Vítězslav Mácha
| Vítězslav Mácha | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 6. dubna 1948 |
| Místo narození | Krmelín, okres Frýdek-Místek  Československo |
| Datum úmrtí | 29. května 2023 (ve věku 75 let) |
| Stát | Československo |
| Přezdívka | „Víťa“ |
| Sportovní informace | |
| Klub | TJ VŽKG Ostrava (zač.) TJ Baník Ostrava (klub od 1966) |
| Trenéři | Kamil Odehnal (osob. OH80) Antonín Splítek (repr. OH68) Jiří Švec (repr. OH72-76) |
| Kategorie | střední váha |
| Zápasnický styl | řecko-římský styl |
| Účast na LOH | 1968, 1972, 1976, 1980 |
| Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2021 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Zápas na LOH | ||
| zlato | LOH 1972 Mnichov | ř.-ř.s. do 74 kg |
| stříbro | LOH 1976 Montréal | ř.-ř.s. do 74 kg |
| Mistrovství světa v zápasu řecko-římském | ||
| zlato | MS 1974 Katovice | velterová váha |
| zlato | MS 1977 Göteborg | velterová váha |
| Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském | ||
| bronz | ME 1972 Katovice | velterová váha |
| stříbro | ME 1973 Helsinki | velterová váha |
| stříbro | ME 1974 Madrid | velterová váha |
| bronz | ME 1975 Ludwigshafen | velterová váha |
| zlato | ME 1977 Bursa | velterová váha |
Vítězslav Mácha (6. dubna 1948 – 29. května 2023[1]) byl československý a český zápasník – klasik, olympijský vítěz z roku 1972.
Osobní život
S manželkou měl dva syny Vítězslava (* 1972) a Radima (* 1974).
Jeho celoživotní vášní bylo holubaření.[2][3]
Sportovní kariéra
Začínal s národní házenou v rodném Krmelíně v místním Sokole.[4] Jeho otec Jan pracoval ve vítkovických železárnách jako jeřábník a brával ho na ligová střetnutí zápasníků.[5] Zápasení se začal aktivně věnovat během učení slévačem ve VŽKG od 14 let pod vedením Kamila Odehnala.[6] V roce 1965 se poprvé dostal do juniorské reprezentace.[6] V roce 1966 přestoupil s trenérem Odehnalem do prvoligového TJ Baník Ostrava. V sezoně 1966/67 startoval ve váze do 78 kg a zaznamenal v lize 33 vítězství, 8 remíz a 1 porážku na technické body.[7] Tím si řekl o pozvánku do mužské reprezentace klasiků. Kvůli povolání v těžkém průmysl (slévárna) mu byla snížena povinná vojenská služba na 5 měsíců – druhá polovina roku 1967.[8]
V olympijském roce 1968 se reprezentačním trenérem Antonínem Splítkem domluvil na přesun do nižší váhy do 70 kg, do které musel shazovat až 10 kg.[9] V říjnu startoval na olympijských hrách v Mexiku. Po náročném shazování a vážení se však napil vody z místního vodovodu a dostal zažívací potíže.[8] Úvodní zápas s východním Němcem Klausem Pohlem tak prohrál poměrně jednoznačně na technickou převahu soupeře. V dalších dvou kolech mu přál los na hratelné soupeře, se kterými neztratil jediný negativní klasifikační bod. Ve čtvrtém kole ho však z turnaje vyřadil dosažením součtu negativních klasifikačních bodů favorizovaný Sovět Gennadij Sapunov.[10]
Od roku 1969 se měnily váhové limity a tímto rokem se pro něj stala osudová nová velterová váhová kategorie do 74 kg. Na červnovém mistrovství Evropy v Modeně byl kvůli mezinárodní politice ze soutěže po prvním kole stažen – Československo podpořilo bojkotem problémy spojené s mezinárodním uznáním NDR "západními" mocnostmi.[11] V roce 1970 ho na červnovém mistrovství Evropy ve Východním Berlíně opět zastavil jeho velký rival Němec Klaus Pohl. Mezi světovou špičku se dostal teprve v roce 1971, kdy zvítězil na silně obsazeném dubnovém turnaji v Budapešti.[12] V přípravě na zářijové mistrovství světa v Sofii si však na reprezentačním soustředění nalomil žebro.[13] Přes silnou bolest nastoupil v Sofii k prvnímu zápasu proti těžkému soupeři, východnímu Němci Pohlovi. Po minutě zápasu musel vzdát, když mu nalomené žebro při jednom z chvatů prasklo.[14]
Problémy se žebry se s ním od roku 1971 táhly s železnou pravidelností. V roce 1972 na dubnovém mistrovství Evropy v polských Katovicích mu opět žebro nevydrželo ve 4. kole v zápase s Bulharem Borisem Butrakovem. V 5. kole měl štěstí na volný los, a tím postoupil mezi finálovou trojici. K finálovým soubojům pro bolesti nenastoupil a obsadil konečné třetí místo.[15] V přípravě na olympijské hry v Mnichově přechodil virózu a dlouho se nemohl dostat do fyzické pohody. Jednu chvíli uvažoval o předčasném ukončení sezony. Zde se však naplno projevil psychologický prvek jeho budoucích úspěchů, kterým byl trenér Jiří Švec. Švec ho při největší skepsi dokázal dostat na žíněnku a jít tzv. přes bolest. V Mnichově prohrál v úvodním kole s Bulharem Ivanem Kolevem na body a připsal si výraznou bodovou ztrátu tří negativních klasifikačních bodů. Ve druhém kole ho dostal do turnaje nevýrazný Argentinec Nestor González, kterého porazil ve třetí minutě na lopatky. Ve třetím kole porazil technickou převahou Turka Mehmeta Türüta. Ve čtvrtém kole porazil na technické body silného Francouze Daniela Robina, ale v závěru zápasu se mu ozvalo naražené levé rameno. V pátém kole již rameno silně cítil, přesto dokázal poprvé na velkém turnaji porazit východního Němce Klause Pohla. Další den nemohl s ramenem hýbat, obstřik ani masáž situaci nezlepšily. Silně uvažoval o možnosti nenastoupit ve finále proti Řeku Petrosi Galaktopulosovi. Po rozhovoru se Švecem a doktorem Jánošdeákem k zápasu nastoupil.[16] V dokumentu Sláva vítězům uvedl, že při vstupu na žíněnku jakoby zázrakem rameno povolilo… dostal se do zápasnického transu.[17][18] Finále začal aktivně, po první třetině vedl 3:1 na technické body. Ve druhé třetině přidal další dva body a vedl už 5:1. Ve třetí části udržoval vedení a nechal Galaktopulose korigovat na konečných 5:3. Získal první zlatou olympijskou medaili pro československý zápas.[19] Jeho finálový soupeř Galaktopulos o jeho problémech věděl a soupeře podcenil.[20] Vedení řecké výpravy si bylo jisté zlatou olympijskou medailí, že s pořadateli pozvali k předávání medailí řeckého krále Konstantina.[21][22]
V roce 1973 prohrál na červnovém mistrovství Evropy v Helsinkách v 5. kole s Bulharem Ivanem Kolevem a obsadil konečné druhé místo. Na zářijovém mistrovství světa v Teheránu narazil na Koleva již ve 4. kole a po taktické diskvalifikaci na pasivitu byl z turnaje předčasně vyřazen dosažením šesti negativních klasifikačních bodů.
V roce 1974 na červnovém mistrovství Evropy v Madridu sahal po titulu mistra Evropy. V závěrečném zápase vedl nad Kolevem již 6:0 na technické body. V závěru zápasu si však při snaze navýšit výsledek zlomil žebro a musel pro bolest vzdát.[23] Vše si vynahradil na říjnovém mistrovství světa v polských Katovicích. V závěrečném zápase porazil na lopatky východního Němce Klaus-Petera Göpferta a bez porážky v turnaji získal pro Československo první zápasnický titul mistra světa. V prosinci vyhrál poprvé anketu československý sportovec roku. Lukrativní nabídku (vysoká hodnost, byt) na přesun do Prahy, do vrcholového tréninkového centra Rudé Hvězdy nepřijal z rodinných důvodů.[13]
V roce 1975 doplatil na neznalost nových pravidel, které zrušily za nerozhodného bodového stavu tzv. remízu. Na dubnovém mistrovství Evropy v německém Ludwigshafenu se probojoval mezi finálovou trojici jako vedoucí závodník. V prvním zápase finále vyrovnal v poslední minutě s Němcem Göpfertem na 5:5 a takticky udržel výsledek do konce myslíc, že zvítězí. Rozhodčí však vyhlásil vítězem jeho soupeře Göpferta, protože předvedl vyšší bodovaný chvat. Vzápětí prohrál i se Švédem Janem Karlssonem a obsadil až třetí místo. Nevydařilo se mu ani zářijové mistrovství světa v sovětském Minsku. Ve čtvrtém kole byl po třetím napomenutí diskvalifikován v zápase s Maďarem Mihály Tomou. Aby se v turnaji udržel, potřeboval v 5. kole porazit Jugoslávce Vojislava Tabačka. Vítězství nad Jugoslávcem mu vzalo hodně sil, které mu chyběly v 6. kole proti Sovětu Anatoliji Bykovovi. Po porážce na technické body zůstal před branami finále a obsadil konečné 4. místo.
V olympijském roce 1976 poprvé experimentoval s vyšší střední váhou do 82 kg. S trenérem se domluvil, že vynechá mistrovství Evropy v Leningradu. Ve vyšší váze nechtěl riskovat zranění a shazování do 74 kg si nechal až na olympijský turnaj – jeho normální tělesná hmotnost byla cca 84 kg.[24] V přípravě na olympijské hry však přišla komplikace v podobě zranění kolene, kvůli kterému prakticky neprodělal přípravu na žíněnce.[25] Na červencové olympijské hry v Montreálu tak odjížděl se smíšenými pocity a turnaj rozjel opatrně takticky. V úvodním kole vyfauloval na pasivitu starého známého východního Němce Klaus-Petera Göpferta. Ve třetím kole porazil nečekaně lehce technickou převahou úřadujícího mistra Evropy Bulhara Janko Šopova. Ve čtvrtém kole doslova urval vítězství 4:3 na technické body proti Finu Mikko Huhtalovi. V pátém kole měl volný los, po kterém mu zbyly v soutěži dva soupeři – Sovět Anatolij Bykov a nečekaně mladý devatenáctiletý západní Němec Karl-Heinz Helbing. Helbing se vnitřně spokojil s jistou bronzovou medailí a byl v zápase s Máchou odevzdaným soupeřem. Mácha zvítězil na technickou převahu diskvalifikací. V zápase o zlatou olympijskou medaili nastoupil proti Sovětu Anatoliji Bykovovi. Finále začal aktivně a ujal se vedení 2:0 na technické body. V závěru třetiny však chyboval a nechal Bykova kontrachvatem otočit skóre na 2:3. Ve druhé třetině ztratil další bod. Za stavu 2:4 šel zápas do třetí třetiny, kde se nejvíc projevil deficit z předolympijské přípravy. Fyzicky přestal na soupeře stačit, který dvacet sekund před koncem přidal další tři body zvratem. Po porážce 3:7 na technické body získal stříbrnou olympijskou medaili.
V roce 1977 zkompletoval sbírku zlatých medailí titulem mistra Evropy na mistrovství Evropy v turecké Burse. V přípravě na mistrovství světa v Göteborgu si narazil ledvinu a měsíc netrénoval. Ve čtvrtém kole byl za přílišnou pasivitu diskvalifikován se západním Němcem Karl-Heinzem Helbingem. V pátém kole porazil technickou převahou na pasivitu Maďara Ference Kocsise a postoupil do finále se Sovětem Anatolijem Bykovem a Bulharem Janko Šopovem. Odpočinek do druhého dne mu prospěl, byť do pozdní noci shazoval přebytečná tři kila v sauně.[26] V zápase s Bykovem se ujal vedení po první třetině 5:0 a nakonec zvítězil 10:2 na technické body. Bulhara Šopova porazil podobným způsobem, ujal se vedení, které do konce hrací doby udržoval. Po vítězství 12:8 nad Šopovem získal svůj druhý titul mistra světa. V prosinci vyhrál podruhé anketu československý sportovec roku.
Po olympijských hrách v Montréalu se vyjádřil, že po zisku titulu mistra Evropy skončí v reprezentaci. Po úspěšném roce 1977, kdy získal titul mistra Evropy a světa, se nechal ústředním trenérem Jiřím Šoptenkem přemluvit, aby vydržel do olympijského roku 1980. Vnitřně však byl naladěn skončit, a to se podepsalo na jeho dalších výsledcích.[13] Na mistrovství Evropy v Oslu v roce 1978 navíc utrpěl ve druhém kole v zápase se západním Němcem Karl-Heinzem Helbingem luxaci levého lokte.[9] Další šrám na těle, který mu přibyl k žebrům, rameni či kolenu. Zápas s adrenalinem v krvi vítězně dokončil, druhý den však musel ze soutěže odstoupit. V roce 1980 vynechal domácí mistrovství Evropy v Prievidzi a vše soustředil na olympijské hry v Moskvě. Do Moskvy si však formu nepřivezl. Po vydřených vítězstvích s Belgičanem Jacques van Lanckerem a Švédem Lennartem Lundellem prohrál ve třetím kole s Anatolijem Bykovem 2:4 na technické body. Ve čtvrtém kole ho následně z turnaje vyřadil Bulhar Janko Šopov porážkou 2:6 na technické body. Obsadil bodované 6. místo. Následně ukončil sportovní kariéru.
Vítězslav Mácha se řadil mezi komplexní zápasníky se širokou škálou chvatů, které zvládal z pravé i levé strany. Měl vynikající úvodní třetinu zápasu, kde získal bodový náskok, který, pokud byl ve formě, udržel do konce zápasu. Takticky mu vyhovovalo soupeře vylákat a kontrovat. Někteří rozhodčí však pro tento styl boje neměli pochopení a trestali ho za pasivitu.[27] Slabinou, na které musel pracovat, byla slabší fyzická kondice; v několika zápasech mu tzv. došel kyslík. K jeho předzápasovým rituálům patřilo promítání nadcházejícího souboje v hlavě. Znal dobře styly svých soupeřů a představoval si, jak na kterou situaci budou asi reagovat.[9] Petr Kment ho charakterizoval slovy:[27] Mácha zkrátka ví co má v dané chvíli na žíněnce udělat, nějak to vycítí ze sebemenšího náznaku pohybu soupeře, automaticky; orientuje se v každé situaci. A to se dost dobře nedá naučit, tu schopnost buď máš, nebo nemáš. Snad je to vrozené.
Výsledky v zápasu řecko-římském
| Turnaj | 1967 | 1968 | 1969 | 1970 | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | |
| -78 | -70 | -74 | ||||||||||||
| Olympijské hry | úč. | 1. | 2. | 6. | ||||||||||
| Mistrovství světa | — | — | — | úč. | 6. | 1. | 4. | 1. | — | úč. | ||||
| Mistrovství Evropy | úč. | úč. | úč. | úč. | 3. | 2. | 2. | 3. | — | 1. | úč. | — | — | |
Olympijské hry a mistrovství světa
| Olympijské hry a mistrovství světa | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Kolo | Výsledek | Bilance | Soupeř | Výsledek | NKB | ∑NKB | Styl | Datum | Turnaj | Místo |
| 1980 Olympijské hry do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 4. kolo | prohra | 34-13 |  Janko Šopov (BUL) | tech. body (2:6) | 3 | 8 | Zápas řecko-římský | 21.-23. července 1980 | Olympijské hry |  Moskva, Sovětský svaz |
| 3. kolo | prohra | 34-12 | Anatolij Bykov (URS) | tech. body (2:4) | 3 | 5 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 34-11 |  Lennart Lundell (SWE) | tech. body (3:3) | 1 | 2 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 33-11 |  Jacques van Lancker (BEL) | tech. body (8:6) | 1 | 1 | ||||
| 1979 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 3. kolo | prohra | 32-11 | Vjačeslav Mkrtyčev (URS) | tech. body (6:8) | 3 | 6 | Zápas řecko-římský | 23.-26 srpna 1979 | Mistrovství světa |  San Diego, Spojené státy |
| 2. kolo | prohra | 32-10 |  Ferenc Kocsis (HUN) | tech. body | 3 | 3 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 32-9 |  Idalberto Barban (CUB) | diskvalifikace | 0 | 0 | ||||
1977 Mistrovství světa  do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 7. kolo (F) | vítězství | 31-9 | Janko Šopov (BUL) | tech. body (12:8) | 1 | 2 (F) | Zápas řecko-římský | 14.-17. října 1977 | Mistrovství světa | Göteborg, Švédsko |
| 6. kolo (F) | vítězství | 30-9 | Anatolij Bykov (URS) | tech. body (10:2) | 1 | 1 (F) | ||||
| 5. kolo | vítězství | 29-9 | Ferenc Kocsis (HUN) | diskvalifikace | 0 | 4 | ||||
| 4. kolo | prohra | 28-9 |  Karl-Heinz Helbing (FRG) | diskvalifikace | 4 | 4 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 28-8 |  Klaus-Peter Göpfert (GDR) | diskvalifikace | 0 | 0 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 27-8 |  Jan van de Paverd (NED) | lopatky (2:40) | 0 | 0 | ||||
1976 Olympijské hry  do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 7. kolo (F) | prohra | 26-8 | Anatolij Bykov (URS) | tech. body (3:7) | 3 | 3 (F) | Zápas řecko-římský | 20.-24. července 1976 | Olympijské hry |  Montréal, Kanada |
| 6. kolo (F) | vítězství | 26-7 | Karl-Heinz Helbing (FRG) | diskvalifikace | 0 | 0 (F) | ||||
| 4. kolo | vítězství | 25-7 |  Mikko Huhtala (FIN) | tech. body (4:3) | 1 | 1,5 | ||||
| 3. kolo | vítězství | 24-7 | Janko Šopov (BUL) | tech. převaha (12:2) | 0,5 | 0,5 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 23-7 | Brian Renken (CAN) | diskvalifikace | 0 | 0 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 22-7 | Klaus-Peter Göpfert (GDR) | diskvalifikace | 0 | 0 | ||||
| 1975 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 6. kolo | prohra | 21-7 | Anatolij Bykov (URS) | tech. body | 3 | 8 | Zápas řecko-římský | 11.-14. září 1975 | Mistrovství světa | Minsk, Sovětský svaz |
| 5. kolo | vítězství | 21-6 |  Vojislav Tabački (YUG) | tech. body | 1 | 5 | ||||
| 4. kolo | prohra | 20-6 | Mihály Toma (HUN) | diskvalifikace | 4 | 4 | ||||
| 3. kolo | vítězství | 20-5 | Hans-Joachim Klötzing (FRG) | ? | 0 | 0 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 19-5 | Jan Karlsson (SWE) | ? | 0 | 0 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 18-5 |  Hans Kiss (AUT) | ? | 0 | 0 | ||||
| 1974 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 7. kolo (F) | vítězství | 17-5 | Klaus-Peter Göpfert (GDR) | lopatky (6:39) | 0 | 1 (F) | Zápas řecko-římský | 10.-14. října 1974 | Mistrovství světa |  Katovice, Polsko |
| 6. kolo (F) | vítězství | 16-5 | Ijoseb Berišvili (URS) | tech. body | 1 | 1 (F) | ||||
| 5. kolo | vítězství | 15-5 | Mihály Toma (HUN) | ? | ? | ? | ||||
| 4. kolo | vítězství | 14-5 | Veikko Lavonen (FIN) | ? | ? | ? | ||||
| 3. kolo | vítězství | 13-5 | Jan Karlsson (SWE) | ? | ? | ? | ||||
| 2. kolo | vítězství | 12-5 |  Apostolos Mesiakaris (GRE) | tech. přev. | 0 | 0 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 11-5 |  Hášem Ganbárí (IRI) | tech. přev. (3:42) | 0 | 0 | ||||
| 1973 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 4. kolo | prohra | 10-5 | Ivan Kolev (BUL) | diskvalifikace | 4 | 6 | Zápas řecko-římský | 12.-14. září 1973 | Mistrovství světa |  Teherán, Írán |
| 3. kolo | vítězství | 10-4 | Kasim Chalilov (URS) | tech. body | 1 | 2 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 9-4 | Ferenc Kocsis (HUN) | tech. body | 1 | 1 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 8-4 |  Kang Jong-sik (KOR) | ? | 0 | 0 | ||||
| 1972 Olympijské hry do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 6. kolo (F) | vítězství | 7-4 | Petros Galaktopulos (GRE) | tech. body (5:3) | 1 | 1 (F) | Zápas řecko-římský | 5.-10. září 1972 | Olympijské hry | Mnichov, Německo |
| 5. kolo | vítězství | 6-4 | Klaus Pohl (GDR) | tech. body | 1 | 5,5 | ||||
| 4. kolo | vítězství | 5-4 |  Daniel Robin (FRA) | tech. body (5:4) | 1 | 4,5 | ||||
| 3. kolo | vítězství | 4-4 |  Mehmet Türüt (TUR) | tech. převaha | 0,5 | 3,5 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 3-4 |  Nestor González (ARG) | lopatky (2:31) | 0 | 3 | ||||
| 1. kolo | prohra | 2-4 | Ivan Kolev (BUL) | tech. body | 3 | 3 | ||||
| 1971 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 1. kolo | prohra | 2-3 | Klaus Pohl (GDR) | vzdal (0:55) | 0 | 4 | Zápas řecko-římský | 2.-5. září 1971 | Mistrovství světa |  Sofie, Bulharsko |
| 1968 Olympijské hry do 70 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 4. kolo | prohra | 2-2 | Gennadij Sapunov (URS) | tech. body (3:5) | 3 | 6,5 | Zápas řecko-římský | 23.-26. října 1968 | Olympijské hry |  Ciudad de México, Mexiko |
| 3. kolo | vítězství | 2-1 | Gord Garvie (CAN) | diskvalifikace | 0 | 3,5 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 1-1 | Mario Tovar (MEX) | lopatky | 0 | 3,5 | ||||
| 1. kolo | prohra | 0-1 | Klaus Pohl (GDR) | tech. převaha (1:11) | 3,5 | 3,5 | ||||
Mistrovství Evropy
| Mistrovství Evropy | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Kolo | Výsledek | Bilance | Soupeř | Výsledek | NKB | ∑NKB | Styl | Datum | Turnaj | Místo |
| 1978 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 2. kolo | vítězství | 25-12 | Karl-Heinz Helbing (FRG) | tech. body | 1 | 1 | Zápas řecko-římský | 21.-24. dubna 1978 | Mistrovství Evropy |  Oslo, Norsko |
| 1. kolo | vítězství | 24-12 | Georg Brötzner (AUT) | lopatky (7:59) | 0 | 0 | ||||
| 1977 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 6. kolo (F)* | vítězství | 23-12 | Janko Šopov (BUL) | tech. body | 1 | 4 | Zápas řecko-římský | 27.-29. května 1977 | Mistrovství Evropy | Bursa, Turecko |
| 5. kolo (F)* | vítězství | 22-12 | Klaus-Peter Göpfert (GDR) | tech. body | 1 | 3 | ||||
| 3. kolo | vítězství | 21-12 | Vladimir Zemkov (URS) | tech. body | 1 | 2 | ||||
| 2. kolo | vítězství | 20-12 |  Tage Weirum (DEN) | ? | 0 | 1 | ||||
| 1. kolo | vítězství | 19-12 | Mikko Huhtala (FIN) | tech. body | 1 | 1 | ||||
1975 Mistrovství Evropy  do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 6. kolo (F) | prohra | 18-12 | Jan Karlsson (SWE) | Zápas řecko-římský | 27.-30. dubna 1975 | Mistrovství Evropy | Ludwigshafen, Německo | |||
| 5. kolo (F) | prohra | 18-11 | Klaus-Peter Göpfert (GDR) | |||||||
| 4. kolo | vítězství | 18-10 | Vladimir Zemkov (URS) | |||||||
| 3. kolo | vítězství | 17-10 | Ivan Kolev (BUL) | diskvalifikace | 0 | |||||
| 2. kolo | vítězství | 16-10 | Petros Galaktopulos (GRE) | |||||||
| 1. kolo | vítězství | 15-10 |  Max Stacher (SUI) | |||||||
| 1974 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 6. kolo (F) | prohra | 14-10 | Ivan Kolev (BUL) | vzdal | 4 | Zápas řecko-římský | 21.-24. června 1974 | Mistrovství Evropy |  Madrid, Španělsko | |
| 5. kolo (F) | vítězství | 14-9 | Ijoseb Berišvili (URS) | |||||||
| 4. kolo | remíza | 13-9 | Vojislav Tabački (YUG) | |||||||
| 3. kolo | vítězství | 13-9 | Hans-Joachim Klötzing (FRG) | |||||||
| 2. kolo | vítězství | 12-9 | Tevfik Aydeniz (TUR) | |||||||
| 1973 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 7. kolo (F) | remíza | 11-9 | Klaus-Peter Göpfert (GDR) | tech. body | 2 | 5 (F) | Zápas řecko-římský | 1.-3. června 1973 | Mistrovství Evropy | Helsinki, Finsko |
| 6. kolo | vítězství | 11-9 | Vojislav Tabački (YUG) | lopatky (5:39) | 0 | |||||
| 5. kolo (F)* | prohra | 10-9 | Ivan Kolev (BUL) | tech. body | 3 | |||||
| 4. kolo | vítězství | 10-8 | Niels Madsen (DEN) | lopatky (3:43) | 0 | |||||
| 3. kolo | vítězství | 9-8 | Anders Persson (SWE) | |||||||
| 2. kolo | vítězství | 8-8 | Imants Klintsons (URS) | |||||||
| 1. kolo | vítězství | 7-8 | Jan van de Paverd (NED) | |||||||
| 1972 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 7. kolo (F) | prohra | 6-8 | Petros Galaktopulos (GRE) | nenastoupil | 4 | 8 (F) | Zápas řecko-římský | 27.-30. dubna 1972 | Mistrovství Evropy | Katovice, Polsko |
| 6. kolo (F) | prohra | 6-7 | Kasim Chalilov (URS) | nenastoupil | 4 | 4 (F) | ||||
| 4. kolo | prohra | 6-6 | Boris Butrakov (BUL) | lopatky | 4 | |||||
| 3. kolo | vítězství | 6-5 |  Victor Prentiu (ROU) | |||||||
| 2. kolo | vítězství | 5-5 | Bernard Milhit (SUI) | lopatky | 0 | |||||
| 1. kolo | vítězství | 4-5 | Stanisław Krzesiński (POL) | |||||||
| 1970 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 3. kolo | prohra | 3-5 | Pentti Salo (FIN) | tech. body | 3 | 8 | Zápas řecko-římský | 12.-15. června 1970 | Mistrovství Evropy | Berlín, Východní Německo |
| 2. kolo | prohra | 3-4 | Klaus Pohl (GDR) | tech. body | 3 | 5 | ||||
| 1. kolo | remíza | 3-3 | Schönberg (SWE) | tech. body | 2 | 2 | ||||
| 1969 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 1. kolo | vítězství | 3-3 | Jan Karlsson (SWE) | tech. body | 1 | 1 | Zápas řecko-římský | 5.-8. června 1969 | Mistrovství Evropy |  Modena, Itálie |
| 1968 Mistrovství Evropy do 70 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 4. kolo | prohra | 2-3 | Klaus Pohl (GDR) | Zápas řecko-římský | 14.-16. června 1968 | Mistrovství Evropy | Västerås, Švédsko | |||
| 3. kolo | prohra | 2-2 | Matti Poikkala (SWE) | tech. body (2:3) | 3 | |||||
| 2. kolo | vítězství | 2-1 | Joseph Duvivier (BEL) | tech. body | 1 | |||||
| 1. kolo | vítězství | 1-1 | José-Luis Contreras (MEX)* | |||||||
| 1967 Mistrovství Evropy do 78 kg v klasickém stylu | ||||||||||
| 3. kolo | prohra | 0-1 | Matti Laakso (FIN) | tech. body | 3 | 7 | Zápas řecko-římský | 19.-23. května 1967 | Mistrovství Evropy | Minsk, Sovětský svaz |
| 2. kolo | remíza | 0-0 | Piotr Starczyński (POL) | tech. body | 2 | 4 | ||||
| 1. kolo | remíza | 0-0 | Peter Nettekoven (FRG) | tech. body | 2 | 2 | ||||
Trenérská a funkcionářská kariéra
Od roku 1981 převzal po Kamilu Odehnalovi vedení československé reprezentace klasiků. Svého nástupce však nenašel a po bojkotu olympijských her v Los Angeles v roce 1984 předal pozici reprezentačního trenéra Miroslavu Janotovi.
V roce 1990 vedl krátce reprezentaci klasiků společně s Václavem Scheinerem starším do olympijských her v Barceloně v roce 1992.
Mezi lety 1993 až 1996 byl předsedou Svazu zápasu ČR.
Ocenění
V roce 2021 na slavnostním galavečeru ankety Sportovec roku převzal cenu Emila Zátopka pro legendu českého sportu.[28]
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel zápasník Mácha, olympijský vítěz z Mnichova a dvojnásobný mistr světa. iDNES.cz [online]. 2023-05-29 [cit. 2023-05-29]. Dostupné online.
- ↑ https://www.sport.cz/ostatni/ostatni/clanek/634953-zlaty-olympionik-macha-trenuje-holuby-a-dal-sbira-uspechy-ale-zapas-sleduje-uz-jen-zpovzdali.html
- ↑ http://www.olympiamacha.cz/
- ↑ [1] str. 255
- ↑ [1] str. 256
- ↑ a b [1] str. 257
- ↑ [1] str. 258
- ↑ a b [1] str. 259
- ↑ a b c https://powerlifting.ronnie.cz/c-21132-vitezslav-macha-souperu-jsem-se-nebal.html
- ↑ [1] str. 260
- ↑ [2] 7.6.1969 str. 6
- ↑ [3] 6.4.1971 str. 6
- ↑ a b c https://www.pametnaroda.cz/cs/macha-vitezslav-20180524-0
- ↑ [1] str. 261
- ↑ [1] str. 262
- ↑ Horáček I., Sapporo-Mníchov 1972, Šport, slovenské tělovýchovné vydavaťelstvo, 1973 str. 129
- ↑ https://www.csfd.cz/film/249419-slava-vitezum/komentare/
- ↑ https://www.fdb.cz/film/slava-vitezum/84828
- ↑ [1] str. 265
- ↑ Archivovaná kopie. sport-retro.gr [online]. [cit. 2018-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-02.
- ↑ [1] str. 264-5
- ↑ Vztahy Řecka se zeměmi východního bloku byly podobně jako například se Španělskem problematické. Proto jakékoliv vítězství bylo v novinách zveličované s charakteristickými přídomky.
- ↑ [1] str. 270
- ↑ [1] str. 274
- ↑ [1] str. 272-3
- ↑ [1] str. 280
- ↑ a b [1] str. 283
- ↑ Krpálek vstupuje mezi legendy. Potřetí se stal Sportovcem roku. iDNES.cz [online]. 2021-12-22 [cit. 2021-12-23]. Dostupné online.
Literatura
- [1] Davídek J., Od Frištenského k Máchovi, Olympia, 1979
- [2] noviny Rudé právo
- [3] noviny Lidová demokracie
- [4] Šupich Z., Zátopek a ti druzí, Olympia, 1986
- [6] magazín Pamět Národa (dostupné online)
Související články
Externí odkazy
- (česky) životopis na www.olympic.cz
- Vítězslav Mácha: Ze slávy se žít nedá Rozhovor z roku 2008
- Vítězslav Mácha v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
.svg)
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Finská vlajka
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
Flag of Greece (1970–1975), adopted by the Greek military Junta; Aspect ratio: 7:12
.svg)
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
.svg)
An icon that represents a bronze medal
.svg)
.svg)
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
_(construction).png)
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
.svg)
.svg)
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
.svg)
Flag of the unified Team of Germany for the Olympic Games, 1960–1968.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of South Korea from 21 February 1984 to 15 October 1997, when the exact colors were specified into their shades. Sources: https://www.britannica.com/topic/flag-of-South-Korea, http://www.christusrex.org/www3/fotw/flags/kr_hist.html, http://fotw.fivestarflags.com/kr_hist.html, http://destinationsouthkorea.weebly.com/flag-history.html http://www.law.go.kr/lsInfoP.do?lsiSeq=51832&ancYd=19840221&ancNo=11361&efYd=19840221&nwJoYnInfo=N&efGubun=Y&chrClsCd=010202#0000.
Olympijská vlajka
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
.svg){kind=link}