Politická stranaKSČ (od roku 1927)
Choťdr. Ludmila Sinkulová
RodičeFrantišek a Alžběta
PříbuzníFrantišek (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Sinkule (14. ledna 1905 Praha[1] – 20. dubna 1942 KT Mauthausen) byl český studentský vůdce, novinář a politik.[2]

Mládí

Václav Sinkule se narodil 14. ledna 1905 v Legerově ulici na Novém Městě v Praze v rodině železničního zřízence Františka Sinkuleho, nosiče zavazadel na pražském státním nádraží, původem z Bukoviny u Kralovic, a jeho manželky Alžběty, rozené Brožové, původem ze Skrýšova u Pelhřimova.[1][3][4] Studoval obecnou školu a posléze reálku v nedaleké Žitné ulici, avšak v roce 1920 přestoupil na Českoslovanskou obchodní akademii, kde 17. června 1924 maturoval. Nastoupil jako úředník v Bance stavebních živností a průmyslu v Praze a hned následující rok nastoupil k základní vojenské službě do Košic, kde se již naplno projevovalo jeho komunistické smýšlení. Po návratu v roce 1927 nastoupil na místo úředníka v České komerční bance, kde se seznámil s Františkem Olivou, který ho přivedl k práci v organizaci Rudá pomoc. Ve stejném roce na podzim vstoupil do KSČ, místní organizace Praha II, Na Bojišti, a zároveň začal navštěvovat jako posluchač Svobodnou školu politických nauk.[2]

Studentským vůdcem

Na podzim 1930 Sinkule odešel z místa úředníka banky a odjel nejprve do Paříže a poté do Alžírska, odkud se do Československa vrátil v roce 1931 a zapsal se jako student na Vysokou školu obchodní,[5] kde se záhy stal vědeckým pracovníkem. Zároveň pracoval jako vedoucí hospodářské-sociální komise Jednoty nemajetného a pokrokového studentstva a brzy byl jmenován předsedou. V září 1934 se dostal do potyčky s německými studenty, což vyústilo v jeho hospitalizaci. V prosinci téhož roku se stal československým zástupcem ve Světovém studentském výboru proti válce, fašismu a kulturní reakci. V roce 1935 odešel na vlastní žádost z vedení JNPS.[2]

Redaktorem Rudého práva

Novinářská kariéra Václava Sinkuleho započala v roce 1931, přičemž do roku 1934 byly články zaměřeny primárně na problematiku vysokého školství. Od roku 1935 pak začala převládat tvorba v oblasti domácí a zahraniční politiky, kdy vystupoval proti financování ruských a ukrajinských uprchlíků československými úřady. Kandidoval do Národního shromáždění za komunistickou stranu.[6][7] Stal se redaktorem Rudého práva a po vypuknutí občanské války ve Španělsku se stal zvláštním zpravodajem tamtéž. Do Prahy se vrátil 19. března 1937.[2]

Druhá světová válka

Po obsazení zbytku Československa německou armádou se Václav Sinkule stáhl do ilegality a stal se spolupracovníkem I. ilegálního ÚV KSČ. Připravoval materiály, podklady pro jednání a konspirační byty. V roce 1940 rozsáhle pracoval i na jižní Moravě,[8] kde se stal instruktorem stranických krajů pod krycím jménem Smetana a Václav Sýkora.[9] Za tuto práci byl gestapem zatčen 24. února 1941 na Pankráci (přes nalezené materiály se gestapo dále dostalo do vedení moravské větve komunistické strany),[10] odkud se přes Kounicovy koleje v Brně dostal do Terezína (podzim a zima 1941) a zpět na Pankrác, kde byl až do konce března 1942. Poté byl spolu s Eduardem Urxem převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byli 20. dubna 1942 popraveni.[2]

Památka

(c) Gampe, CC BY-SA 3.0
Sinkuleho kolej v pražských Dejvicích

Antonín Kulda vytvořil v roce 1949 Sinkuleho plastiku ze sádry, bližší informace chybí.[11]

Na jeho připomínku jsou pojmenovány koleje ČVUT v dejvické Zikově ulici (ulice pojmenována po blízkém spolupracovníkovi z I. ilegálního ÚV KSČ, Janu Zikovi); stejně tak ulice v Praze-Podolí (od roku 1948)[12] a v Mladé Boleslavi. V minulosti také byla pojmenována ulice Václava Sinkuleho v Českých Budějovicích (1962–1991, dnes Studentská ulice).[13]

Jeho jméno je uvedeno na pomníku v Místě.[14]

Reference

  1. ↑ a b Matrika AP N71, sn. 256 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e HORSKÝ, Petr. Václav Sinkule. Praha: Naše vojsko - SPB, 1955, s. 9. Dostupné také z: https://www.ndk.cz/view/uuid:ef7ac6f0-725d-11ee-9a22-5ef3fc9bb22f?page=uuid:62dbbc12-c320-4f29-bbdb-32dc01afaf3f
  3. ↑ Matrika KAR O6, sn. 285 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920): Popisní arch z roku 1898: Sinkule František (1872) [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ ROHÁČ, František a Akademický klub "Tábor". Ve jménu svobody: řeč na pamět Jana Opletala a studentů. V Praze: Blahoslav, [1946], s. [25]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:7ce419c8-94f1-4a27-b034-01f399ae793a
  6. ↑ BERDYCH, Václav. Mauthausen: k historii odboje vězňů v koncentračním táboře Mauthausen. Praha: Naše vojsko, 1959, s. 152. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:17c01300-0956-11e6-a713-005056825209
  7. ↑ HOŘENÍ, Zdeněk. Naše Rudé právo. Praha: Rudé právo, 1980, s. 315. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:ea398c80-e3fc-11e2-9439-005056825209
  8. ↑ Okresní archiv Břeclav. Mikulov. Mikulovské sympozium et al. Boj proti fašismu a okupaci na jižní Moravě: 25. a 26. října 1984 : [Poř.] Okr. archív Břeclav v Mikulově... [aj.]. Praha: TEPS místního hospodářství, 1985, s. 183. Dostupné také z: https://www.ndk.cz/view/uuid:9ecef140-a3af-11ed-8232-005056827e52?page=uuid:3e828181-29f8-4258-a2f9-a87d0afd35d1
  9. ↑ NOVÁK, Václav. Malá pevnost Terezín. Praha: Naše vojsko, 1976, s. 313. Dostupné také z: https://www.ndk.cz/view/uuid:a1af2a00-b626-11e2-8b87-005056827e51?page=uuid:040af390-245a-11e3-b79f-5ef3fc9bb22f
  10. ↑ HALAMA, Václav a Jiří MIKULKA. Morava v boji proti fašismu. Brno: Moravské muzeum, 1987. sv. 1, s. 83. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:d5d383f0-1014-11e9-a03f-5ef3fc9bb22f
  11. ↑ PROCHÁZKA, Václav. Antonín Kulda. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1976, s. [10]. Dostupné také z: https://www.ndk.cz/view/uuid:525263a0-721d-11e9-b266-005056827e51?page=uuid:50d210a9-4c12-42ae-97ad-550e29d74e7e
  12. ↑ HLAVSA, Václav, Josef JANÁČEK a Jiří ČAREK. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: Názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958, s. 348. Dostupné také z: https://www.ndk.cz/view/uuid:c20ac190-8bc1-11e2-8593-005056827e52?page=uuid:a0861900-d975-11e2-b28b-001018b5eb5c
  13. ↑ KOVÁŘ, Daniel a Pavel KOBLASA. Ulicemi města Českých Budějovic: [názvy českobudějovických veřejných prostranství v minulosti a dnes]. Rudolfov: Jelmo, 1998, s. 259. ISBN 80-238-2894-0. Dostupné také z: https://www.ndk.cz/view/uuid:0d1635b0-e283-11e4-a475-005056827e51?page=uuid:c4b2a070-f3f7-11e4-93b2-001018b5eb5c
  14. ↑ Pomník padlým z 2. světové války v Místě. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2024-06-20]. Dostupné online. 


Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Sinkuleho kolej 519.jpg
(c) Gampe, CC BY-SA 3.0
Pavel Bareš: Sinkuleho kolej, č. p. 702, Praha 6 - Dejvice, Zikova ulice 13. Postaveno v letech 1934-1935. Stav po rekonstrukci a zateplení v roce 2000.