Vítězslav Frank

Vítězslav Frank
poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1969
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození21. prosince 1922
Plumlov[zdroj?]
Úmrtí15. února 2007[zdroj?]
Rýmařov[zdroj?]
ChoťDanuše Franková[zdroj?]
DětiVítězslav Frank, Dana Franková, Jana Franková[zdroj?]
PříbuzníEduard Frank (sourozenec)
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav Frank (21. prosince 1922 – 15. února 2007[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Po roce 1969 odstaven z politických funkcí.

Biografie

Po 2. světové válce patřil mezi významné představitele KSČ na Prostějovsku. Místní politice zde tehdy dominovali tři bratři: Eduard Frank, Josef Frank a Vítězslav Frank. Šlo o početnou dělnickou rodinu původem z Plumlova. Už jejich otec byl za první republiky aktivním komunistou. Eduard Frank působil v únoru 1948 jako předseda okresního Akčního výboru Národní fronty (Vítězslav byl členem Akčního výboru), tajemník Okresního výboru KSČ a do roku 1950 jako ředitel Oděvního závodu Jiřího Wolkra v Prostějově. Josef Frank byl ovšem roku 1952 popraven v rámci procesu s protistátním spikleneckým centrem okolo Rudolfa Slánského. Po odsouzení bratra Josefa byla celá rodina pronásledována. V roce 1952 bylo v souvislosti s procesem s Josefem Frankem pozastaveno všem jeho příbuzným členství v KSČ. V tažení proti rodině Frankových se tehdy objevil i antisemitismus.[2][3]

Bratři Eduard a Vítězslav se ovšem později do politických funkcí vrátili. Eduard byl v roce 1968 členem rady ONV a předsedou Okresního výboru Národní fronty v Prostějově a Vítězslav Frank (původním povoláním dělník) předsedou Celozávodního výboru KSČ na Státním statku Razová. Byl absolventem Zemědělské technické školy v Opavě. Bydlel v Bruntálu, kde zasedal jako poslanec a člen rady MěNV. Byl vyznamenán jako nejlepší pracovník ministerstva zemědělství, obdržel pamětní medaili k 20. výročí osvobození ČSSR a k 20. výročí Vítězného února. Od roku 1969 zasedal v České národní radě a pracoval v její státoprávní komisi.[4]

Po federalizaci Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Nominovala ho Česká národní rada. Ve federálním parlamentu setrval jen do prosince 1969, kdy rezignoval na poslanecký post.[5] Během pražského jara se angažoval v reformním proudu v KSČ. Nesouhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa a za normalizace byl proto opětovně odstaven z politických funkcí. Jeho bratr Eduard rovněž musel rezignovat na poslanecký post (v březnu 1971).

Po sametové revoluci si zachoval své levicové politické přesvědčení a ve volbách v roce 1996 podporoval KSČM.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vítězslav Frank [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Lžičařová, Jitka: VÝVOJ REGIONÁLNÍCH STRUKTUR KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V 50. LETECH 20. STOLETÍ NA PROSTĚJOVSKU [online]. theses.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Urban, Josef: Parlamentní volby v roce 1946 v Prostějově [online]. is.muni.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1969 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Nad jedním dopisem [online]. kscm.estranky.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-31. 

Externí odkazy