Vírský oblastní vodovod

(c) Jaroslav Kadlec, CC BY-SA 3.0

Vírský oblastní vodovod (zkratkou VOV, původně Brněnský oblastní vodovod) je vodovodní přivaděč, který z vodní nádrže Vír I na řece Svratce zásobuje pitnou vodou Brno a jeho okolí. Většina hlavní trasy byla postavena v letech 1988–2000. Ta vede od vírské nádrže do úpravny vody ve Švařci a dále kolem řeky Svratky k Tišnovu, do Brna a do obcí jižně od něj. Realizovány byly také některé odbočné větve. Majitelem celého vodovodu je sdružení Vírský oblastní vodovod, jeho provozovatelem je z větší části firma Brněnské vodárny a kanalizace, místní odbočky provozuje Vodárenská akciová společnost.

V roce 2012 potřebovalo Brno a blízké obce dodat 29,3 milionů m³ vody, přičemž 67,5 % z tohoto objemu zajistil zdroj II. březovského vodovodu, 27,0 % zdroj I. březovského vodovodu a 5,4 % pocházelo z Vírského oblastního vodovodu.^[1] Díky své projektované kapacitě je však VOV schopný pro celou oblast nahradit výpadek nebo odstávku II. březovského vodovodu.^[2]

Historie

Zásobování Brna vodou bylo v polovině 70. let 20. století vyřešeno stavbou II. březovského vodovodu. Protože však byl předpokládán další růst spotřeby pitné vody ve městě, bylo zapotřebí najít další vhodný zdroj.^[3] Vodní nádrž Vír I byla již od svého dokončení využívána pro dodávky vody do Žďáru nad Sázavou, Nového Města na Moravě a jejich okolí.^[4] Vznikl tak projekt stavby Brněnského oblastního vodovodu (BOV), který by přiváděl pitnou vodu z vírské nádrže do jihomoravského krajského města. Úkol byl rozpracován v průběhu 80. let, samotná stavba byla zahájena v roce 1988 a až do roku 1993 byla financována ze státního rozpočtu.^[2] Po roce 1989, v době výrazných společenských změn, ale začala spotřeba vody silně klesat, což bylo mimo jiné zapříčiněno i privatizací vodohospodářského majetku a deregulací vodného a stočného, přesto však bylo rozhodnuto o dokončení vodovodu. Na konci roku 1993 vzniklo zájmové sdružení právnických osob s názvem „Vírský oblastní vodovod – sdružení měst, obcí a svazků obcí“, které se stalo majitelem stavby a pokračovalo v její realizaci.^[5] Členy sdružení jsou města Brno (49 %), Modřice (11 %) a Rajhrad (6,2 %) a další obce, z nichž většina je sdružena v několika svazcích obcí.^[6] Do roku 2000 bylo proinvestováno 4,3 miliardy korun.^[5]

V roce 1997 byla trasa II. březovského vodovodu propojena u Čebína s realizovanou trasou Vírského oblastního vodovodu. Ke zprovoznění prvního úseku došlo v roce 1998, kdy byla otevřena trasa Moravany (sem byla voda provizorně čerpána ze sítě města Brna) – Rajhrad. Hlavní trasa z Víru do Čebína byla uvedena do zkušebního provozu roku 2000 (trvalý od 2002^[7]). O rok později byla dána do provozu jižní větev z Rajhradu do Těšan a v roce 2002 byla otevřena trasa Čebín – Brno-Bosonohy.^[2] Roku 2008 bylo dokončena boční větev vedoucí do Dolních Louček,^[8] k propojení dvou dosud samostatných hlavních úseků došlo roku 2010 (úsek Brno-Bosonohy – Moravany)^[5] a o dva roky později byla zprovozněna vedlejší trasa z Rajhradu do Židlochovic.^[9] Od roku 2008 jsou také napojovány některé další obce ležící na trase vodovodu.^[8] Do budoucna jsou připravována i další prodloužení Vírského oblastního vodovodu.^[10]

Popis

Voda pro Vírský oblastní vodovod je odebírána ve třech výškových úrovních na návodní straně přehradní hráze nádrže Vír I. Vodovod je veden přes jednu Francisovu turbínu o výkonu 1,15 MW s průběžným provozem.^[11] Voda je dále trasována potrubím směrem k obci Vír a do tlakové štoly o délce 4691 m podcházející masiv se zříceninou hradu Zubštejna a končící u Švařce, kde se nachází areál úpravny vody.^[2] Ta má celkovou kapacitu 2300 l/s, která je vzhledem ke klesající tendenci spotřeby dočasně snížena na hodnotu 1150 l/s. Přitom ani této hodnoty není zdaleka dosahováno, reálně se průtok pitné vody pohybuje okolo 50 l/s. Surová voda je do úpravy přiváděna přes Francisovu turbínu o výkonu 210 kW, která zajišťuje část potřebné elektrické energie pro celý areál.^[12] Nádrž ve Švařci má objem 20 000 m³.^[2] Z ní vede jednak odbočka do Švařce a Štěpánova nad Svratkou,^[13] jednak hlavní potrubí do tlakové štoly Švařec – Běleč I (délka 10 830 m), ze které vychází boční štola, na niž je napojeno potrubí pro Nedvědici, Černvír a Doubravník. Hlavní trasa vodovodu dále podchází krátkým potrubím Křeptovský potok a vede tlakovou štolou Běleč II – Štěpánovice (délka 5015 m) a následně sklolaminátovým potrubím kolem Tišnova do vodojemu v Čebíně (objem 8500 m³), kde se mísí vody Vírského a II. březovského vodovodu, přičemž jejich část je dále odváděna březovskou a část vírskou trasou. U obce Lomnička se odpojuje boční větev, která míří do vodojemů Dolní Loučky, Horní Loučky, Kaly a Újezd u Tišnova. Z Čebína míří potrubí kolem Jinačovic na kraj Brna-Bystrce, kde vstupuje do průchodní štoly pod masivem Holedné o délce 4160 m, která ústí v Brně-Bosonohách do vodojemu Bosonohy (objem 6550 m³) s napojením na brněnskou síť.^[2]

Na následující hlavní jižní větvi (potrubí z tvárné litiny v trase Bosonohy – Nebovidy – Rajhrad – Rajhradice – Telnice – Žatčany – Těšany) se nachází dále vodojemy Nebovidy (objem 4100 m³^[14]), Rajhrad I (objem 2×450 m³) a Těšany (objem 2×250 m³). Před Rajhradem se nachází odbočka vedoucí do vodojemu Rajhrad II (objem 2×1000 m³), odkud je potrubí trasováno jižním směrem do Židlochovic.^[2] Celková délka Vírského oblastního vodovodu činí přibližně 100 km, z čehož zhruba 20 km se nachází v tlakových štolách.^[15] Z Vírské přehrady je voda po celé hlavní trase až do Těšan dopravována gravitačně.^[8][13]

Před vodojemem Čebín je voda z VOV dodávána do Švařce (části obce Koroužné), městyse Štěpánov nad Svratkou, Chlébského (části obce Skorotice), obce Černvír, městyse Doubravník, obcí Štěpánovice, Dolní Loučky, Újezd u Tišnova a Kaly a částečně též do Tišnova, Drásova a Malhostovic.^[7] Pod Čebínem jsou napojeny např. Rozdrojovice, hlavním odběratelem je však město Brno. Díky jižní větvi je vírská voda dodávána také do obcí jižně od Brna (Rajhrad, Želešice, Žatčany, Těšany, Židlochovice a další).^[16]

Odkazy

Reference

Literatura

• ČIRKA, Vladan. Vírská přehrada – zdroj pitné vody. Brno, 2011. 90 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta – Geografický ústav. Vedoucí práce Miroslav Kolář. Dostupné online.
• VOJTOVÁ, Irena. Vírský oblastní vodovod a jeho funkce v Brněnské vodárenské soustavě (BVS). Brno, 2010. 47 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta – Katedra regionální ekonomie a správy. Vedoucí práce Milan Viturka. Dostupné online.

Externí odkazy

• Oficiální stránky sdružení Vírský oblastní vodovod
• Vírský oblastní vodovod a úpravna vody Švařec [online]. Bvk.cz [cit. 2022-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. 
• BRZÁK, Miloš; HANOUSEK, Jiří; PLESKÝ, Vladimír. Výstavba, provoz a rozvoj Vírského oblastního vodovodu [online]. Smv.cz [cit. 2014-04-03]. Dostupné online.