Vítězslava Kaprálová

Vítězslava Kaprálová
Vítězslava Kaprálová (1935)
Základní informace
Narození	24. ledna 1915 nebo 14. ledna 1915 Brno, Morava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. června 1940 (ve věku 25 let) Montpellier Francie Francie
Příčina úmrtí	není známo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Žánry	klasická hudba
Povolání	dirigentka a hudební skladatelka
Manžel(ka)	Jiří Mucha
Rodiče	Václav Kaprál
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno^[1] – 16. června 1940 Montpellier) byla česká hudební skladatelka a dirigentka.

Vítězslava Kaprálová se narodila v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy v Králově Poli, hudební skladatel a profesor skladby na brněnské konzervatoři. Její matka, Vítězslava Kaprálová, rozená Viktorie Uhlířová, byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent Vítězslavy Kaprálové (dcery) se projevil již v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí.

V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Viléma Steinmana a Zdeňka Chalabaly. Konzervatoř absolvovala v červnu 1935 Klavírním koncertem d-moll, který vzbudil značný ohlas již tím, že svou skladbu na absolventském koncertě také dirigovala. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře (profesoři Vítězslav Novák a Václav Talich). Graduovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonieta, kterou provedla v listopadu 1937 v Praze s Českou filharmonií. S pomocí francouzského státního stipendia odjela studovat v roce 1937 na École normale de musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, jehož cembalový koncert dirigovala 2. června 1938 v Paříži. Krátce poté odjela na festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, který se konal v Londýně a jejž 17. června zahájila svou symfonietou, kterou opět dirigovala – tentokrát byl jejím orchestrem BBC Orchestra.^[2] Poté odjela na několik měsíců zpět do Brna, což byla její poslední návštěva domova.

Do Paříže se vrátila v lednu 1939. Ve francouzské metropoli, kde zůstala i po německé okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939, se Kaprálová pohybovala v prostředí české umělecké kolonie a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jejich svatba se konala 23. dubna 1940.

V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, se u Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na kterou mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela. Jednou z nejpravděpodobnějších příčin jejího úmrtí je udávána tyfoidní horečka. V minulosti často udávané diagnóze miliární tuberkulózy, nesprávně prohlašované za oficiální, neodpovídá lékařská zpráva, která se zachovala v dobové korespondenci.^[3] Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval knihu Podivné lásky (1988).

V roce 1946 udělila Česká akademie věd Vítězslavě Kaprálové členství in memoriam. V té době se členstvím této instituce mohlo vykázat pouhých deset žen, z celkových 648 členů Akademie.^[4]

I přesto, že se dožila pouhých 25 let, stačila složit více než čtyřicet skladeb (klavírní, komorní, orchestrální, vokální). Už za skladatelčina života byla její hudba vysoce ceněna (vyhrála několik skladatelských soutěží a obdržela řadu ocenění a několik finančních cen, například Smetanovu cenu v roce 1938 a v roce 1939 cenu Svatoboru).^[5][6] Všechny skladby Vítězslavy Kaprálové byly vydány tiskem, některé ještě za jejího života. V současné době mezi její hlavní vydavatele patří Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu, Amos Editio a Editio Bärenreiter. ^[7] Nahrávky jejích skladeb dosud vydala česká hudební vydavatelství Supraphon, Radioservis (Český rozhlas), Studio Matouš a ArcoDiva, v zahraničí především Naxos a dále Koch International Classics, Chandos, cpo, Delos Music, Gramola, Albany Records, Centaur Records, Db Productions, Claves Records, Orchid Classics, IBS Classical, EuroArts, Analekta, Prospero Classical, Querstand Records, Alba Records, Slovart Music a další.

Patří k nejhranějším českým skladatelkám, a to nejen doma, ale zvláště v zahraničí^[8] a její hudba k nejvysílanějším – pravidelně ji do programu zařazuje např. stanice Vltava (Český rozhlas 3). U příležitosti stého výročí skladatelčina narození v roce 2015 jí BBC Radio 3 věnovalo pětihodinový rozhlasový dokument v rámci pořadu Composer of the Week.^[9] V roce 2021 ji zařadilo muzeum Musée de l'homme na výstavu Portraits de France, která proběhla pod záštitou Emmanuela Macrona od prosince 2021 do února 2022 v Paříži.^[10]

V Brně je po Vítězslavě Kaprálové pojmenována ulice v Černovicích a základní umělecká škola na Palackého třídě v Králově Poli.^[11] Od roku 2001 nosí její jméno i smyčcové kvarteto.^[12] Dne 20. ledna 2015 byla ke stému výročí jejího narození vydána příležitostná poštovní známka z emise „Osobnosti“ s jejím portrétem, v nominální hodnotě 17 Kč.^[13][14]

O skladatelčin hudební odkaz pečuje od roku 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society.^[15] Společnost umožnila či podpořila vydání veškerého díla Vítězslavy Kaprálové tiskem a na hudebním nosiči, podporuje provedení skladatelčina díla, a to zvláště ve světových premiérách, k nimž nezřídka dává podnět, spolupracuje na přípravě rozhlasových a filmových dokumentů o skladatelce, provozuje webové stránky, vydává odborné periodikum a antologii skladatelčiny korespondence.^[16][17]

^[18][19]

• Suite en miniature, op. 1, pro klavír/malý orchestr
• Dvě skladby pro housle a klavír, op. 3
• Cyklus Dvě písně, op. 4 pro zpěv a klavír
• Leden pro vyšší hlas, flétnu, dvoje housle, violoncello a klavír
• Cyklus písní Jiskry z popele, op. 5 pro zpěv a klavír
• Sonáta appassionata, op. 6, pro klavír
• Klavírní koncert d-moll, op. 7
• Smyčcový kvartet, op. 8
• Groteskní passacaglia pro klavír
• Tři klavírní skladby, op. 9
• Cyklus písní Jablko s klína, op. 10
• Smutný večer, pro zpěv a symfonický orchestr
• Vojenská symfonieta op. 11, pro symfonický orchestr
• Cyklus písní Navždy, op. 12
• Dubnová preludia, op. 13, pro klavír
• Sbohem a šáteček, op. 14, pro vyšší hlas a klavír/symfonický orchestr
• Ilena, op. 15. Kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a recitátora
• Variace na zvony kostela St-Etienne-du-Mont, op. 16, pro klavír
• Dva ženské sbory a cappella, op. 17
• Trio pro hoboj, klarinet a fagot
• Elegie pro housle a klavír
• Vteřiny roku, op. 18 pro zpěv a klavír
• Suita rustica, op. 19 pro symfonický orchestr
• Partita, op. 20, pro smyčcový orchestr a klavír
• Concertino pro housle, klarinet a orchestr, op. 21
• Cyklus písní Zpíváno do dálky, op. 22 pro vyšší hlas a klavír
• Deux ritournelles op. 25, pro violoncello a klavír

^[20]

• Vítězslava Kaprálová: Klavírní dílo. EuroArts (2022).
• Vítězslava Kaprálová: Kompletní dílo pro sólový klavír. Naxos (Grand Piano) GP 708
• Vítězslava Kaprálová: Smyčcový kvartet. Radioservis CRO618-2
• Vítězslava Kaprálová: Klavírní koncert a další skladby pro klavír. Radioservis CRO577-2
• Vítězslava Kaprálová: Písně. Supraphon SU 3752-2 231
• Vítězslava Kaprálová: Orchestrální dílo. Radioservis CRO791-2
• Vítězslava Kaprálová: Orchestrální písně, Suite en miniature, Vánoční preludium pro orchestr, atd. Naxos 8.574144

^[21]

• Václav Kaprál: Ukolébavky jara, Dvě vzpomínky, Předtucha, Milodějné kvítí
• Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 5, Adagio
• Miloš Sokola: Variace na téma Vítězslavy Kaprálové pro velký orchestr
• Pavel Blatný: Podivné lásky (Dramatické scény)
• Kateřina Růžičková: Life Attitudes pro klavír a smyčcový orchestr
• Daniela Kosinová: Omnia vincit amor, pro nižší hlas a smyčcový kvartet
• Jaroslav Svěcený: Skladba pro sólové housle na motiv Vítězslavy Kaprálové
• Wolfgang Mastnak: Klangmomente für klavier solo nach motiven von Vítězslava Kaprálová
• Milica Paranosic: New Bohemian Suite on melodies of Vítězslava Kaprálová and Alma Mahler
• Erik Entwistle: 6 Variations on a Theme by Vita Kaprálová^[22]

• Jiří Mucha: novely a romány Most, Studené slunce a Podivné lásky
• Simon Mawer: Skleněný pokoj

• Marina Richterová : návrh poštovní známky k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové ^[23]
• Martin Hlavatý: výtvarná pohlednice k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové ^[24]

• Hana Roguljič: Vítězslava. "Koho bohové milují, umírá mladý." Rozhlasová hra o nejtalentovanější české skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Hudba Jan Trojan. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Aleš Vrzák. Osoby a obsazení: Vítězslava Kaprálová (Magdaléna Borová), Bohuslav Martinů, skladatel (Lukáš Hlavica), Jiří Mucha, spisovatel (Marek Holý), Vítězslav Novák, skladatel (František Němec), Vituše Kaprálová, matka Vítězslavy (Taťjana Medvecká), Václav Kaprál, otec Vítězslavy (Igor Bareš), Charlotte Martinů, švadlena (Lucie Juřičková), Rudolf Firkušný, klavírista (Miloslav König), Rudolf Kopec, snoubenec (David Matásek), Senátorka Plamínková (Eva Salzmannová), Edvard Beneš (Jan Novotný), Lékař Liškutín (Martin Finger), londýnský prodavač (Ian Richard Willoughby), francouzské hlasy (Pierre Meignan, Soňa Jarošová). Natočeno v roce 2014, jako nahrávku vydal v r. 2015 Český rozhlas pod názvem Vítězslava. ^[25]
• Vítězslava Kaprálová je zmiňována v šesté a deváté epizodě třetí řady televizního seriálu Amazonu Mozart in the Jungle.
• Vítězslava Kaprálová je námětem divadelní hry Kateřiny Tučkové Vitka v repertoáru brněnského Divadla Husa na provázku. Premiéra 23. února 2018.^[26][27][28]

Korespondence

• HARTL, Karla (ed.). Kauza Kaprálová v dobové korespondenci a dokumentech. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021. 104 s. ISBN 978-80-907421-3-0.
• KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy domů: korespondence rodičům z let 1935–1940. Toronto: Kapralova Society, ©2015. 311 s. ISBN 978-0-9940425-0-7.
• KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy láskám: Rudolfu Kopcovi a Jiřímu Muchovi: korespondence z let 1938–1940. Toronto: Kapralova Society, 2016. 135 s. ISBN 978-0-9940425-2-1.
• KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy přátelům a jiná korespondence: 1935–1940. Toronto: Kapralova Society, 2017. 103 s. ISBN 978-0-9940425-3-8.

Monografie a kolektivní monografie

• DERNY, Nicolas. Vítězslava Kaprálová: Portrait musical et amoureux. 1. vyd. Paříž: Editions Le Jardin d'Essai, 2015. ISBN 978-2-911822-85-8.
• FISCHER, Christine (ed.). Vítězslava Kaprálová (1915–1940). Zeitbilder, Lebensbilder, Klangbilder. Zürich: Chronos Verlag, 2017. 192 s. Zwischentöne. ISBN 978-3-0340-1383-3.
• HARTL, Karla a ENTWISTLE, Erik Anthony (eds.). The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011. xi, 228 s. ISBN 978-0-7391-6723-6.
• MACEK, Jiří. Vítězslava Kaprálová. 1. vyd. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1958. 2. (rozšířené a upr. vyd.) Průhonice: Litera Proxima, 2014. 272 s. ISBN 978-80-260-7065-8.
• PRAŽÁK, Přemysl (ed.). Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky. 1. vyd. Praha: HMUB, 1949.

Katalog díla

• HARTL, Karla. Vítězslava Kaprálová: Tematický katalog skladeb a korespondence s nakladateli. Praha: Hudební nakladatelství Českého rozhlasu, 2020. 384 s., 163 incipitů. ISBN 978-0-9940425-5-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vítězslava Kaprálová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vítězslava Kaprálová
• Oficiální stránky skladatelky a stránka v češtině
• Heslo Kaprálová v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Vítězslava Kaprálová v Encyklopedii dějin města Brna
• Centenium Vítězslavy Kaprálové, Harmonie
• Unikátní Vítězslava Kaprálová, Týdeník Rozhlas
• Ženy hudebnice: Vítězslava Kaprálová epizoda z pořadu ČRo Kontexty
• 20 let činnosti The Kapralova Society v Torontu epizoda z pořadu Akademie Českého rozhlasu
• Vítězslava Kaprálová je mou životní obsesí epizoda z pořadu Vizitka Českého rozhlasu
• Composer of the Week (anglicky)