Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj rytíř Tomek
Václav Vladivoj Tomek
Václav Vladivoj Tomek
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1870
Ve funkci:
1871 – 1873
Ve funkci:
1874 – 1876
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1863
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1885 – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)
Narození31. května 1818
Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. června 1905 (ve věku 87 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesehistorik, vysokoškolský učitel, novinář, politik, učitel a spisovatel
OceněníŘád Františka Josefa (1888)
Vyznamenání za umění a vědu (1890)
rytíř (1898)
Čestné občanství hlavního města Prahy
CommonsVáclav Vladivoj Tomek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vladivoj rytíř Tomek (starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek[pozn. 1], německy Wenzel Wladiwoj Tomek; 31. května 1818, Hradec Králové – 12. června 1905, Praha[2]) byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského.

Biografie

Rodina, studium a profesní dráha

Václav Vladivoj Tomek

Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy (vycházel od roku 1855 do roku 1901) a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země.[3] Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně.

Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části.[3] V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“[4]

28. června 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou (1822–1868), dcerou ředitele polického benediktinského panství Josefa Dáni, v jehož rodině již od roku 1835 působil jako soukromý učitel. Manželství bylo bezdětné. Do Police nad Metují Tomek pravidelně dojížděl za přáteli i po smrti své ženy. Roku 1923 byla na zdejším domě umístěna pamětní deska, připomínající jeho pobyt.[5]

V Praze manželé Tomkovi bydleli v pronajatých bytech na Novém Městě, v nárožním bloku Štěpánské a Žitné ulice postupně vystřídali domy čp. 619/II, 608/II a 610/II. Roku 1859 se přestěhovali do domu čp. 552/II na Karlově náměstí, kde V. V. Tomek zůstal jako vdovec až do roku 1890. Závěr svého života strávil v moderním neorenesančním domě čp. 1504/II ve Spálené ulici.[6]

Přátelsky se stýkal s Aloisem Jiráskem. Neobyčejně blízké osobní vazby si Tomek během let vytvořil hned k několika členům lanškrounského rodu Benoni. Ti se po jeho smrti také ujali vyřízení pozůstalosti. V. V. Tomek byl pohřben se všemi poctami do hrobky na Vyšehradě.[7]

Veřejné aktivity v letech 1848–1860

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného a politického života. V červnu 1848 vyšlo první číslo deníku Pokrok, redigovaného Tomkem. Šlo o oficiální list Národního výboru. Tomek byl trvale konzervativně a prohabsbursky orientován.[3][8] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Opočno v Čechách. Uvádí se jako spisovatel.[9] Patřil ke sněmovní pravici.[10]

Pamětní deska na vstupu do Květné zahrady v Kroměříži, kde byl Tomek ubytován v době konání Kroměřížského sněmu

Po porážce revoluce se od roku 1850 podílel na vydávání listu Vídeňský deník, který prezentoval postoje konzervativních vlastenců. Tato politická platforma, kterou vedl Leopold Lev Thun-Hohenstein se na rozdíl od aktivních liberálů z roku 1848 (Palacký, František Ladislav Rieger) udržela ve veřejných funkcích i v období neoabsolutismu. Tomek se roku 1854 místo Palackého stal jednatelem Českého muzea. Historik Otto Urban tuto konzervativní stranu označuje za skupinu, která věřila, že i v podmínkách porážky revoluce lze rozvíjet národní svéráz. Zároveň odmítala demokratický radikalismus roku 1848. Tomek tak na jednu stranu od počátku 50. let spouštěl na pražské univerzitě průlomové přednášky v češtině, zároveň ale inicioval sepsání hanlivého posudku na profesora Ignáce Jana Hanuše, který byl pak propuštěn ze státních služeb. Tomek se ve svých pamětech netajil ani tím, že jeden z jeho dopisů byl se zájmem přeložen i pro předního exponenta neoabsolutistického režimu Felixe Schwarzenberga.[3][11]

V roce 1859 utrpěl vládní režim kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost otřes a započal proces obnovy ústavního života. V roce 1860 Tomek otevřeně mluví o tom, že „náš stát nachází se v nějaké nejistotě“ a „hlouček náš slábne“. Konzervativní skupina loajální k bachovskému režimu byla v rozkladu.[12]

Veřejné aktivity po roce 1860

I v nastávajícím období se nicméně udržel ve veřejném i politickém životě. Jako člověk s kontakty na císařský dvůr a vídeňskou společnost byl využíván coby prostředník při jednání českých politiků s Vídní.[3] V prosinci 1860 se setkal s předním českým šlechticem Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem a domluvil pak ve svém bytě 6. ledna 1861 schůzku Clam-Martinice s předákem českých liberálů Františkem Ladislavem Riegerem. Výsledkem byla dohoda o alianci české aristokracie a měšťanských národních elit s cílem dosáhnout státoprávního uznání statutu zemí koruny české. Podobně zprostředkoval Tomek v roce 1870 schůzku českých emisarů Clam-Martinice a Riegra s představitelem nové vlády Karla von Hohenwarta Albertem Schäfflem. Výsledkem schůzky bylo započetí pokusu o česko-rakouské vyrovnání (takzvané fundamentální články).[13]

Od roku 1861 až do roku 1870 byl poslancem Českého zemského sněmu,[3] který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Březnice, Blatná, Mirovice. Rezignoval v červnu 1863.[14] Byl stoupencem Národní (staročeské) strany.[15]

Do zemského sněmu se ještě vrátil v roce 1871, kdy byl zvolen za kurii městskou (obvod Jílové – Vyšehrad – Benešov – Černý Kostelec) poté, co zemřel poslanec František Šípek.[16] Zde obhájil mandát ve volbách roku 1872.[17] V doplňovacích volbách roku 1873 zde ovšem byl zvolen místo něj Karel Ullrich.[18] Poslancem se stal znovu v doplňovacích volbách roku 1874, nyní na Královéhradecku.[19] Zde mandát obhájil v doplňovacích volbách roku 1875[20] a 1876.[21] Krátce po nich v březnu 1876 ale na poslanecký mandát v zemském sněmu definitivně rezignoval.[22]

Roku 1885[23] byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady).[3] Roku 1888 mu byl udělen Řád Františka Josefa ve stupni komandéra.[24] Roku 1890 mu bylo uděleno císařské vyznamenání za vědu a umění Literis et artibus.[25] 30. listopadu 1898 byl povýšen do rytířského stavu. Roku 1892 se stal čestným občanem rodného Hradce Králové.[26]

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[27] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Dějepis má býti zrcadlem národů, sloužícím ku poznání sebe. Ukazuje-li zrcadlo toto příliš šeredně, není dobře; neb národ má ze své minulosti učit se vážiti sebe samého: ukazuje-li však příliš krásně, také není dobře; neb vede pak k samolibosti, k zalíbení sobě v chybách svých, a klame tudy v poznání pravých cest, vedoucích k lepší budoucnosti. Proto má se hleděti pravdy i bez ohledu na to, jestli předsudek, proti ní stojící, má do sebe něco lichotného.

Václav Vladivoj Tomek[28]

Dílo

Nejvýznamnější Tomkovo dílo je dvanáctisvazkový Dějepis města Prahy dovedený do roku 1609. Svým rozsahem a přesahem do národních dějin se řadí vedle Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, i když nedosahuje jeho kvalit myšlenkových, koncepčních a literárních. Tomkův Dějepis vyniká pečlivou prací s prameny a popisem i kulturního, sociálního a hospodářského života Prahy.[29] Díky jeho dílu včetně Základů starého místopisu pražského se zachovaly mnohé informace z pražských dějin čerpané z pramenů městského archivu na Staroměstské radnici, který shořel 8. května 1945 během Pražského povstání.

  • Děje mocnářství rakouského (1845)
  • Novější dějepis rakouský (1887)
  • Kosmův Letopis český s pokračovateli (1874)
  • Krátká mluvnice česká pro Čechy
  • Děje království českého (1885)
  • Paměti újezdu Polického čili nynějších panství Polického a Broumovského až do začátku Husitské války (1857)
  • Příběhy kláštera a města Police nad Medhují (1881)
  • Příruční kniha dějepisu rakouského (1858)
  • Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II. (1868)
  • Dějepis města Prahy I.-XII. (1855–1901)
  • Jan Žižka (1879)
  • Základy starého místopisu pražského I.-VI. (1866-1875)
  • Ze života českých poustevníků
  • Paměti z mého života (1904–1905)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Konzervativní Tomek odmítal reformu českého pravopisu, která roku 1849 zaváděla mj. psaní „v“ místo dřívějšího „w“ a psaní dvojhlásky „ou“ místo staršího „au“.[1]

Reference

  1. ↑ Dějiny a současnost, „Ale kde je smýšlení rakouské?“. Dějiny a současnost [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětější Trojice ve Spálené ul., sign. TRS Z5, s. 221
  3. ↑ a b c d e f g kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 323–324. 
  4. ↑ Česká společnost 1848–1918. 381–382
  5. ↑ Václav Vladivoj Tomek [online]. meu-police.cz [cit. 2013-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  6. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Policejní přihlášky pražského obyvatelstva z let 1830–1914, list Wenzel Vladivoy Tomek
  7. ↑ BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 129–134, 152, 153. 
  8. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 46. Dále jen: Česká společnost 1848–1918. 
  9. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  10. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  11. ↑ Česká společnost 1848–1918. 94–95, 125–127
  12. ↑ Česká společnost 1848–1918. 159
  13. ↑ Česká společnost 1848–1918. 164–165, 250
  14. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  15. ↑ Česká společnost 1848–1918. 479
  16. ↑ Úvod » Historie území okolo Úročnice » Část 13 (3. doplněk) – rok 1860 až 1881 [online]. urocnice.eu [cit. 2013-09-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  18. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  19. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  20. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/001schuz/s001001.htm
  21. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
  22. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/015schuz/s015001.htm
  23. ↑ Noví doživotní členové panské sněmovny. Národní listy. Září 1885, roč. 25, čís. 259, s. 5. Dostupné online. 
  24. ↑ Vavřínek Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016. Brandýs nad Labem: Martin, 2012, ISBN 978-80-904241-7-3, str. 407
  25. ↑ KOLÁČNÝ, Ivo. Řády a vyznamenání habsburských monarchií. Druhě přepracované a rozšířené vydání. Praha: Elka Press, 2023. 362 stran. strana 229
  26. ↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  27. ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In: Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265. 
  28. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. O nepokojích stavovských v zemích mocnářství rakouského za panováni Rudolfa II. a Matiáše (mezi léty 1594—1614). Časopis českého Musea. 1854, roč. 28, čís. 2, s. 240. Dostupné online. 
  29. ↑ Kutnar, Marek (1997), s. 291–295

Literatura

  • FRIČ, Coelestin Liposlav. První rektor české university v Praze Wácslaw Wladivoj Tomek : Nástin jeho života i práce vědecké : s podobiznou. Praha: Hynek, 1882. Dostupné online. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • NODL, Martin: Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století. Brno, CDK 2007. ISBN 978-80-7325-112-3
  • ŘEZNÍK, Miloš. K historiografické práci Václava Vladivoje Tomka. Historický obzor, 1994, 5 (6), s. 137-140.
  • V.V. Tomek: (1818-1918): na památku jeho stých narozenin. Praha: Histor. spolek, 1918. 71 s. [Obsahuje úplnou bibliografii V.V. Tomka.]
  • ŽUPANIČ, Jan. Der vergessene Ritter. Prague Papers on the History of International Relations. 2005, roč. 9, s. 71–82. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-118-0. 
  • PAZDERSKÝ, Roman. Historik Wácslaw Wladiwoj Tomek a české dějepisectví 19. století. Praha: Archiv hlavního města Prahy, 2020, 618 s. ISBN 978-80-86852-89-8.
  • ŘEZNÍK, Miloš (ed.). W. W. Tomek, historie a politika (1818-1905): sborník příspěvků královéhradecké konference k 100. výročí úmrtí W.W. Tomka. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006, 239 s. ISBN 80-7194-884-5.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Jan Vilímek - Václav Vladivoj Tomek.jpg
Portréty českých osobností od Jana Vilímka
TomekVV.jpg
Autor: Patka, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska na vstupu do Květné zahrady v Kroměříži označující místo ubytování Václava Vladivoje Tomka v době konání Kroměřížského sněmu
Václav Vladivoj Tomek.jpeg
Václav Vladivoj Tomek