Vítkovci

Vítkovci
Země	České království České království
Mateřská dynastie	Vítkovci
Zakladatel	?
Mytický zakladatel	Vítek I. z Prčice
Rok založení	12. století
Konec vlády	dělení růží
Větve rodu	páni z Hradce, vymřel 1604 pánů z Krumlova, vymřel 1302 páni z Rožmberka, vymřel 1611 páni z Landštejna a Třeboně, vymřel svou větví Svitáčků (či Svitáků) z Landštejna, a to 1612 páni ze Stráže, vymřel 1476 Sezimové z Ústí vymřel 1621
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítkovci, též páni z Růže (německy Witigonen, či Wittigonen), patřili k nejsilnějším domácím rozrodům. Za zakladatele tohoto starého českého rodu je považován Vítek I. z Prčice, ale nejspíše je rod mnohem starší. Jméno Vítek je buď zdrobnělina Víta, po jeho úctě v českém království, a nebo má slovanský význam "pán"/"vládce" jako ve jméně Svantovít.

Jejich jméno se odvozuje od českého šlechtice Vítka z Prčice († 1194), který byl mezi lety 1169 a 1177 stolníkem českých panovníků a objevoval se na významných postech v družině Přemyslovců. Díky svému významnému postavení v jižních Čechách a statkům v hornorakouském Mühlviertelu měli Vítkovci ve středověku mnohočetné vztahy k Rakousku. Vítkovi čtyři synové se stali zakladateli významných českých panských rodů; kromě nich měl prý ještě pátého syna, levobočka Sezemu z Ústí. Podle staré pověsti mezi ně rozdělil před smrtí svůj majetek tzv. dělením růží, načež těch pět synů založilo tyto rodové větve:

• rod pánů z Hradce, vymřel 1604
• rod pánů z Krumlova, vymřel 1302
• rod pánů z Rožmberka, vymřel 1611
• rod pánů z Landštejna a Třeboně, vymřel svou větví Svitáčků (či Svitáků) z Landštejna, a to 1612
• rod pánů ze Stráže a Ústí, páni ze Stráže vymřeli 1476 a Sezimové z Ústí vymřeli 1621

Reálně jsou prokázáni čtyři synové Vítka z Prčice: Jindřich z Hradce (páni z Hradce, ze Stráže a pravděpodobně i páni z Ústí), Vítek II. starší z Krumlova (páni z Krumlova). Vítek III. mladší z Prčice (páni z Rožmberka) a Vítek z Klokot (páni z Landštejna).

Myšlenka, že Vítek I. z Prčice má souvislost s roden Schönhering-Blankenbergů, se ukázala jako chybná. Tato představa byla založena na starším výzkumu, který hledal původ rodu v Rakousku či Bavorsku ještě před Vítkem I., ovšem zámek Blankenberg byl rodem získán až později, když se Vítkův syn (stejného jména) oženil s Kunigunde, vdovou po Engelbertovi II. z Blankenbergu. Dnes se tedy čeští i němečtí historici shodují, že rodina byla českého původu a měla kolébku v Prčici.^[1][2]

Rodokmen Vítkovců je následující^[3]

1. Vítek I. z Prčice (?–1194) + ? → zakladatel Vítkovců
   1. Jindřich Vítkovic z Prčice a Hradce (?–1237) + ? → zakladatel pánů z Hradce
      1. Vítek z Hradce (1218–1259)
      2. Sezema z Kosové Hory (po 1218 – asi 1259) + ? z Řečice
   2. Vítek II. starší z Prčice (?–1236) + ? z rodu Markvarticů → zakladatel pánů z Krumlova
   3. Vítek III. mladší z Prčice a Plankenbergu (?–před 1250) + N? von Schwarzburg → zakladatel pánů z Rožmberka
   4. Vítek IV. z Prčice a Klokot (? – po 1236) → zakladatel pánů z Landštejna
   5. Sezema z Prčice, Ústí a Řečice (? – asi 1220) → zakladatel pánů z Řečice

Všechny větve vítkovského rozrodu měly erby nesoucí pětilistou růži. Jde o jedno z prvních dochovaných šlechtických erbovních znamení na českém území.^[4]

Dalimilova kronika jej dokonce odvozuje již od údajné bitvy knížete Vladislava I. s míšeňsko-srbskými vojsky roku 1109^[5], přičemž každá větev zvolila pro odlišení jinou barevnou kombinaci: rod pánů z Hradce měl zlatou růži na modrém poli; rod pánů z Krumlova nosil zelenou růži na stříbrném poli; Rožmberkové červenou růži na stříbrném poli; rod pánů z Landštejna a Třeboně měl stříbrnou růži na červeném poli; od linie pánů z Hradce se oddělila ještě větev pánů ze Stráže nad Nežárkou s růží modrou a z Ústí s růží černou.

• Salaba, Josef: K politice Přemysla Otakara II. a jižní Čechy. In: Ročenka Vlastivědné společnosti jihočeské v Českých Budějovicích při Městském museu za rok 1929. České Budějovice 1930, s. 44–52.
• VANÍČEK, Vratislav. Vítkovci a český stát v letech 1169-1278. Československý časopis historický. 1981, roč. 29, s. 89–110. ISSN 0045-6187. 
• VANÍČEK, Vratislav. Vzestup rodu Vítkovců v letech 1169-1269. Folia Historica Bohemica. 1979, roč. 1, s. 93–108. ISSN 0231-7494. 
• Vaníček, Vratislav: Rodová politika Vítkovců a strukturální proměny jihočeského regionu v soustátí krále Přemysla II. Otakara. In: Česko-rakouské vztahy ve 13. století, ed. M. Bláhová, I. Hlaváček, J. Hrdina, P. Kubín, Praha 1998, s. 77–93.
• JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 443 s. ISBN 978-80-7277-359-6. 

• Seznam českých šlechtických rodů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vítkovci na Wikimedia Commons
• Zpráva Archeologové našli v Prčici sídlo Vítkovců ve Wikizprávách
• Vítkovici ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• V erbu pětilistá růže – První Vítkovci Archivováno 31. 3. 2020 na Wayback Machine.
• Zlatá doba Striebornej ruže – 1. časť