Václav Trégl

Václav Trégl
Václav Trégl jako kapitán Bublas v dětské hře „Alibaba a 39 loupežníků“, uvedené v Osvobozeném divadle v Praze
Václav Trégl jako kapitán Bublas v dětské hře „Alibaba a 39 loupežníků“, uvedené v Osvobozeném divadle v Praze
Narození10. prosince 1902
Bělá pod Bezdězem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. února 1979 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBělá pod Bezdězem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Trégl (10. prosince 1902 Bělá pod Bezdězem[1]11. února 1979 Praha) byl český herec a komik. Jednalo se o výrazného figurkáře, který za svůj život vytvořil množství menších či drobných filmových rolí, které uměl ztvárňovat mistrovsky a značně osobitě.

Život

Narodil se do rodiny zednického mistra Václava Tregla.[1] Herectví se začal věnovat v patnácti letech ve studentském divadelním kroužku; později působil v bělském ochotnickém souboru.[2] Od roku 1920 studoval na Dramatickém oddělení Pražské konzervatoře a po jejím absolutoriu v roce 1924 [3] začínal hrát po různých avantgardních divadelních scénách, od roku 1929 až do roku 1935 působil v Osvobozeném divadle,[4] poté do roku 1942 hrál v Divadle Vlasty Buriana. Po druhé světové válce hrál opět v divadle s Janem Werichem (v Hudebním divadle Karlín a v Divadle ABC). V letech 1955 až 1965 byl členem hereckého souboru Městských divadel pražských. V roce 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem. Celkem za svůj život natočil 151 filmů, a přes 20 televizních inscenací, hrál i v televizních seriálech (Fantom operety 1971, Stříbrná pila 1978, 30 případů majora Zemana, Pan Tau, Hříšní lidé města pražského), hrál i v dokumentárních filmech (Aby nepřišly nazmar 1955), ale i v některých divadelních záznamech České televize (Těžká Barbora 1960).

Citáty

A jestli Burianovi se říkalo král komiků, pak on sám byl ve své někdy až nepochopitelné skromnosti a pokoře korunním princem komiků. A co ty desítky postav v televizi, v rozhlase a ve filmu. Do historie české filmové veselohry se svým hereckým dílem vepsal kapitolou věru dominující. Ale já ho poznal taky jako kamaráda, skromného, prostého, upřímného člověka bez jakékoliv záludnosti. Neznám nikoho, komu by v životě ublížil a taky neznám nikoho, kdo by ho neměl rád.
— František Filipovský [5]
Já si u něj vážím takovýho zvláštního herectví. Když jsme s ním s Voskovcem hráli, tak jsme byli...on byl v takovym zvláštním transu. Měl vočička jako zavostřený na nekonečno, že když se na nás díval, tak se vlastně díval krz nás. Zblízka na něm bylo vidět, že je v takovým napětí prapodivným. Mnohdy mně připadal až jako nějaký médium, protože měl fantastický extempore. On nás jima inspiroval. V Oslu a stínu hrál soudce Paprikidesa a my jsme byli ty obžalovaný a naše scéna narůstala, až trvala někdy až hodinu a musela se krátit jenom proto, že z jeho improvizací a z našich narůstal takovej abstraktní les srandy ukrutný, že se to nedalo.
— Jan Werich [6]

Divadelní role, výběr

Filmografie, výběr

Televize

  • 1971 Fantom operety (TV seriál) – role: Kváča, divadelní sluha
  • 1973 Tetička za všechny peníze (TV mikrokomedie) – role: nápadník tetičky
  • 1974 Muž, který se spustil (TV hudební veselohra) – role: děda Hanky

Odkazy

Reference

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. SUCHÝ, Ondřej. Takový byl Václav Trégl. 1. vyd. Bělá pod Bezdězem: Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, 2011. ISBN 978-80-260-1176-7. S. 4. 
  3. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 517
  4. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta. Praha, 1990, 488 str., ISBN 80-204-0165-2. V oddíle Osvobozené divadlo neznámé je na str. 341-353 zachyceno improvizační rozvinutí 5. obrazu hry Osel a stín "Spravedlnost je slepá" (záznamy z 14. listopadu 1933 a 27. dubna 1934), v němž Václav Trégl exceloval jako partner V+W v roli soudce Paprikida. Blíže viz [1]
  5. Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 135
  6. František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 57, ISBN 80-86718-33-6
  7. Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin

Literatura

  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 215
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 82–3, 95–6, 164, 224, 310, 416, 419, 518, 644, 650, 656, 662
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 30, 298, 329, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 114, 116, 122–4, 127, 129, 132,
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 241, ISBN 80-86182-51-7
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 75, 80–82, 100, 105, 111, 114, 122, 224–8
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 str.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 str., ISBN 80-204-0165-2
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46, 57–8, 127
  • Ondřej Suchý: Takový byl Václav Trégl, Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, Bělá pod Bezdězem, 2011.
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 49, 52, 66, 84, 120, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 171, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 114–5, 131–5, 137
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 316, ISBN 80-85625-19-9
  • Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 50, 139, 143, 145, 160, 162, ISBN 80-7309-351-0

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Václav Trégl (1902-1979).jpg
Václav Trégl (1902-1979), český herec