Váhikum

Tektonická mapa Slovenska

Váhikum je předpokládaná tektonická jednotka Západních Karpat, která by měla být analogií alpského jižního penninika, tedy dnes zaniklý prostor pokračování alpského Piemontsko-ligurského oceánu, který je v Karpatech označován jako „Váhický oceán“. Tento prostor se podle některých představ v období od střední jury (bajok) po konec křídy mohl nacházet mezi oravikem a severním okrajem tatrika. V průběhu křídy až paleogénu byla jeho oceánská (nebo ztenčená kontinentální) kůra subdukována a později překryta násunem tatrika.^[1]

Historie výzkumu

Přítomnost penninika i jeho předpokládaný výskyt na rozhraní externid a internid předpokládal Dimitrij Andrusov už v roce 1960. Termín váhikum je odvozen od řeky Váh, zavedl jej ve svých pracích v letech 1980 a 1981 Michal Maheľ, na základě analogie s Alpami.^[2]

V roce 1982 byly v severní části Považského Inovce identifikovány první výskyty svrchněkřídových vápnitých břidlic.^[3] Tyto horniny byly pokládány za součást klapské jednotky.^[1] Po nálezu jurských olistolitů radiolaritů někteří autoři předpokládali existenci kontinuálního jurského až svrchněkřídového vrstevního sledu, který označili termínem „belická jednotka“ a považovali je za součást váhika.^[4]

Pozdější výzkumy tyto názory nepotvrdily a příslušnost těchto hornin k váhiku zpochybnily.^[5][6] Nejistota samotné správné definice váhika způsobuje, že někteří autoři horninové celky označované za váhikum strukturně řadí do infratatrika,^[7] tedy k vnější části tatrika, která měla přiléhat k váhickému oceánu.

Existence váhika jako oceánské domény je v současnosti zpochybňována, i když není vyloučena jeho existence několik kilometrů pod horninami externí části tatrika (infratatrika). Diskutabilní zůstává i otázka příslušnosti dalších jednotek, považovaných různými autory za součást váhika.

Stavba a členění

Za možné zbytky váhika jsou považovány především zachované fragmenty belické jednotky v Považském Inovci a to v jeho severním (mezi Selcem a Mnichovou Lehotou) i jižním bloku (severně od Hlohovce). Tvoří je slabě metamorfované usazené horniny. Nejstaršími z nich jsou olistolity radiolaritů svrchní jury (malm), které podle některých interpretací sklouzly do spodněkřídových křemitých břidlic a svrchněkřídového (senon) flyše (hornobelické souvrství).^[8] Výrazně hlubokovodní původ těchto hornin^[9] však kontrastuje s přítomností jiného materiálu ze slepenců, obsahujících i klasty okolního krystalinika (hlavně svorů).

Analogické strukturní postavení krystalinika a mezozoika jsou známy i v Malých Karpatech (borinská jednotka) a Malé Fatře (kozolská jednotka). Z nich ale pouze borinská jednotka má svůj ekvivalent v penniniku Východních Alp. Na základě studia vrtů iňačovsko-kričevské jednotky se předpokládá váhikum i v oblasti Panonské pánve. Iňačovsko-kričevská jednotka tvoří předterciérní podloží Panonské pánve na východním Slovensku a západní Ukrajině. Tvoří ji slabě metamorfované triasové karbonáty, křemenné břidlice a další břidlice typu bündnerských, na které nasedá paleogénní flyš, místy se serpentinity.^[10] Za možnou součást váhika také někteří vědci považují surovínskou jednotku na Myjavské pahorkatině.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Váhikum na slovenské Wikipedii.