Výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku

Výcvikový prostor Waffen-SS Čechy („SS-Truppenübungsplatz Beneschau“, od 1. září 1943 „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“), byl zřízen v březnu 1942 v prostoru zhruba vymezeném Vltavou, Sázavou, železniční tratí Praha-Tábor (úsek Čerčany-Olbramovice), železniční tratí Olbramovice–Sedlčany a dále dnešní silnicí I/18 ze Sedlčan směrem na Příbram až k řece Vltavě. Velitelství sídlilo nejprve v Benešově, od podzimu 1943 na zámku Konopiště. Funkce velitele připravovaného výcvikového prostoru byla zřízena 1. listopadu 1941. V pěti fázích došlo k vystěhování většiny původních obyvatel (cca 30 000 osob) z asi 65 obcí, menší část obyvatelstva (asi 40 %) byla zaměstnána na tzv. SS-Hofech, zajišťujících zásobování cvičiště zemědělskou produkcí.^[1] V prostoru platily německé říšské zákony. Postupně zde byly zřízeny dělostřelecká škola, škola tankových granátníků, ženijní škola, škola stíhačů tanků a škola útočných děl. V Hradištku byla v roce 1943 zřízena pobočka koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Cvičiště nebyla v plném rozsahu do konce války dokončena.

Obdobný výcvikový prostor SS s názvem Heidelager (SS-Truppenübungsplatz Heidelager) byl také v Polsku u města Dębica.

Historie vzniku

Vyklizené obce a sídla

Vysidlování některých oblastí bylo součástí německé germanizační politiky, jejímž cílem bylo propojit území osídlená Němci a izolovat české osídlení do menších celků.^[1] Vyklízení probíhalo v pěti etapách: zóna I a Ib do 15. října 1942, zóna II do 1. dubna 1943, zóna IIb do 15. května 1943, zóna III do 31. prosince 1943, zóna IV do 31. října 1943, zóna V do 1. dubna 1944.^[1] Do 15. dubna 1944 bylo vyklizeno 65 obcí, 144 osad, 5682 domů. Vysídlení se týkalo 8619 rodin a 30 986 osob.^[1] Protože předchozí několikaleté přípravy probíhaly v utajení, obyvatelstvo se o svém vysídlení dozvědělo až těsně před akcí. Z některých obcí byla vysídlena výrazná většina obyvatelstva (převážně ve střední a severozápadní části), z mnoha jen zhruba polovina nebo i méně než čtvrtina (zejména v jihozápadní části).^[1] Vystěhovalci v I. etapě si mohli vzít s sebou živý i neživý inventář, v dalších etapách byli obyvatelé nuceni všechen majetek ponechat na místě.^[2]

Hospodaření v prostoru

K zabezpečení výživy vojenských jednotek, důstojníků SS a jejich rodin i zbylých původních obyvatel byly zřízeny tzv. SS-Hofy, zemědělské hospodářské jednotky vzniklé z dřívějších velkostatků či spojením skupin stávajících usedlostí. Pracovalo se zde denně včetně sobot a nedělí, zaměstnanci dostávali nepříliš velkou mzdu a deputát.^[3]

SS-Hofy nebo přidružené statky vznikly v obcích: Bezejovice, Blažim, Bukovany, Dublovice, Hostěradice, Hvozdec, Chlístov, Chvojen, Chýnov u Radíče, Jablonná, Jírovice, Křepenice, Líchovy, Luhy, Maskovice, Měřín, Minartice, Mrvice, Nahoruby, Nalžovice, Pecerady, Petrovice, Podělusy, Podolí, Poličany, Pomněnice, Poříčí nad Sázavou, Třebešice, Příčovy, Rabyně, Radič, Radošovice, Suchdol, Štětkovice, Teletín, Tisem, Tvoršovice, Vatěkov, Vidlákova Lhota, Zahradnice, Zberaz, Zbořený Kostelec, Žabovřesky.^[3]

Dále na území vznikly rybníkářské, lesnické a zahradnické jednotky (SS-Teichwirtschaft, SS-Forste a SS-Gartenbau).^[3]

Německá strana předpokládala, že majetky z tohoto území budou po válce přiděleny zasloužilým německým důstojníkům.

Pracovní a zajatecké tábory

Kromě místních obyvatel byli k práci později používáni i vězni. Na území bylo zřízeno několik táborů: pracovní výchovné tábory pro lidi vyhýbající se práci, sonderlagery pro lidi ze smíšených rodin (manžely židovek a potomky smíšených párů), kárný tábor pro provinilé příslušníky SS, pro politické vězně atd.^[4]

Po skončení druhé světové války v červnu 1945 bylo v táboře v Lešanech drženo 15 000 německých zajatců, příslušníků Wehrmachtu nebo Waffen-SS.^[4] Na podzim 1945 zde byl internační tábor pro vysidlované německé obyvatelstvo.^[4]

Opevnění cvičiště

Na jaře 1944 započalo velení s opevňováním cvičiště pomocí zátaras, minových polí, podminováním některých objektů atd. Tyto práce vyvrcholily na jaře 1945 s blížícím se koncem války.^[4]

Ukryté materiály

V prostoru obce Hradištko bylo koncem dubna 1945 zakopáno množství beden nacistických materiálů evakuovaných z Berlína: tzv. Štěchovický archiv vykopala americká armáda bez vědomí československých úřadů o rok později. Předpokládá se, že někde v oblasti Hradištka je ukryto i množství dalšího materiálu, tzv. Štěchovický poklad.

Návrat obyvatelstva

Již začátkem května 1945 německá vojska cvičiště opustila a obyvatelstvo se začalo spontánně vracet do svých domovů. Mnohé domy však byly zničené nebo zpustlé, a někteří obyvatelé proto zůstali ve svém dočasném bydlišti nebo obsadili některou usedlost po vysídlených Němcích v pohraničí. Byl vytvořen Národní výbor vyvlastněných obcí povltavských a posázavských, jeho nepříliš úspěšná činnost však byla ukončena 7. prosince 1945.^[4] Vyhláškou Ministerstva ochrany práce a sociální péče byla 18. června 1945 vydána vyhláška o zřízení zvláštních repatriačních úřadoven, kde se měli přesídlenci hlásit. Po ministerské poradě byl zřízen Koordinační výbor pro obnovu území bývalého cvičiště SS Benešov.

Velitelé cvičiště

• SS-Oberführer Julian Scherner (20. leden, 1941 – 4. září, 1941)
• SS-Oberführer Bernhard Voss (1. listopad, 1941 – 16. červen, 1942)
• SS-Oberführer Alfred Karrasch (20. červen, 1942 – 20. červenec, 1942)
• SS-Oberführer Johann von Feil (20. červenec, 1942 – 1. říjen, 1942)
• SS-Brigadeführer Alfred Karrasch (7. říjen, 1942 – 8. květen, 1945)

Organizační struktura cvičiště

• SS-Kavallerie Ausbildungs und Ersatz Regiment (Jezdecký výcvikový a záložní pluk SS)
• SS-Pionierschule Hradischko (Ženijní škola SS Hradištko)
• SS-Bewahrungsabteilung Dublowitz (Zkušební oddíl SS Dublovice)
• SS-Panzerjäger (Sturmgeschütz) Ausbildungs und Ersatz Abteilung (Výcvikový a záložní oddíl pancéřových stíhačů SS)
• SS-Bewahrungsabteilung Chlum (Zkušební oddíl SS Chlum)
• SS-Panzerjäger Ausbildungs Abteilung 4 (4. oddíl pancéřových stíhačů SS)
• SS-Wachkompanie 10 (10. strážní rota SS)
• SS-Freiwilligen Kavallerie Division (Dobrovolnická jízdní divize SS)
• SS-Ersatzbatterie des Feldzeugdienstes bei der SS Artillerie Schule II (Záložní baterie SS od II. dělostřelecké školy SS)
• SS-Artillerie Schulle II (II. dělostřelecká škola SS)
• Komandantur des Übungsplatzes Beneschau (Velitelství výcvikového prostoru Benešov)
• SS-Lehrküche Beneschau (Cvičná kuchyň SS Benešov)
• SS-Panzergrenadier Schule Prosetschnitz (škola tankových granátníků SS Prosečnice)

Odkazy

Reference

Literatura

• Jaroslava Krausová: „Cvičiště SS u Benešova (Vysídlování obyvatelstva a jeho poválečný návrat)“, diplomová práce, Universita Karlova v Praze, 1996
• Ivan Máška: „Cvičiště SS „Böhmen“ 1942-45, Příspěvek k životu obyvatel Podblanicka“, diplomová práce, Universita Karlova v Praze, 1999
• J. Hoffmannová, J. Juněcová: „Zřizování cvičiště zbraní SS Benešov a poválečná obnova území, 1942 – 1950“, faksimile, Státní ústřední archiv v Praze, 1985
• Václav Šmerák: "Toulky mezi Vltavou a Sázavou", Mladá fronta a.s., 2013
• Petr Kos: Cvičiště Benešov - vstup zakázán!!, Posázaví, 2011
• Pavel Kmoch: Konec pánů Benešovska. SS-Stadt Böhmen, Ortsgruppe der NSDAP Beneschau, Wallenstein a ti druzí. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3212-6.

Související články

• Vysídlení Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska
• Konečné řešení české otázky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku na Wikimedia Commons
• Jan Vajskebr, Petr Kaňák: Waffen SS v Protektorátu Čechy a Morava, web Ze světa detektorů kovu
• Helmut Gaensel: Proč právě Štěchovice a Hradištko? Archivováno 24. 4. 2018 na Wayback Machine.
• Cvičiště vojsk SS na webu benešovské místní části Úročnice, správci stránek: Čestmír a Josef Velíškovi