Václav Tikal

Václav Tikal
(c) Karel Kuklík, CC BY-SA 3.0
Narození24. prosince 1906
Ptenín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. listopadu 1965 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, sochař a keramik
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Tikal (24. prosince 1906, Ptenín[1]26. listopadu 1965, Praha) byl český malíř hlásící se k surrealismu, návrhář porcelánu, keramiky a textilu.

Život

Václav Tikal se narodil v kovozemědělské rodině poblíž Přeštic a vyučil se obchodním příručím v Plzni. Ve druhé polovině 20. let se přestěhoval do Prahy. Za hospodářské krize ve 30. letech měl různá příležitostná zaměstnání a roku 1932 se oženil a narodila se mu dcera. Až jako ženatý se začal soustavněji věnovat svému koníčku - kreslení a malbě. Roku 1937 složil talentové zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze a začal studovat ve speciálce prof. Jakuba Obrovského a u Vratislava Nechleby. Jeho přítel, malíř Josef Mertlík, ho koncem 30. let seznámil s reprodukcemi surrealistických obrazů v revui Minotaure. V roce 1938 se mu narodil syn.

Po uzavření vysokých škol pracoval jako úředník u českoněmecké firmy Mineralöl-Vertrieb G.M.B.H., pozdějších Fantových závodech na Smíchově. Během války navázal prostřednictvím Otty Mizery kontakty s českými surrealisty a postupně se spřátelil se členy spořilovské surrealistické skupiny. Roku 1942 ho v ateliéru navštívil Karel Teige. Před koncem války se díky Václavu Zykmundovi prohloubily kontakty s brněnskou skupinou, které později vedly k založení Skupiny Ra. V letech 1945 - 1946 Tikal dokončil studium Akademie a získal diplom v oboru figurální malba. Stal se členem SVU Mánes.

V červnu 1946 pobýval spolu s dalšími malíři a teoretiky jeden měsíc v Paříži při příležitosti výstavy českého a slovenského výtvarného umění. Počátkem roku 1947 se jako člen zúčastnil první výstavy Skupiny Ra v Brně a v Budapešti. Vystavoval na přehlídkách československého umění v Mánesu (1947) a v Lucernu. Plánované výstavy v Basileji a Vídni v roce 1948 se již neuskutečnily a Skupina Ra se rozpadla. Koncem roku 1948 se Tikal připojil ke skupině kolem Karla Teigeho (K. Hynek, J. Istler, J. Kotík, M. Medek, E. Medková) a podílel se od roku 1951 na vydávání ineditních sborníků Znamení zvěrokruhu. V té době pracoval jako návrhář porcelánu a keramiky pro karlovarskou a teplickou porcelánku. Po Teigeho smrti r. 1951 se stáhl do ústraní a začal pracovat jako návrhář nejprve v Textilní tvorbě v Praze, od roku 1959 v ÚBOKu.

V druhé polovině 50. let obnovil kontakt se surrealisty kolem Vratislava Effenbergera a podílel se na albu Objekt 3 (1958). Vystavoval keramiku na Expo 58. Se skupinou V. Effenbergera (UDS) spolupracoval trvale i v 60. letech a zúčastňoval se jejích aktivit i vydání dalších alb Objekt 4 (1960) a Objekt 5 (1962). Roku 1963 utrpěl těžký infarkt. V roce 1964 se stal členem hnutí Phases a vystavoval v Bruselu.

Odešel do invalidního důchodu, věnoval se malbě a v roce 1965 měl sérii samostatných výstav. Zúčastnil se významných výstav v zahraničí (Bienále Sao Paulo, Autour du Surréalisme v Caen) a obdržel cenu na Trienále v Miláně.

Dne 26. listopadu 1965 utrpěl druhý infarkt, kterému podlehl.

Dílo

Pro rané dílo Václava Tikala mělo klíčový význam jeho setkání s reprodukcemi světového moderního umění v revui Minotaure nebo Cahiers d'Art, které odebírala knihovna Uměleckoprůmyslového muzea. K obrazům Dalího a Chirica Tikal sám v rozhovoru uvedl: „Bylo to pro mne zjevení. Viděl jsem, že jen touto cestou se dá vyjádřit zběsilost událostí našeho času. Proto jsem se začal hlouběji zajímat o surrealismus“.[2] Přímým odkazem k Dalímu je obraz Dohasínající věk, 1942 (GVU Ostrava).

Kromě toho lze v Tikalových obrazech nalézt i další vlivy - Henri Rousseau, Josef Istler a další členové skupiny Ra. Významnou roli hrála také atmosféra válečných let. Pokud jde o surrealistické techniky, použil z nich pouze frotáž. Jeho hlavním výrazovým prostředkem byla iluzivní malba, kterou si dokonale osvojil v ateliéru Jakuba Obrovského, kresba a ojediněle grafické techniky, zejména lept.

Tikalovo hledání vlastního výrazu trvalo jen krátce (Konfigurace, Obraz, Poslední věci člověka 1941). Podle Effenbergera Tikalovým surrealistickým obrazům chybí princip "kritické analogie" a tíhnou k "harmonizačnímu lyrismu" (Autoportrét, Nalezená prehistorie, 1942, Múza na penzi, 1943).[3] Za války se Tikalova lyrická poloha střetávala s krutou realitou a nemožnost úniku do bezpečných krajin snu se odráží i v názvech obrazů (Iluze iluze, 1943, Přistání v Apokalypsii, 1944) Někdy převážil druhý pól Tikalovy tvorby, kde se "surrealistická imaginace stala nástrojem k zachycení skutečnosti v její obecnosti" a vrcholí ve společensky angažovaných malbách Lidice (1945), Fašismus (1951) nebo Na výspě (1957).[4]

Tikal sám v rozhovoru uvedl, že za války se cítil ohrožen "surrealistickým naturalismem" a nemohl pokračovat stejným směrem, protože samotná hrůzná skutečnost by ho zahnala do poloh, které už s uměním neměly nic společného.[2]. Ve své malbě se postupně vzdaluje verismu směrem k abstrakci.

Bezprostředně po válce se inspiračním zdrojem velkého cyklu kreseb stala divoká a člověkem nedotčená příroda (Symbioza, 1945, Živly, 1947) a zároveň vznikly i malby jakéhosi civilizačního mýtu, evokující romantickou vizi budoucí technické civilizace (Astrofyzická věž, 1947). Krátký pocit osobní svobody má v Tikalově díle výraz v živé barevnosti několika zcela abstraktních kompozic (Obraz, 1946). Tikal to komentoval v ineditním Pracovním sborníku: ..nepochybuji o existenci vnitřního modelu. Vím, že dokonce existuje v abstraktním plánu.[5]

Krátké období kolem roku 1948, kdy se členové Skupiny Ra pokoušeli o sepětí uměleckých a sociálních zřetelů na ideologické platformě mezinárodního sdružení Revolučních surrealistů, nakonec vedlo k rozpadu skupiny. Tikal se sblížil se skupinou kolem Karla Teiga a načas se vrátil ke svému surrealistickému východisku a poloze melancholického lyrismu (Romance, Milenci, 1951). Po Teigeho smrti přestal malovat a v letech 1952–1956 se věnoval keramice. Návrat k malbě a snaha o navázání kontinuity s poválečnou civilistní linií se nepodařil a Tikal zprvu hledal nová východiska tvorby v Nové figuraci (Hlavy, 1958) nebo lyrické abstrakci a nakonec se obrátil k syntéze organických struktur a konstruktivních prvků ze své poválečné tvorby.

Jeho obrazy od konce 50. let jsou zprvu soustavou abstraktních architektur odvozených z přírodních struktur (cyklus Architektura přírody, 1958–1962, Vánoce v lese - křoví, 1962) a později využívají abstraktních znaků k navození předmětné iluze (cyklus Pohyblivé iluze). Vytváří cykly obrazů, kde jeho imaginární konstrukce spletitých křivek a trubicových labyrintů (cyklus Mechanické fantomy, 1964-65, Cévy vzduchu, 1965) zachycují mikrokosmos autonomních forem zrozených z malířovy imaginace, metafory přírodních jevů i kosmickou situaci člověka.

Latentní sklony k harmonizaci protikladů, které provázely Tikalovu tvorbu, nalezly svůj výraz v závěru jeho života ve splynutí mechanického a organického, reálného i fantazijního a lidského a kosmického světa. Podle Františka Šmejkala Tikalovy obrazy představují jednu ze základních hodnot českého moderního umění.[6]

Výstavy

Autorské

  • 1945 Václav Tikal, Fantovy závody, Praha - Smíchov
  • 1958 Václav Tikal: Obrazy a kresby 1941–1957, Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1965 Václav Tikal: Malířské dílo 1941–1965, Krajská galerie, Hradec Králové
  • 1965 Obrazy Václava Tikala, Jednotný závodní klub ROH, Ústí nad Orlicí
  • 1965 Václav Tikal, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1966 Václav Tikal: Posmrtná výstava malířského díla 1941 - 1965, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1966 Václav Tikal: Obrazy z posledních let, Galerie umění Karlovy Vary
  • 1967 Václav Tikal: Posmrtná výstava malířského díla 1941 - 1965, Mánes, Praha
  • 1967 Václav Tikal: Malířské dílo z let 1941–1965, Dům umění, Ostrava
  • 1991 Václav Tikal, Ölbilder - Zeichnungen. Galerie Atelier unterm Dach, Offenbach
  • 1992 Václav Tikal, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • 1993/94 Václav Tikal 1906–1965, Galerie výtvarného umění v Chebu, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Státní galerie ve Zlíně, Salon, Kabinet, Olomouc, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Středočeská galerie, Praha
  • 2002 Cesta Václava Tikala: Obrazy a kresby ze soukromých sbírek, Galerie Vltavín, Praha
  • 2007 Václav Tikal: Kresby, Galerie výtvarného umění v Chebu, Kabinet grafiky a kresby
  • 2007 Václav Tikal: Retrospektiva, Galerie U Betlémské kaple, Praha
  • 2009 Václav Tikal: Nedělní malíř, Galerie Moderna, Praha
  • 2018 Václav Tikal: ranní sprcha Galerie Moderna, Praha

Skupinové (výběr)

  • 1946 Mánes 1946, Mánes, Praha
  • 1946 Art Tchécoslovaque 1938 - 1946, Galerie La Boëtie, Paříž
  • 1947 Skupina Ra, Brno
  • 1947 Jonge tsjecho-slowaaksche schilderkunst, Jeune peinture tchecoslovaque, Tentoostelling zaal Artes, Antverpy
  • 1947 Skupina Ra, Topičův salon (1937–1949), Praha, Hradec Králové
  • 1947 Moderne Kunst der Tschechoslowakei, Kunstmuseum Luzern
  • 1964 Imaginativní malířství 1930 - 1950, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 1965 Moderní česká kresba, Palác Kinských, Praha, Dům umění města Brna
  • 1965 Tschechoslowakische Kunst heute: Profile V, Staatliche Kunsthalle Baden-Baden
  • 1965 La transfiguration de l'art tchèque: Peinture - sculpture - verre - collages, Palais de Congres, Liege
  • 1966 Tematická studijní výstava UDS, Galerie d, Praha
  • 1968/69 50 let československého malířství 1918 - 1968, Bratislava, Hluboká, Praha, Brno, Ostrava
  • 1969 Phases, OGV v Jihlavě, KG Hradec Králové, DU města Brna
  • 1988 Skupina Ra, Dům U Kamenného zvonu, Praha, KG Hradec Králové
  • 1996 Český surrealismus 1929–1953, Městská knihovna, Praha
  • 1997 České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 2003 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha, UPM Brno, Salon, Kabinet, Olomouc
  • 2004/2006 Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, GU Karlovy Vary
  • 2011 Surrealistická východiska (1948–1989), Letohrádek Hvězda, Praha
  • 2013 Absolutní krása, Galerie Moderna, Praha

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Merklín
  2. a b Rozhovor Jindřicha Chalupeckého, katalog výstavy Václav Tikal + 4, Galerie Václava Špály, 1965
  3. Vratislav Effenberger, Obrazy Václava Tikala, 1965
  4. Robert Kalivoda, Imaginace a poznání, Orientace I, č. 2 (1966), s. 38-39
  5. Znamení zvěrokruhu, 1951
  6. František Šmejkal, úvod katalogu výstavy: Václav Tikal, posmrtná výstava malířského díla 1941–1965 (Mánes, Praha 1967)

Literatura

Katalogy

  • Václav Tikal: Obrazy a kresby: 1941 - 1957, 1958, Effenberger Vratislav, kat. 14 s., Čs spisovatel,
  • Václav Tikal: Posmrtná výstava malířského díla 1941 - 1965, 1965, Šmejkal František, kat. 24 s., Dům umění města Brna
  • Obrazy Václava Tikala, 1965, Effenberger Vratislav, kat. 12 s., ZV ROH, Ústí nad Orlicí
  • Václav Tikal: Malířské dílo 1941–1965, 1965, Effenberger Vratislav, Teige Karel, kat. 36 s., Krajská galerie, Hradec Králové
  • Václav Tikal, 1966, Kalivoda Robert, kat. 20 s., GU Karlovy Vary
  • Václav Tikal, 1967, Vykoukal Jiří, kat. 36 s., GVU v Ostravě
  • Václav Tikal, 1992, Hlaváčková Miroslava, Kundera Ludvík, Lorenc Zdeněk, kat. 24 s., GMU v Roudnici nad Labem
  • Václav Tikal: Retrospektiva, 2007, Kat. 4 s., Galerie U Betlémské kaple, Praha
  • Václav Tikal: Kresby, 2007, Vykoukal Jiří, kat. 4 s.+ 14 vložených listů, GVU Cheb

Knihy

  • Effenberger Vratislav, Výtvarné projevy surrealismu, Odeon Praha 1969
  • Šmejkal František, Skupina Ra, Galerie hlavního města Prahy 1988
  • Vykoukal Jiří, Václav Tikal 1906–1965, SGVU v Chebu za spoluúčasti AJG Hluboká, OGV Jihlava, KGVU Zlín, MU Olomouc, GVU Ostrava, SG v Praze, 1993, ISBN 80-85016-21-4
  • Vykoukal Jiří Václav Tikal, Vltavín 2007 Galerie Moderna

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Václav Tikal signatura.jpg
Václav Tikal signatura .
Karel Kuklík, portrét Václava Tikala, 60. léta.jpg
(c) Karel Kuklík, CC BY-SA 3.0
Karel Kuklík, portrét Václava Tikala, 60. léta