Víly ze Stříbrného pramene

Víly ze Stříbrného pramene
Die Nymphen der Silberquelle
Vývěska k opeře Víly ze Stříbrného pramene
Vývěska k opeře Víly ze Stříbrného pramene
Základní informace
Žánrsingspiel („hra s áriemi a sbory“)
SkladatelJosef Lipavský
LibretistaErnst Theodor Freund
Počet dějství3
Originální jazykněmčina
Premiéra24. září 1794 Vídeň, Divadlo ve Freihausu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Víly ze Stříbrného pramene (v německém originále Die Nymphen der Silberquelle) je zpěvohra (singspiel, podle divadelní vývěsky „hra s áriemi a sbory“) o třech jednáních českého skladatele Josefa Lipavského. Libreto k ní napsal anonymní autor („přítel divadla“), později jmenovaný jako Ernst Theodor Freund[1], „podle pohádky z dávnověku“.[2] Premiéru této zpěvohry uvedlo 24. září 1794 vídeňské Divadlo ve Freihausu vedené Emanuelem Schikanedrem.[3] Hlavní roli rusalky Sirdy zpívala Josepha Hoferová (1758–1819), sestra Constanze Mozartové a sestřenice Carla Marie von Webera.[2]

Charakteristika a historie

Víly ze Stříbrného pramene je zpěvohra na fantastické, pohádkové téma, jaká byla v 90. letech 18. století ve vídeňském lidovém divadle oblíbená; podobné kusy psali pro Schikanederův Freihaustheater například Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Xaver Süssmayr nebo Peter Winter, pro konkurenční Marinelliho Divadlo v Leopoldstadtu zase Wenzel Müller nebo Ferdinand Kauer. Jedná se o nikoli jedinou, ale nejvýznamnější Lipavského zpěvohru; hříčka Polepšený šotek (Der gebesserte Hausteufel) se hrála jen jako amatérské dobročinné představení v Korneuburgu, o zpěvohře Bernardon (jméno komické postavy soudobého vídeňského divadla) nejsou žádné bližší zprávy[4] a zmínky o zpěvohře Hledač pokladů (Der Schatzgräber) v novějších pramenech[5] jsou mylné, od Lipavského je známo pouze klavírní rondo na téma z Méhulovy stejnojmenné opery (Le Trésor supposé)[6].

Text ani hudba Vil ze Stříbrného pramene se nezachovaly, zato však doklady o jejím uvádění. Hudební ročenka Vídně a Prahy (Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag) na rok 1796 píše, že mezi aktivní skladatele patří „Lipavský, zručný klavírní mistr, z jehož skladeb zvláštní obliby mezi znalci dosáhla opera Stříbrný pramen, jež byla uvedena na Vídeňce“.[7] Tuto zprávu o vídeňském úspěchu opakuje ve svém lexikonu i Bohumír Jan Dlabač,[4] potvrzuje ji však i řada uvedení mimo Vídeň. 4. ledna 1795 se Víly ze Stříbrného pramene poprvé hrály v Městském divadle v Brně,[8] 4. a 16. ledna 1796 pak v Městském divadle v Olomouci – i tam se podle zprávy v Allgemeines europäisches Journal líbily.[9] Ještě 5. listopadu 1803 se Víly hrály v Celovci.[1]

Zato spisovatel a statistik Joseph Rohrer (1769-1828) si ve své knize Neuestes Gemählde von Wien (1797) stěžoval na „bláznivé řeči, mimickou hru a pouliční nápěvy“ mj. ve Vílách ze Stříbrného pramene, jimž dává ženská část publika přednost před činoherní klasikou.[10]

Postavy a první představitelé

  • Sirda, ochranná víla Stříbrného pramene – Maria Josepha Hofer (roz. Weber)
  • Elga, její dcera – Perrier (Perier)
  • Therbal, pastýř – Gregor Murschhauser
  • Astur, Therbalův syn – Frasel
  • Rosa, Therbalova dcera – Hofmann
  • Berthold, Asturův pacholek – (Karl) Schikaneder ml.
  • Slečna Adelheid von Wunimon – Mischel
  • Rytíř Konrad – Schuster
  • Duch rytíře Melchiora Köthnera – Mayer
  • Unko, Sirdin služebný duch – Werther
  • Uda, Sirdina víla – Ruth
  • Hadula, Sirdina víla – Hennbök
  • Kunz, zbrojnoš rytíře Konrada – Rotter
  • První Adelheidina dáma – Maria Anna Sartory (Sartori)
  • Druhá Adelheidina dáma – Murschhauser
  • Třetí Adelheidina dáma – Winter
  • Kupido – malý Schikaneder
  • Géniové, víly, rytíři, komorné, zbrojnoši[2]

Reference

  1. ↑ a b ANTESBERGER, Günther. Klagenfurter Musikleben in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts. Klagenfurt: Magistrat d. Landeshauptstadt Klagenfurt, Kulturamt, 1978. 296 s. S. 103. (německy) 
  2. ↑ a b c Podle vývěsky k repríze 6. října 1794: Heute Montag den 6ten Oktober 1794… [online]. Wien: Wienbibliothek im Rathaus, 2024 [cit. 2024-12-12]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ KRZESZOWIAK, Tadeusz. Freihaustheater in Wien 1787-1801 : Wirkungsstätte von W. A. Mozart und E. Schikaneder. Wien: Böhlau, 2009. 496 s. ISBN 9783205777489. S. 432. (německy) 
  4. ↑ a b DLABAČ, Bohumír Jan. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien. Svazek 2 (J–R). Praha: Panský stav Království českého, 1815. 620 s. Dostupné online. S. 207. (německy) 
  5. ↑ Např. ROSS GRIFFEL, Margaret. Operas in German. 2018: Rowman & Littlefield Publishers, 2018. 1050 s. ISBN 9781442247970. S. 7. (anglicky) , Die Oper in Italien und Deutschland zwischen 1770 und 1830 – Der Schatzgräber oder der Äpfeldieb [online]. Mainz: Johannes Gutenberg-Universität [cit. 2024-12-12]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ SKAMLETZ, Martin. "Classisches Clavierspiel". Joseph Lipavsky und das Rondo-Fantaisie. In: LEHNER, Michael; MEIDHOF, Nathalie; MIUCCI, Leonardo. Das flüchtige Werk. Pianistische Improvisation der Beethoven-Zeit. Schliengen: Edition Argus, 2019. ISBN 978-3-931264-92-5. (německy)
  7. ↑ Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag. Praha: Johann Nepomuk Ferdinand Ritter von Schönfeld, 1795. 194 s. Dostupné online. S. 40. (německy) 
  8. ↑ Uibersicht der vorzüglichsten deutschen Bühnen. Brünn. Aufgeführte Stücke im Monat Dezember 1794, und Jäner 1795. Allgemeines europäisches Journal. 1795, roč. 2, čís. 1, s. 206. Dostupné online [cit. 2024-12-12]. (německy) 
  9. ↑ Olmütz. Aufgeführte Stücke im Monat Jäner 1796. Allgemeines europäisches Journal. 1796, roč. 3, čís. 1, s. 177–179. Dostupné online [cit. 2024-12-12]. (německy) 
  10. ↑ ROHRER, Joseph. Neuestes Gemählde von Wien. Wien: Aloys Doll, 1797. 208 s. Dostupné online. S. 179. (německy) 

Média použitá na této stránce

Die Nymphen der Silberquelle Theaterzettel.jpg
Playlist for Die Nymphen der Silberquelle, opera (singspiel) by Josef Lipavský, in Freihaustheater an der Weiden on October 6, 1794, from the collection of the Wienbibliothek im Rathaus