Václav Slavíček

R.D. Václav Slavíček
Děkan v Ledči nad Sázavou, později farář v Havlíčkově Borové.
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézekrálovéhradecká
Svěcení
Kněžské svěcení29.6.1934
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jménoVáclav Slavíček
Datum narození10. října 1907
Místo narozeníJiřice
Datum úmrtí15. září 1981
Místo úmrtíHavlíčkova Borová
Místo pohřbeníHavlíčkova Borová, kněžská hrobka na hřbitově
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Slavíček (10. října 1907 Jiřice[1]15. září 1981 Havlíčkova Borová) byl český římskokatolický duchovní královéhradecké diecéze. V roce 1950 byl zatažen do vyšetřování tzv. Číhošťského zázraku, což byla událost, která zásadním způsobem ovlivnila celý zbytek jeho života. Patří vedle Josefa Toufara k dalším obětem komunistického pronásledování katolické církve v souvislosti s číhošťskými událostmi, na rozdíl od Toufara však není příliš znám.

Život

Narodil se v Jiřicích u Zruče nad Sázavou do rodiny rolníka Josefa Slavíčka a jeho manželky Petronily, roz. Edrové, jako v pořadí deváté z celkem jedenácti dětí (z toho dva starší sourozenci zemřeli oba v kojeneckém věku ještě před Václavovým narozením).

V červnu 1934 byl vysvěcen na kněze, byl knězem královéhradecké diecéze a před rokem 1950 působil jako děkan v Ledči nad Sázavou.

V prosinci 1949 se naň obrátil s prosbou o radu jeho vrstevník, s nímž udržoval přátelské kontakty, číhošťský administrátor, R.D. Josef Toufar. V Číhošti krátce předtím došlo k záhadným událostem (známým později jako Číhošťský zázrak), s jejichž interpretací si Toufar sám nevěděl rady. Děkan Slavíček mu poskytl rady ohledně dalšího postupu. Když byl zanedlouho Toufar unesen z číhošťské fary a obviněn z inscenace zázraku, byl téměř současně s ním zatčen i Václav Slavíček. Ten se spolu s Toufarem dostal do vyšetřovací vazby ve Valdicích, kde byli následně oba mučeni a vyslýcháni skupinou vyšetřovatelů pod vedením Ladislava Máchy.

Zatímco Toufar Máchovy sadistické metody nevydržel a zemřel na následky mučení, Václav Slavíček mučení přežil (zřejmě i díky tomu, že na něj uplatněné "metody" byly přece jen poněkud jiné než ty, kterými byl utýrán Toufar). Slavíčkovi byla ve vazbě podávána psychofarmaka a drogy, které vážně poškodily jeho nervovou soustavu. Ve vězení propadal záchvatům agrese, při kterých řval a demoloval zařízení své cely. Nakonec byl v roce 1951 z vazby propuštěn, aniž by vůči němu bylo vzneseno obvinění.

Byl odvezen zpět na ledečské děkanství, záhy se však zhroutil a musel být převezen na psychiatrii do Havlíčkova Brodu. Po téměř dvouletém léčení byl propuštěn a záhy mu byl umožněn i návrat do duchovní správy. Byl jmenován farářem na venkovské farnosti v Havlíčkově Borové, kde následně působil do konce svého života. Z následků pobytu ve vyšetřovací vazbě se nicméně již nikdy zcela nevzpamatoval.

Zemřel 15. září 1981 a byl pohřben do kněžské hrobky na borovském hřbitově.

Odkazy

Literatura

  • DOLEŽAL, Miloš. Krok do tmavé noci: příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a číhošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara. Praha: Nezávislý podmelechovský spolek, 2015. ISBN 97880-260-9125-7. Str. 429-431

Související články

Externí odkazy