Vírová galaxie

Vírová galaxie
Vírová galaxie na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Vírová galaxie na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
TypSeyfertova galaxie, Seyfert 2 galaxy, aktivní galaktické jádro, galaxie, interagující galaxie a rádiová galaxie
TřídaSbc[1]/SA(s)bc pec[2]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu13. října 1773
Rektascenze13h 29m 52,7s[2]
Deklinace47°11′43″[2]
SouhvězdíHonicí psi (lat. zkr. CVn)
Zdánlivá magnituda (V)8,36[3][4], 9,26[5], 8,4[5], 6,401[6], 5,653[6] a 5,496[6]
Úhlová velikost11,2'x6,9'[2]
Vzdálenost23 milionů[7] ly
Plošná jasnost12,7[1]
Poziční úhel7°[1]
Rudý posuv1,544×10 (463 km/s)−3[2]
Kupa galaxiískupina galaxií M 51[8]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 51
New General CatalogueNGC 5194
IRASIRAS F13277+4727 a IRAS 13277+4727
Uppsala General CatalogueUGC 8493
Atlas of Peculiar GalaxiesAPG 85 a APG 85A
Jiná označeníM51, NGC 5194, UGC 8493, PGC 47404, MCG 8-25-12, IRAS 13277+4727, KPG 379A,[2] ZWG 246.8,[1] Arp 85[2]
Komentářobjekt M51 je tvořen dvojicí galaxií: NGC 5194 (M51A) a průvodcem NGC 5195 (M51B)[8]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vírová galaxie (také Messier 51, M51 nebo NGC 5194) je známá spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů. Má výrazná spirální ramena, úhlovou velikost 11,2'x6,9'[2] a hvězdnou velikost 8,4.[8] Objevil ji Charles Messier 13. října 1773.[8] Leží ve vzdálenosti asi 23 milionů světelných let.[7] Když na jaře roku 1845 William Parsons objevil spirální tvar jejích ramen, stala se vůbec první galaxií s rozpoznanou spirální strukturou.[8] Jedná se o jednu z nejznámějších galaxií na obloze vyhledávanou mnoha amatérskými astronomy. Lze ji pozorovat už v triedru.[9]

M51 má průvodce, se kterým se vzájemně gravitačně ovlivňuje. Tento průvodce má označení NGC 5195, úhlové rozměry 5,8'x4,6'[10] a hvězdnou velikost 9,6.[11] V případě popisu jednotlivých členů této dvojice se hlavní galaxie někdy označuje M51A a doprovázející galaxie NGC 5195 se pak označuje M51B.[8] Halton Arp zapsal M51 do svého katalogu zvláštních galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies) jako spirální galaxii s velkou plošnou jasností a s průvodcem.[12]

Pozorování

Poloha M 51 v souhvězdí Honicích psů

Vírová galaxie patří mezi nejjasnější galaxie na obloze a je dokonce tak jasná, že za příznivých podmínek je možné ji pozorovat i triedrem, ve kterém vypadá jako oválná světlá skvrna. Malý amatérský dalekohled může ukázat nejen jejího menšího průvodce, ale i rozsáhlé halo hlavní galaxie. Dalekohled o průměru 150 mm umožní pozorovat i spirální ramena této galaxie. Její nejvýraznější rameno se nachází na západní straně, ale celkový tvar ramen je těžko pozorovatelný i při velkém zvětšení.[13] Vírovou galaxii je možné najít v severovýchodní části souhvězdí Honicích psů, asi 3,5° jihozápadně od jasné hvězdy η UMa (Benetnaš, Alkaid)[9] s magnitudou 1,9.

M51 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v téměř celé Evropě a části severní Ameriky. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do nižších středních zeměpisných šířek mírného pásu, kde ovšem vychází pouze nízko nad obzor.[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Charles Messier toto seskupení galaxií nalezl 13. října 1773, když pozoroval kometu.[8] Objekt popsal jako velmi slabou dvojitou mlhovinu bez hvězd a s jasným středem. Také William Herschel a později i jeho syn John tuto galaxii pozorovali a zaznamenali, že ve střední části objektu viděli zvláštní světelný jev podobný kroužku, který obepíná jasný střed. Admirál Smyth přirovnal hlavní galaxii k planetě Saturnu, která jako by byla natočena svislým směrem. Nakonec až William Parsons jasně rozeznal spirální vzhled hlavní galaxie a zřejmé spojení s menším objektem na severní straně.[13]

Vlastnosti

Vírová galaxie se řadí k nejjasnějším a nejzajímavějším galaxiím na obloze.[8] Její vzdálenost bývá udávána v širokém rozmezí 15 až 37 milionů světelných let (ly),[8] což odpovídá skutečnému rozměru galaxie 50 až 100 tisíc ly. Novější výzkumy se blíží hodnotě 23 milionů ly.[7] M51 je hlavním členem skupiny galaxií M 51.[8] Velká jasnost této galaxie je způsobena zejména přítomností mladých hvězdokup v jejích spirálních ramenech. Díky Williamu Parsonsovi se na jaře roku 1845 stala první galaxií, u které byl pozorován spirální tvar.[8] Astronomové se domnívají, že její spirální tvar je způsoben zejména vzájemným gravitačním ovlivňováním s jejím průvodcem NGC 5195.[8] Spirála, kterou ramena představují, se dá popsat jako logaritmická spirála.

Vírová galaxie je se svým průvodcem spojená společnou plynnou obálkou. Vzájemné ovlivňování mezi těmito galaxiemi se projevilo zvýšením tvorby hvězd v NGC 5195. Také jádro hlavní galaxie je jasnější, než jak by se dalo očekávat, a díky tomu byla zařazena mezi aktivní Seyfertovy galaxie.[8][11]

Hubbleův snímek jádra M51

Detail středu galaxie M51 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu.

V roce 2001 se na jádro M51 zaměřil Hubbleův vesmírný dalekohled a podél jejích spirálních ramen objevil výstupky prachu, které z nich vystupují téměř kolmo. Pravidelnost a velký počet těchto útvarů podnítil astronomy k tomu, že je třeba přepracovat předchozí modely vzniku dvojramenných spirálních galaxií. Snímek z tohoto dalekohledu v jádru odhalil také prachový disk, který může zásobit černou díru.

Sousední galaxie

Podrobnější informace naleznete v článku Skupina galaxií M 51.

Vírová galaxie je nejjasnějším členem malé skupiny galaxií M 51, kam patří také galaxie Slunečnice, NGC 5023 a NGC 5229.[15][16][17][18] Tato malá skupina může být ve skutečnosti jihovýchodním výběžkem větší protáhlé skupiny, do které by patřily i skupina galaxií M 101 a skupina galaxií NGC 5866 (M 102), ale mnoho galaktických seznamů a metod určování galaktických skupin je považuje za oddělené celky.[19]

Supernovy

Do roku 2011 byly v M51 pozorovány 4 supernovy:[20]

  • SN 1945A (NGC 5195) s magnitudou 14,0
  • SN 1994I (NGC 5194) s magnitudou 13,5
  • SN 2005cs (NGC 5194) s magnitudou 14,0
  • SN 2011dh (NGC 5194) s magnitudou 14,0

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M51 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 5194 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 5194 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Messier 51. Dostupné online. [cit. 2017-11-10]
  4. ↑ Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  5. ↑ a b Robert Kennicutt, Daniela Calzetti, David Cook, Charles Engelbracht, Janice Lee, Daniel Dale, Shawn M. Staudaher: The Spitzer Local Volume Legacy (LVL) global optical photometry. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. září 2014. DOI 10.1093/MNRAS/STU1580.
  6. ↑ a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  7. ↑ a b c TAKÁTS, K.; VINKÓ, J. Distance estimate and progenitor characteristics of SN 2005cs in M51. S. 1735–1740. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Listopad 2006 [cit. 2017-11-13]. Roč. 372, čís. 4, s. 1735–1740. Dostupné online. arXiv astro-ph/0608430. DOI 10.1111/j.1365-2966.2006.10974.x. Bibcode 2006MNRAS.372.1735T. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m SEDS Messier Objects Database: Messier 51 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-16. (anglicky) 
  9. ↑ a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 5195 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 5195 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ ARP, Halton. Atlas of Peculiar Galaxies. S. 1. Astrophysical Journal Supplement [online]. Listopad 1966 [cit. 2017-11-13]. Roč. 14, s. 1. Dostupné online. DOI 10.1086/190147. Bibcode 1966ApJS...14....1A. (anglicky) 
  13. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  14. ↑ Deklinace 47° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 43° od severního nebeského pólu. Severně od 43° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 43° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  15. ↑ TULLY, R. B. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  16. ↑ FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. S. 211–233. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Květen 1992 [cit. 2017-11-15]. Roč. 93, čís. 2, s. 211–233. Dostupné online. Bibcode 1992A&AS...93..211F. (anglicky) 
  17. ↑ GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2017-11-15]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  18. ↑ GIURICIN, G.; MARINONI, C.; CERIANI, L., et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. S. 178–194. Astrophysical Journal [online]. Listopad 2000 [cit. 2017-11-15]. Roč. 543, čís. 1, s. 178–194. Dostupné online. arXiv astro-ph/0001140. DOI 10.1086/317070. Bibcode 2000ApJ...543..178G. (anglicky) 
  19. ↑ FERRARESE, L.; FORD, H. C.; HUCHRA, J., et al. A Database of Cepheid Distance Moduli and Tip of the Red Giant Branch, Globular Cluster Luminosity Function, Planetary Nebula Luminosity Function, and Surface Brightness Fluctuation Data Useful for Distance Determinations. S. 431–459. Astrophysical Journal Supplement [online]. 2000 [cit. 2017-11-15]. Roč. 128, čís. 2, s. 431–459. Dostupné online. arXiv astro-ph/9910501. DOI 10.1086/313391. Bibcode 2000ApJS..128..431F. (anglicky) 
  20. ↑ List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2017-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • TAKI, Toshimi. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2016-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vírová galaxie na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 5194 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 51 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 51 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-16. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M51: Vírová galaxie [online]. astro.cz, 2017-10-19 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M51: Vírová galaxie [online]. astro.cz, 2015-05-02 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

M51 Hubble Remix.jpg
The 51st entry in Charles Messier's famous catalog is perhaps the original spiral nebula - a large galaxy with a well defined spiral structure also catalogued as NGC 5194. Over 60,000 light-years across, M51's spiral arms and dust lanes clearly sweep in front of its companion galaxy (top), NGC 5195. Image data from the Hubble's Advanced Camera for Surveys has been reprocessed to produce this alternative portrait of the well-known interacting galaxy pair. The processing has further sharpened details and enhanced colour and contrast in otherwise faint areas, bringing out dust lanes and extended streams that cross the small companion, along with features in the surroundings and core of M51 itself. The pair are about 31 million light-years distant. Not far on the sky from the handle of the Big Dipper, they officially lie within the boundaries of the small constellation Canes Venatici.
Whirpool Galaxy.jpg
This Hubble composite image shows visible starlight as well as light from the emission of glowing hydrogen, which is associated with the most luminous young stars in the spiral arms.

The Whirlpool Galaxy, also known as M51 or NGC 5194, is having a close encounter with a nearby companion galaxy, NGC 5195, just off the upper edge of this image. The companion's gravitational pull is triggering star formation in the main galaxy, as seen in brilliant detail by numerous, luminous clusters of young and energetic stars. The bright clusters are highlighted in red by their associated emission from glowing hydrogen gas.

This Wide Field Planetary Camera 2 image enables researchers to clearly define the structure of both the cold dust clouds and the hot hydrogen and link individual clusters to their parent dust clouds.

Intricate structure is also seen for the first time in the dust clouds. Along the spiral arms, dust "spurs" are seen branching out almost perpendicular to the main spiral arms. The regularity and large number of these features suggests to astronomers that previous models of "two-arm" spiral galaxies may need to be revisited. The new images also reveal a dust disk in the nucleus, which may provide fuel for a nuclear black hole.