Vácslav Havel
| Ing. Vácslav Havel | |
|---|---|
 Vácslav Havel | |
| Narození | 23. března 1861 Praha-Malá Strana  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 6. září 1921 (ve věku 60 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | podnikatel, stavitel, mecenáš a architekt |
| Politická strana | Národní strana svobodomyslná |
| Choť | Emilie Havlová |
| Děti | Václav Havel Václav M. Havel Miloš Havel |
| Rodiče | Vácslav Julius Havel Terezie Havlová |
| Příbuzní | Václav Havel (vnuk) Ivan M. Havel (vnuk) Josef Niklas (strýc) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vácslav[p. 1] Havel (25. března 1861 Praha-Malá Strana[1] – 6. září 1921 Praha-Nové Město[2]) byl český podnikatel ve stavebnictví, mecenáš kultury a stoupenec teosofie a okultismu, děd československého a českého prezidenta Václava Havla.
Život
Narodil se v rodině pražského obchodníka Václava Julia Havla a jeho manželky Terezie, rozené Baumové. Pokřtěn byl jmény Václav František.[1]
Dne 5. července 1891 se v Tišnově oženil s Emilií Pavelkovou (1869–1926), pocházející z Bystřice nad Pernštejnem.[3] Manželé Havlovi měli tři děti. První syn Václav (*† 1895) zemřel ještě v den narození.[4][5] Druhý syn Václav Maria Havel (1897–1979), stavební podnikatel, byl otcem pozdějšího prezidenta Václava Havla. Třetí syn Miloš Havel (1899–1968) se stal filmovým magnátem.[6]
Zemřel v Praze, byl pochován na pražském Vinohradském hřbitově.[7]
Dílo
V soupisu pražských obyvatel byl zapsán jako „inženýr, podnikatel dlažeb a zemních staveb“. Byl také velkostatkářem ve Zběšičkách.[8] V roce 1908 nechal nedaleko Tišnova postavit rodinné sídlo Havlov.
Vystavěl Palác Lucerna, který se nachází v centru Prahy na Václavském náměstí.
Posmrtné připomínky
Nad schodištěm do Velkého sálu Lucerny se nachází jeho busta od Jana Štursy, odhalená v roce 1921. Její kopie je též na podestě schodiště do kina Lucerna a kavárny mezi přízemím a 1. patrem.
Pod pseudonymem Atom napsal spiritistický spis Kniha života.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Havlovo křestní jméno je i v současnosti běžně uváděno dobovým pravopisem jako Vácslav, nikoliv moderním pravopisem jako Václav, jak je běžné u jiných osob ze stejné doby.
Reference
- ↑ a b Matrika TO N12, sn. 373 [online]. AHMP [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Matrika TRP Z13, sn. 252 [online]. AHMP [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Matrika 1934, sn. 141 [online]. MZA [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Matrika TRS N11, sn. 92 [online]. AHMP [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Matrika TRS Z5, sn. 136 [online]. AHMP [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Havel Vácslav
- ↑ Úmrtní oznámení Vácslava Havla. Národní listy. 8. 9. 1921, s. 7. Dostupné online.
- ↑ http://www.domovzbesicky.cz/index.php?nid=10802&lid=cs&oid=2525961
Literatura
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Havel Václav, český architekt. Sv. 4, str. 1049
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vácslav Havel na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vácslav Havel
- Kniha života (upoutávka)
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Úmrtní oznámení Vácslava Havla, 1921
(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Busta Vácslava Havla z dílny sochaře Jana Štursy u vchodu do Velkého sálu Lucerny, odhalena r. 1921[1]