Východotibetská pohoří

Východotibetská pohoří
Kham Gangdug
Hory v severozápadním Jün-nanu v tibetské autonomní oblasti Diqing (Dêqên)
Hory v severozápadním Jün-nanu v tibetské autonomní oblasti Diqing (Dêqên)

Nejvyšší bod7 556 m n. m. (Miňa Gangkar)
Délka700 km
Šířka500 km
Rozloha350 000 km²

Nadřazená jednotkaAlpsko-himálajský systém
Sousední
jednotky
Himálaj, Transhimálaj, Tibetská vysočina, Kchun-lun, Sečuánská pánev, Jünnansko-kuejčouská vysočina, Indočínská pohoří, Ásámská nížina
Podřazené
jednotky
Powo Gang, Zabmo Gang, Cchawa Gang, Markham Gang, Jarmo Gang, Miňa Gang

SvětadílAsie
StátČínaČína Čína
Myanmar (Barma)Myanmar (Barma) Myanmar (Barma)
PovodíJang-c’-ťiang, Mekong, Salwin, Iravádí, Brahmaputra
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Východotibetská pohoří (tibetsky Kham Gangdug, Šest ledových pohoří Khamu) je soustava horských pásem vesměs severojižního směru, která z východu ohraničují Tibetskou vysočinu. Táhnou se po hranicích Tibetu a Sečuánu, později po hranicích Jün-nanu a Barmy. Jsou pokračováním Himálaje a dalších celků vzniklých ve třetihorách nárazem Indie do Asie. Navazují na ně nižší pohoří v Indočíně. Za východní konec Himálaje se obvykle považuje oblast kolem hory Namčhe Barwa. Nejvýraznější pohoří Tibetské vysočiny, na které okrajová pohoří navazují, je Ňänčhen Tanglha (Nyainqêntanglha Shan).

Podle různých pramenů lze v této oblasti rozlišit různé horské celky. Liší se jejich tibetské a čínské názvy. Souhrnný tibetský název Kham Gangdug odkazuje k těmto šesti celkům:

  • Zabmo Gang
  • Cchawa Gang
  • Markham Gang
  • Jarmo Gang
  • Miňa Gang
  • Powo Gang

Nejvyšší pohoří je Miňa Gang, známé též pod čínským názvem Ta-süe-šan (Daxue Shan), které je pátým nejvyšším pohořím na světě. Nejvyšší hora Miňa Gangkar (Minya Gongkar, Gongga Shan, 7 556 m) je mj. i nejvyšší horou čínské provincie S’-čchuan a pravděpodobně nejvýchodněji položenou sedmitisícovkou na světě.

Podle Velkého atlasu světa (přibližně od severu k jihu a od západu k východu):

  • Taniantaweng Shan
  • Ningjing Shan (Ning-ťing-šan)
  • Chola Shan
  • Shaluli Shan
  • Hengduan Shan (Cheng-tuan-šan) (横断山脉, Héngduàn Shānmò) s nejvyšší horou Meili Xue Shan (Mej-li-süe-šan, 6 740 m)
  • Shanngaw TaungdanMyanmě
  • Gaoligong Shan (Kao-li-kung-šan) (高黎贡山, Gāolígòng Shān), 5 128 m
  • Nu Shan
  • Yun Ling
  • Mianmian Shan
  • Daxue Shan (Daxue Mountains)
  • Daliang Shan u řeky Jingsha Jiang, zdrojnice Jang-c’-ťiang

Oblast východního Tibetu je velmi zajímavá i vodopisně. Procházejí tudy četná důležitá rozvodí a v paralelních údolích poměrně blízko sebe protéká několik významných asijských řek: Nu Jiang (Nu-ťiang, pozdější barmský Salwin, který se vlévá do Andamanského moře), Lancang Jiang (Lan-cchang-ťiang, pozdější Mekong, který se vlévá do Jihočínského moře) a Jinsha Jiang (Ťin-ša-ťiang, zdrojnice Jang-c’-ťiang, která se vlévá do Východočínského moře).

Literatura

  • Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik, Praha, 1988
  • Nový atlas světa. Euromedia Group, Praha, 1998
  • Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří Asie, pp. 152–165. Euromedia Group, Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3

Média použitá na této stránce

Diqing, Yunnan, China.jpg
Autor: Asteiner (Ariel Steiner), Licence: CC BY 2.5
Snowy mountains (probably 'white-horse mountain') in Diqing (迪庆), north-west Yunnan, China.