Vénus Khoury-Ghata

Vénus Khoury-Ghata
Vénus Khoury-Ghata (5. března 2017)
Narození	23. prosince 1937 (86 let) Bšarré, Libanon Libanon
Povolání	básnířka a romanopiskyně
Národnost	francouzsko-libanonská
Žánr	poezie a román
Ocenění	Velká cena poezie Společnosti francouzských spisovatelů (1993) Prix Nice-Baie-des-Anges (2003) Cena Julesa Janina (2005) Velká cena poezie (2009) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Jean Ghata
Děti	Yasmine Ghata
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vénus Khoury-Ghata (* 23. prosince 1937, Bšarré) je francouzsko-libanonská spisovatelka. V roce 1959 se stala Miss Bejrút. Vzala si francouzského lékaře Jeana Ghatu. Do arabštiny překládala časopis Europe, který vedl Louis Aragon. Od roku 1972 žije v Paříži, publikovala řadu románů a sbírek poezie.

Pochází z malé horské vesnice Bšarré ve středu Libanonu, jejíž prostředí silně ovlivnilo i její tvorbu. Její matka byla prostá negramotná žena, otec byl křesťanský teolog, který se živil jako arabsko-francouzský tlumočník. Od něj zřejmě pochází láska Khoury-Ghatové k francouzštině a k biblickému symbolismu.

Jako dítě si vedla deník, kde snila o životě v bohatství. Její sny se splnily, když se v 18 letech stala Miss Bejrút a manželství ji zajistilo přístup do bejrútských vyšších kruhů. Život v pozlátku ji ale záhy přestal naplňovat, obrátila se k vnitřnímu zdroji svého života – k poezii.

Debutovala sbírkou Les visages inachevés (Nedokončené tváře) v roce 1966. Ve sbírce psané ve francouzštině je cítit silný vliv arabské básnické tradice. V roce 1972, po svém druhém sňatku s lékařem Jeanem Ghatou, se přestěhovala do Paříže.

Pro její tvorbu je významné téma smrti, které se objevuje v souvislosti s libanonskou občanskou válkou (ta vrcholila v letech 1975–1976) a se smrtí jejího manžela v roce 1981.^[1]

• 1980 Cena Apollinaire za „Les ombres et leurs cris“
• 1987 Cena Mallarmé za „Un Faux pas du soleil“
•  1992 Hlavní cena Société des gens de lettres za „Fables pour un people d’argile”
•  Cena Jules Supervielle za „Anthologie personnelle“
•  Cena Baie des anges za „Le moine, l'ottoman et la femme du grand argentier“
•  2011 Goncourtova cena za poezii, za celoživotní dílo
• 2012 Cena za poezii Pierrette Micheloud za „Où vont les arbres?“

•  Les visages inachevés, (Nedokončené tváře) 1966
•  Les inadaptés, (Nepřizpůsobiví) román, Le Rocher,1971
• Au Sud du silence, (Na jihu ticha) básně, Saint Germain des Prés, 1975
•  Terres stagnantes, (Zastavené země) poems, Seghers
•  Dialogue à propos d’un Christ ou d’un acrobate, (Dialog o Kristovi nebo akrobatovi) román, Les Editeurs Français Réunis, 1975
• Alma, cousue main ou Le Voyage immobile, (Alma, přišitá ruka nebo nepohyblivá cesta) R. Deforges, 1977
•  Les ombres et leurs cris, (Stíny a jejich křik) básně, Belfond, 1979
• Qui parle au nom du jasmin ?, (Kdo mluví ve jménu Jasmíny?) Les Editeurs Français Réunis, 1980
•  Le fils empaillé, (Hloupý syn) Belfond, 1980
•  Un faux pas du soleil, (Omyl slunce) básně, Belfond, 1982
•  Vacarme pour une lune morte, (Povyk za mrtvý měsíc) román, Flammarion, 1983
•  Les morts n’ont pas d’ombre, (Slova nemají stíny) román, Flammarion, 1984
•  Mortemaison, (Mrtvý dům) román, Flammarion, 1986
• Monologue du Mort, (Monolog mrtvého) román, Belfond, 1986
•  Leçon d’arithmétique au grillon, (Lekce matematiky pro cvrčka) básně pro děti, Milan, 1987
•  Bayarmine, novel, Flammarion, 1988
•  Les fugues d’Olympia, (Útěky z Olympie) román, Régine Deforges/Ramsay, 1989
• Fables pour un peuple d’argile, Un lieu sous la voûte, Sommeil blanc, (Bajky pro hliněné lidi, Místo pod obloukem, Bílý sen) básně, Belfond, 1992
•  La maîtresse du notable, (Příkaz pozoruhodného muže) román, Seghers, 1992
• Les fiancés du Cap-Ténès, (Snoubenci z Cap-Ténès’) román, Lattès, Lattès 1995
•  Anthologie personnelle, (Osobní antologie) básně, Actes Sud, 1997
•  La maestra, (Učitelka)1996, collection Babel, 2001
•  Une maison au bord des larmes, (Dům na pokraji slz) román, Balland, 1998, Babel 2005
•  Privilège des morts, (Výsada mrtvých) román, Balland, 2001
•  Elle dit, Les sept brins de chèvrefeuille de la sagesse, (Ona říká, Sedm větviček zimolezu moudrosti) básně, Balland, 1999
•  La voix des arbres, (Hlas stromů) básně pro děti, Cherche-Midi, 1999
•  Compassion des pierres, (Soucit kamenů) poemas, La Différence, 2001
•  Zarifé la folle, (Zuřivá Zarifé) François Jannaud, 2001
•  Alphabets de sable, (Abeceda v písku) poems, illustrated by Matta, tirage limité, Maeght, 2000
• Le Fleuve, Du seul fait d’exister, (Řeka, Prostý fakt existence) s Paulem Chanelem Malenfantem, Trait d’Union, 2000.
•  Ils, (Oni)  básně, Amis du musée d’art moderne, 1993
•  Version des oiseaux, (Ptačí verze) básně, François Jannaud, 2000
•  Le Moine, l’ottoman et la femme du grand argentier, (Mnich, Ottoman a manželka velkého finančníka) román, Actes Sud, 2003
• Quelle est la nuit parmi les nuits, (Jaká je noc nocí?) Mercure de France, 2004
•  Six poèmes nomades, (Six Nomad Poemas) with Diane de Bournazel, Al Manar, 2005
•  La Maison aux orties, (Kopřivový dům) Actes Sud, 2006
• Sept pierres pour la femme adultère, (Sedm kamenů pro cizoložnou ženu) román, Mercure de France, 2007 (v češtině 2012, Víkend, překlad Kateřina Vychopňová)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vénus Khoury-Ghata na Wikimedia Commons

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vénus Khoury-Ghata