Václav Zykmund

doc. PhDr. Václav Zykmund, CSc.
Narození18. června 1914
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. května 1984 (ve věku 69 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, fotograf, učitel, spisovatel, básník, grafik, ilustrátor, kurátor a překladatel
PodpisPodpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Zykmund (18. června 1914 Praha10. května 1984 Brno) byl český výtvarný kritik a teoretik, malíř, fotograf a grafik. Dále působil jako středoškolský a vysokoškolský pedagog, zakladatel literární edice Ra v Rakovníku a surrealistické Skupiny Ra v Brně.

Život

Absolvoval reálné gymnázium v Rakovníku (1925–1932) a poté studoval deskriptivní geometrii a kreslení na Přírodovědecké fakultě UK a na ČVUT. V roce 1933 vstoupil do KSČ. Roku 1936 založil v Rakovníku literární edici Ra, kterou vydával Akademický studentský spolek. V letech 1937–1939 působil jako profesor kreslení na Ruském reformním gymnáziu v Mukačevu, 1939–1945 na reformním reálném gymnáziu v Brně-Králově poli. Od roku 1940 žil v Brně se svou první ženou Marií a dcerou Olgou. Od počátku války v letech 1940–1948 působil spolu s L. Kunderou, Z. Lorencem, O. Mizerou ad. v postsurrealistické skupině Ra, kterou inicioval. Roku 1948 byla skupina komunistickým režimem zakázána. Do té doby Zykmund vystavoval i v zahraničí, např. na výstavách čs. moderního umění v Paříži, Bruselu, Antverpách, Luzernu.

V letech 1945–1972 byl scenáristou, výtvarníkem a režisérem animovaného filmu v Brně a pedagogem JAMU. V letech 1960–1965 byl externím pedagogem Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě a zároveň do roku 1972 vedoucím Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP v Olomouci, od roku 1966 jako docent.

Roku 1968 byl zakládajícím členem a členem výboru České společnosti pro estetiku při ČSAV. Byl členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků AICA, SVU Mánes, Bloku moravsko-slezských umělců v Brně, SVU Aleš, Skupiny Parabola, Sdružení Q a funkcionář SČSVU. V roce 1972 byl vyloučen z KSČ a byl mu udělen zákaz činnosti v oblasti kultury.[1] Věnoval se pak intenzivně vlastní výtvarné tvorbě. Byl členem skupiny DOFO (Dokonalá fotografie), což byla skupina předních olomouckých fotografů, založená roku 1958. Skupina zanikla roku 1967.

Ocenění

  • 1967 Cena Antonína Matějčka

Malířské dílo

Rané dílo Václava Zykmunda bylo ovlivněno Šímou, Picassem a surrealisty, zejména Salvatorem Dalím. Stejně jako další členové Skupiny Ra postupně opouštěl předmětné zobrazení a koncem 40. let dospěl k abstrakci. Jeho pozdější dílo vzniklo po delší odmlce v letech 1972-1984. Zahrnuje grafiku, kresbu, asambláže, malbu, fotografii, několik filmů a zejména drobné koláže.

Málo známá fotografická tvorba Václava Zykmunda byla vystavena poprvé roku 1993 (Pražský dům fotografie) a znovu v Galerii Artinbox roku 2016.[2] Zykmund byl již ve 40. letech průkopníkem „akční“ či aranžované fotografie a netradičních fotomontáží. Stal se tak spolu s Milošem Korečkem předchůdcem happeningů, akcí a performancí šedesátých let.

Zastoupení ve sbírkách

  • Národní galerie v Praze
  • Moravská galerie v Brně
  • Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • Muzeum umění Olomouc
  • České muzeum výtvarných umění (nyní GASK v Kutné Hoře)
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
  • Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • Muzeum města Brna

Literární dílo

Václav Zykmund již od svých studií na gymnáziu překládal francouzskou poezii a sám napsal několik básnických sbírek (psal poezii (Salomé, Salomé, Salomé; Antilegenda, Pastýřský orloj aneb Dvanáct slovanských tanců). Byl mimořádně aktivní jako teoretik výtvarného umění a fotografie. Zajímal se především o semiotiku F. de Saussura, povahu a roli symbolu v umělecké tvorbě ( E. Cassirer, S. Langerová ad.), teorii archetypu (C. Levy-Strauss, H. Read), o dílo uměnovědců W. Worringera, H. Hausensteina, H. Sedlmayra.

Do zákazu činnosti roku 1972 napsal vedle teoretických statí, esejí a recenzí kolem stovky textů do katalogů k výstavám (B. Matal, F. Folýn, V. Reichmann, F. Tichý, D. Chatrný, V. Plocek, A. Beran, R. Fila, M. Stibor, R. Hliněnský, V. Makovský, M. Štolfa, V. Vašíček, B. Olešová, V. Stratil, ad.), vydal 15 knižních titulů a patřil k předním výtvarných kritikům 60. let. Po zákazu publikoval pod cizími jmény (A. Šlachtová, L. Kolářová, T. Štefek, ad.)

Publikace (výběr)

  • A zatímco válka (spoluautor sborníku), Rovnost Brno 1946
  • Díváme se na obrazy, NČVU Praha 1956 (s Annou Zykmundovou)
  • K základní otázce estetiky, SNKLHU Praha 1957
  • Co je realismus? (Pokus o vymezení kategorie realismu), Československý spisovatel, Praha 1957
  • František Foltýn, Praha 1957
  • Vilém Plocek (Obrazy), NČVU Praha 1959
  • Vilém Reichmann (cykly), SNKLU Praha 1961
  • Alfred Justitz, NČVU Praha 1962
  • Moderné umenie a dnešok, Bratislava 1964
  • Umění, které mohou dělat všichni?, Orbis Praha 1964, 1968
  • Surrealizmus, Vydavateľstvo Slovenského fondu výtvarných umení, Bratislava 1964
  • Marc Chagall, SNKLU Praha 1965
  • Umenie a gýč, Vydavateľstvo Slovenského fondu výtvarných umení, Bratislava 1966
  • Václav Jírů, Odeon Praha 1971
  • Dějiny moderního umění, Praha 1971
  • Stručné dějiny moderního umění, Praha 1971
  • Fotografie pro Lidové školy umění, Praha 1979, 1989 (s M. Stiborem)
  • Sjezd abiturientů (beletrie), Praha 1984 (samizdat), vyd. 1992

Výstavy

  • Václav Zykmund : Koláže, kresby a fotografie, Art in box, Praha, 18. 6. – 12. 9. 2019[3] Prodlouženo do 7. 11. 2019[4]

Odkazy

Reference

  1. Václav ZykmundEncyklopedii dějin města Brna
  2. Alchymie akce – Fotografie Václava Zykmunda, 2016
  3. Art in Box » Václav Zykmund / Fotografie, kresby, koláže (18. 6. – 12. 9. 2019) / výstava k 105. výročí narození autora [online]. [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 
  4. MACHALICKÝ, Jiří. Surrealistovy koláže. Lidové noviny. 12. 10. 2019, roč. XXXII, čís. 237, s. 24. ISSN 0862-5921. 

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1728-1730, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • DUFEK, Antonín. Václav Zikmund. In: František Šmejkal a kolektiv. Skupina Ra : katalog výstavy. Praha: Galerie hl. m. Prahy, 1988. S. 140–141.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Václav Zykmund signatura.jpg
Václav Zykmund signatura