Václav Snítil

Václav Snítil
Základní informace
Narození1. března 1928
Hradec Králové
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. července 2015 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánípedagog, hudebník, houslista, vysokoškolský učitel a hudební pedagog
Nástrojehousle
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2003)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Snítil (1. března 1928 Hradec Králové – 19. července 2015 Praha) byl český houslista a hudební pedagog.[1]

Životopis

Václav Snítil vyrůstal v hudebním prostředí. Od osmi let získával základy houslové hry od Anny Serbouskové a již jako desetiletý účinkoval s otcovou Sokolskou filharmonií.[2] V roce 1942 zaujal houslového virtuosa a pedagoga Jaroslava Kociana, u něhož studoval hru na housle až do profesorovy smrti v roce 1950.[1] Souběžně studoval skladbu u Vítězslava Nováka (1946–49). V roce 1953 absolvoval u profesora Jaroslava Pekelského na AMU.[1] Krátce působil jako koncertní mistr v Armádní opeře a v činoherním orchestru Národního divadla v Praze.

Jako sólista uvedl houslové koncerty Roberta Schumanna, K. A. Hartmanna (české premiéry) a další stěžejní díla houslové literatury. Pravidelně vystupoval na Pražském jaru. V jeho repertoáru je i řada děl soudobých skladatelů (I. Krejčího, V. Kalabise, L. Bárty, V. Sommera, J. Srnky), z nichž některá mu byla připsána. Českou soudobou hudbu propagoval na svých turné v zahraničí, například v Japonsku.

Věnoval se také komorní hře. Byl členem Vlachova kvarteta (1957–1970), které spoluzakládal[1], působil ve Smetanově triu a v letech 1975–1988 byl uměleckým vedoucím a primáriem Českého noneta. Od konce padesátých let do roku 1969 byl houslistou souboru Ars rediviva. Jako komorní hráč i sólista uskutečnil řadu nahrávek, spolupracoval s rozhlasem a televizí.

Od roku 1964 byl profesorem pražské AMU. K jeho nejvýznamnějším žákům patřili např. Václav Hudeček, Jaroslav Svěcený a Pavel Šporcl.[3]

Byl porotcem mezinárodních interpretačních soutěží a docentem mistrovských kurzů. Byl čestným předsedou poroty Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí.

Za vynikající výkony v oboru interpretace mu byl udělen titul Zasloužilý umělec (1978) a další vyznamenání. V roce 1998 byl jmenován čestným občanem rodného Hradce Králové[1][4] a v roce od prezidenta republiky převzal Medaili Za zásluhy druhé stupně.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f Zemřel přední český houslista Václav Snítil, bylo mu 87 let | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2015-07-20 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ OPERAPLUS, Redakce. Virtuóz s řemeslem v malíčku. Zemřel houslista Václav Snítil | Opera PLUS [online]. 2015-07-20 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zemřel Václav Snítil. supraphon.cz [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí/II (Praha 1963)
  • Jan Kozák a kol.: Českoslovenští hudební umělci a komorní soubory (SHV, Praha 1964)
  • Československý biografický slovník 20. století (Academia, Praha 1992)
  • Jos. Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20. století/ II (Paseka, Praha 1999)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).