Vít Vokolek

Vít Vokolek
Narození28. května 1936 (87 let)
Pardubice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhistorik
RodičeVlastimil Vokolek
PříbuzníVojmír Vokolek, strýc

Vladimír Vokolek, strýc

Václav Vokolek, bratranec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vít Vokolek (28. května 1936 Pardubice) je český archeolog a historik, průkopník archeologie ve východních Čechách, pocházející z významné pardubické umělecké rodiny.

Rodina

Vít Vokolek se narodil v Pardubicích do umělecké rodiny jako jedno ze tří dětí českého nakladatele Vlastimila Vokolka (1903–⁠1985), který se znal s významnými českými literáty (např. Karel Čapek, Jaroslav Seifert). Jeho matka Helena, účetní, zemřela v listopadu 1960 při největší vlakovém nehodě v českých dějinách u Stéblové, kde zahynulo přes 100 osob.[1]

Vítův dědeček Václav Vokolek založil v Pardubicích tiskárnu, kde Vít se svými sourozenci Vojtěchem a Ludmilou[2] vyrůstal. Ve 30. letech 20. století se spolumajitelem stal Vítův otec Vlastimil a tiskárna byla přejmenována na V. Vokolek a synem.

Strýc Vojmír měl v druhém patře tiskárny zřízený ateliér a Vít jej tam často navštěvoval.[3]

Vít se díky tomuto prostředí začal brzy zajímat o historii. Sám zažil tři bombardování Pardubic.[1][3] Při jednom z náletů se v červenci 1944 ukrýval ve sklepení rodinné tiskárny spolu s rodinným přítelem básníkem a opatem Janem Anastázem Opaskem.

Komunistický převrat zásadním způsobem zasáhl do života celé rodiny. Stroje i další vybavení rodinné tiskárny bylo komunistickým režimem zničeno. Následně Vítův dědeček prodělal infarkt, kterému podlehl. Jeho dalším strýcem byl Vladimír Vokolek, jehož básnická díla bylo po roce 1948 zakázáno vydávat, a tak Vít jako člen rodiny měl v té době naprostý zákaz výjezdu do zahraničí. Nikdo z rodiny nesměl být zaměstnán v Pardubicích.[1] (Vladimírův syn, a tedy Vítův bratranec Václav Vokolek je prozaik a básník.)

Studium a pracovní dráha

V roce 1947 nastoupil na gymnázium a po složení maturitní zkoušky chtěl pokračovat na vysokou školu. Vzhledem k nové době a jeho třídnímu původu to však bylo takřka možné. Přes špatná doporučení se díky podpoře pedagogů z fakulty podařilo Vokolkovi dostat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1954–1959. Dle systému umístěnek měl nastoupit ve Starém Mostě. Nakonec však díky známostem otce pro něj bylo zřízeno místo archeologa v krajském muzeu v Hradci Králové. V muzeu založil archeologické oddělení, které následně vedl jako ředitel, než byl z politických důvodů nahrazen.[3]

V roce 1968 probíhal v Plotištích nad Labem rozsáhlý archeologický výzkum. Polská okupační armáda si tyto výkopy podél silnice na Hradec Králové špatně vysvětlila a neštěstí bylo zažehnáno tím, že Vokolek odvolal své lidi z terénního výzkumu.[3]

Od 90. let 20. století byl zaměstnán v Národním muzeu v Praze.[1]

V roce 2021 žil stále v Pardubicích a stále pomáhal s výzkumem.[1]

Publikační činnost

Ve své práci se věnoval jak terénním archeologickým výzkumům, tak také publikační činnosti (dílčí studie i syntetické práce).

Výběr z díla

  • Vít Vokolek: Pravěk východních a severovýchodních Čech, Hradec Králové 1962.[4]
  • Vít Vokolek: Osady lužické kultury ve východních Čechách, Hradec Králové 1988.
  • Vít Vokolek: Počátky osídlení východních Čech, Hradec Králové 1993.
  • Vít Vokolek: Osady lužické kultury ve východních Čechách (část II.), Hradec Králové 1994.
  • Vít Vokolek: Východočeská halštatská pohřebiště, Pardubice 1999.
  • Vít Vokolek: Laténské nálezy z Dražkovic. Východočeský sborník historický, 1999, 8, s. 3–22.[1]
  • Vít Vokolek: Pohřebiště lidu popelnicových polí v Ostroměři, Hradec Králové 1999.
  • Vít Vokolek (ed): Období popelnicových polí a doba halštatská. Příspěvky z 5. kolokvia, Pardubice 2001.
  • Vít Vokolek: Gräberfeld der Urnenfelderkultur von Skalice/Ostböhmen, Praha 2002.
  • Vít Vokolek: Katalog sbírky oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea. III. Nálezy do roku 1913. = Katalog der Sammlung der Abteilung für Ur- und Frühgeschichte des Nationalmuseums III. Funde bis 1913, Praha 2007.

Výstavy

Vít Vokolek stál také za řadou výstav uspořádaných krajským muzeem v Hradci Králové.[5]

Zajímavosti

V roce 2017 byl ve Východočeské galerii v Pardubicích o rodině Vokolkových uveden dokumentární film Vokolkovi. Vít je jedním ze tří průvodců příběhem.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f Vít Vokolek (1936). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Rodokmen rodiny Vokolkovy – Bratři Vokolkovi [online]. 2017-04-06 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Vít Vokolek. Příběhy našich sousedů [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Knihy 📚 od autora Vít Vokolek | Antikvariát Avion. www.antikavion.cz [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Archiv výstav 1980 - 1989 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-07-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Galerie premiérově uvede dokument o rodině Vokolkových. TÝDEN.cz [online]. 2017-05-31 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“