Václav Valenta

Václav Valenta-Alfa
Narození14. srpna 1887
Těnovice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. prosince 1954 (ve věku 67 let)
Blovice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzděláníučitelský ústav
Povolánípedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny a básník[1]
Znám jakoVáclav Valenta–Alfa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Valenta, uměleckým pseudonymem Václav Valenta–Alfa (14. srpna 1887, Těnovice[2] – 12. prosince 1954, Blovice), byl pedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny a básník.[1]

Život

Studia

Václav Valenta se narodil 14. srpna 1887 v Těnovicích.[2] V roce 1908 absolvoval zkoušku způsobilosti na učitelském ústavu a pak působil téměř osm let na několika školách, z nichž ta poslední byla v Černicích.[3]

První světová válka

Po vypuknutí první světové války narukoval 21. června 1915 k 35. pěšímu pluku v Plzni a s touto jednotkou byl převelen nejprve do Maďarska a poté na ruskou frontu.[3] Do zajetí padl 14. června 1916 u města Tarnopole, které v té době náleželo k Rakousko-Uhersku (dnes – červenec 2022 – je město součástí západní Ukrajiny).

V čs. legiích na Rusi

Do řad příslušníků československých legií na Rusi vstoupil 1. března 1917.[3] Jeho působení v československých legiích je především spjato se Školou nezletilých dobrovolců, která byla zřízena u československého vojska na Sibiři v roce 1919 v Irkutsku.[3] Generál Jan Syrový jmenoval 7. července 1919 velitelem vznikající školy podporučíka Jana Kyselu a jako staršího učitele Václava Valentu. Václav Valenta společně s několika dalšími kolegy tuto školu, kde se postupně učilo asi 105 žáků, řídil.[3] Žáci byli tvořeni sirotky postupně soustředěnými do Irkutska ze všech legionářských pluků.

Návrat do Československa

Dne 19. prosince 1919 dostalo vedení této školy rozkaz k přesunu do Vladivostoku, za účelem nalodění se na japonský zaoceánský parník Shunko Maru v rámci 15. legionářského transportu do Československa. Kromě Školy nezletilých dobrovolců loď převážela vojáky Důstojnické školy československého vojska na Rusi a další osoby celkem asi 1 400 lidí. Loď vyplula z Vladivostoku po 14. hodině na Štědrý den 24. prosince 1919.[4] Trasa lodi vedla kolem Japonska a Číny, dále přes jižní Čínské moře, Singapur, Indický oceán, Rudé moře, skrze Suezský průplav a po Středozemním moři.[5] Do Terstu dorazila Shunko Maru dne 12. února 1920 v noci ve 2 hodiny 40 minut.[4] Celá cesta japonskou lodí měřila 18.255 kilometrů a trvala (i s přestávkami plavby v přístavech) asi 50 dní.[5] V Terstu dostal transport k dispozici dva vlaky a již 13. února 1920 oba odjely po železnici z Terstu (přes Lublaň a Štýrský Hradec) směrem do Československa. Hranice republiky vlakové soupravy překročily za ranní tmy 17. února 1920 a ještě téhož dne dojely do Prahy.[4]

Mezi světovými válkami

V československých legiích dosáhl Václav Valenta hodnost nadporučíka ruských legií a za svoji službu byl oceněn několika vyznamenáními.[3] Po návratu do Československa vykonával od roku 1921 učitelské povolání a do roku 1937 zastával funkci řídícího učitele ve škole v Blovicích.[3] Václav Valenta zemřel 12. prosince 1954 v Blovicích.

Galerie

  • Václav Valenta na Sibiři v zimě 1918
    Václav Valenta na Sibiři v zimě 1918
  • S legionářem a učitelem Bohumilem Němečkem při vyučování ve druhé třídě žáků Sibiřské školy nezletilých dobrovolců na Rusi
    S legionářem a učitelem Bohumilem Němečkem při vyučování ve druhé třídě žáků Sibiřské školy nezletilých dobrovolců na Rusi
  • Škola nezletilých dobrovolců v Irkutsku v roce 1919
    Škola nezletilých dobrovolců v Irkutsku v roce 1919
  • Japonská loď Shunko Maru přepravující legionáře a sirotky z Vladivostoku do Terstu
    Japonská loď Shunko Maru přepravující legionáře a sirotky z Vladivostoku do Terstu
  • Pamětní deska na domě č. 176 na Masarykově náměstí v Blovicích
    Pamětní deska na domě č. 176 na Masarykově náměstí v Blovicích

Publikační činnost

Vlastní publikace

Během svého života napsal řadu knih (většina z nich byla určena mládeži):[3]

  • VALENTA-ALFA, Václav. Sibiřské jedovatosti. Praha: nakladatelství Čin, 1923; 179 stran.[3]
  • VALENTA-ALFA, Václav. Česká škola na Sibiři: od 4. července 1919 do 1. března 1920. V Praze: Dědictví Komenského, 1924. 91 stran, 8 číslovaných listů obrazové přílohy. Knihovna Pedagogických rozhledů; svazek 4. Spisů Dědictví Komenského; číslo 242.[3]
  • VALENTA-ALFA, Václav. V ruském zajetí: příběhy ze světové války. Praha: F. Topič, 1925; 121 stran. Osení; svazek 69.[3]
  • VALENTA-ALFA, Václav. U Bajkalských tunelů. V Praze: Státní nakladatelství, 1927. 93 stran. Sad: knihovna pro mládež; svazek 14.[3]
  • a řadu dalších.[3]
  • V roce 2020 vyšlo:
  • VALENTA-ALFA, Václav. Česká škola na Sibiři: vzpomínky legionáře Václava Valenty. 1. vyd. Praha: Československá obec legionářská, 2020. 387 s. (Paměti Československé obce legionářské; sv. 12 (celkem 13. svazek edice)). ISBN 978-80-87919-73-6. S. 330. 
  • VALENTA-ALFA, Václav. Česká škola na Sibiři: vzpomínky legionáře Václava Valenty. 2. vyd. Praha: Epocha, 2020. 387 s. (Paměti Československé obce legionářské; sv. 12 (celkem 13. svazek edice)). ISBN 978-80-7557-966-9. S. 330. 

Překlady z ruštiny

Z ruštiny přeložil několik knih a divadelních her:[3]

  • KRUKOVSKIJ, M. A. Z krajů mlh a věčného ticha: povídky z ruského severu. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Česká grafická Unie, 1925; 171 stran; Země a lidé; svazek 62.
  • SLIVICKIJ, Aleksěj. Medvěd Míška a jiné povídky. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: F. Topič, 1926; 270 stran; Povídky o zvířatech; (svazek 15).
  • VOLKENSTEIN, V. Maugli: divadelní hra pro děti podle R. Kiplinga v 5 jednáních. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1931; 54 stran; Dětské divadlo; svazek 48.
  • POKROVSKIJ, S. V. Tygři z Modré sopky a jiné povídky o zvířatech. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: nákladem Ústředního nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1931; 163 stran; (2) + l. barevných obrazových příloh
  • ARSEN‘JEV, Vladimir Klavdijevič. Stopař Děrsu Uzala. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1934; 191 stran
  • POKROVSKAJA, A. V. Vůdce Sedova: dobrodružné cesty kapitána Voronina v polárních krajinách. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Státní nakladatelství, 1934; 95 - (I) stran
  • ZOLOTOVSKIJ, Konstantin. Mistři potápěči. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Novina, 1936; 129 + I stran
  • GALKIN NIKOLAJ A.. Od polárního kruhu. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Novina, 1936; 176 stran
  • ŠKLOVSKIJ, Viktor Borisovič a VALENTA-ALFA, Václav. Vyzvědač Marco Polo. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Státní nakladatelství, 1936; 56 stran
  • SLIVICKIJ, A. Medvěd Míška: huňáčova dobrodružství v Rusku. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Toužimský a Moravec, asi 1938; 270 stran.
  • a další.

Osvětová činnost

Václav Valenta také zorganizoval mnoho přednášek v Blovicích i v řadě okolních obcí.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Václav Valenta (pseudonym: Alfa) (* 14.8.1887, Těnovice – 12.12.1954, Blovice) Pedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny, básník [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2022-07-17]. Identifikační číslo: jk01141261. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Porta Fontium [online]. Těnovice: Státní oblastní archiv v Plzni, 1880-1908 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Václav Valenta – Alfa (1887 – 1954) [online]. web: Blovice město cz [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Legionářský směr. ČsOL (Československá obec legionářská), prosinec 2020, čís. Speciál: Transporty z Ruska, s. 48, 49. Speciální číslo ke 100. výročí návratu posledních lodních transportů z Ruska (kapitola: 15. transport – Shunko Maru). Dostupné online. 
  5. ↑ a b JOSEF, Churavý. Lodní deník Josefa Churavého (popisuje 15. transport československých leginářů japonskou lodí Shunko Maru z Vladivostoku do Terstu) [online]. Josef Churavý na lodi Shunko Maru, 1919 / 1920 [cit. 2022-07-15]. Ručně psaný (dosud nepublikovaný); dochovaný v kopii ve vlastnictví rodiny Churavých. 

Literatura

  • KOVÁŘÍK V. a kol. Blovice 1284 – 1984. Městský národní výbor Blovice. Blovice. 1984; 183 stran
  • KOŽELUH, Josef. Pocta rodákům. Město Blovice. Blovice. 1991; 8 stran
  • KOŽELUH J., KLÍMOVÁ V., MAŠKOVÁ J. a kol. Památce československých legionářů okresu Plzeň-jih. Okresní muzeum Plzeň – jih ve spolupráci se Státním okresním archivem Plzeň – jih. Blovice. 1999; 64 stran
  • RAUŠER, František. Kulturní vývoj Blovicka. Vlastivědné nakladatelství Plzeňska M. Lábkové. Plzeň. 1933; 61 stran
  • Legionářský směr. ČsOL (Československá obec legionářská), prosinec 2020, čís. Speciál: Transporty z Ruska, s. 48, 49. Speciální číslo ke 100. výročí návratu posledních lodních transportů z Ruska (kapitola: 15. transport – Shunko Maru). Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Blovice, Pamětní deska Václava Valenty.jpg
Autor: Irena Kolackova, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska Václavu Valentovi-Alfa umístěná na domě č. 176 na Masarykově náměstí v Blovicích
Vaclav Valenta Alfa 1887 1954.gif
Václav Valenta (Václav Valenta-Alfa), Narozen 14. srpna 1887 v Těnovicích, zemřel 12. prosince 1954 v Blovicích. Pedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny a básník. Na fotografii (z první světové války) v uniformě svobodníka.
Vaclav Valenta Alfa 1887 1954 Sibir Zima 1918.png
Václav Valenta (Václav Valenta-Alfa), Narozen 14. srpna 1887 v Těnovicích, zemřel 12. prosince 1954 v Blovicích. Pedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny a básník.
Bohumil Nemecek 1897 1986 Vaclav Valenta 1887 1954.jpg
Příslušník československých legií v Rusku, učitel, desátník Bohumil Němeček (* 26. prosince 1897 Veselí nad Moravou – 1986) při vyučování ve druhé třídě žáků Sibiřské školy nezletilých dobrovolců na Rusi. (U Vladivostoku, dne 1. prosince 1919). Vyučování probíhalo v ložnici. Iniciálami B.N. je označen Bohumil Němeček; iniciálami V.V. je označen legionář Václav Valenta-Alfa (* 14. srpna 1887, Těnovice – 12. prosince 1954, Blovice)
Japanese.Ship.Shunko.Maru.1919-1920.gif
Jedna ze sedmi japonských lodí (Liverpool-Maru, Karatchi-Maru, Capeton-Maru, Italy-Maru, Scotland-Maru, Yonan-Maru a Shunko-Maru), které se podílely na transportu československých legionářů z Vladivostoku do Evropy. Tyto lodě byly najaty Ústřední hospodářskou komisí československého vojska, která byla zřízena ve Vladivostoku. Konkrétně se jednalo v pořadí o 15. transport legionářů z Vladivostoku. Japonský zaoceánský parník "Shunko Maru" (Shunko-Maru, v překladu "Jitřní paprsek", 120 metrů dlouhý) vyplul z Vladivostoku na Štědrý den 24. prosince 1919, do Terstu (italsky Trieste) doplul 12. února 1920. Na své palubě přivezl 1025 důstojníků a vojáků.
Škola nezletilých dobrovolců.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Škola nezletilých dobrovolců v Irkutsku v roce 1919