Výr virginský

Výr virginský
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	sovy (Strigiformes);
Čeleď	puštíkovití (Strigidae);
Rod	výr (Bubo);
Binomické jméno
	Bubo virginianus; (Gmelin, 1788)
	Rozšíření výra virginského Rozšíření výra virginského
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výr virginský (Bubo virginianus) je statný a velký pták, jeden z mnoha zástupců rodu Bubo. Obývá severní, střední i Jižní Ameriku. Je to velice přizpůsobivý pták s velkým rozsahem rozšíření, ačkoli není v Americe tak rozšířený, jako sova pálená.

Výskyt

Většinu času tráví výr virginský na stromech v jehličnatých, listnatých i ve smíšených lesích, tropických deštných lesích, v prériích, pampách, hornatých oblastech, subarktických tundrách, pouštích, u skalnatých pobřeží a v některých městských oblastech. Ačkoli je jeho výskyt méně obvyklý ve více extrémních oblastech (tj. „srdce“ pouští, příliš husté deštné lesy, vysoké oblasti v arktických tundrách), obývá většinu lokalit v Americe.

Popis

Výr virginský dosahuje 46 až 68 cm na výšku, rozpětí křídel 101 až 153 cm a hmotnosti zhruba 1400 g. Obecně jsou největší sovy nejblíže u polárních oblastí a nejmenší sovy poblíž rovníku. Samice jsou o něco větší než samci. Dospělé sovy mají velké ušní chvostky, rudohnědou tvář a bílou skvrnu na hrdle. Vrchní část těla je kropenatá, spodek těla tvoří žlutohnědé svislé vlnkování. Ušní „chvostky“ tvoří pouze pera a nijak nesouvisí se sluchovým ústrojím. Mají skvělý sluch, který jim umožňuje nalézt přesné umístění jejich kořisti.

Potrava

Výr virginský na svou kořist číhá na vysokých stromech. Potrava tohoto výra je velice různorodá, ale žere převážně malé až střední savce, např. krysy, veverky, myši, krtky, skunky, rejsky, netopýry, lasice, ale také ptáky, hmyz, korýše, obojživelníky, plazy nebo ryby. Na vybraných území se stávají jeho důležitou součástí potravy i zajíci nebo králíci.

Chování

Dospělci vydávají čtyřslabičné, někdy pětislabičné „ho-ho-hoo hoo hoo“, mláďata většinou vydávají syčivé a prskavé zvuky.

Období páření se liší spolu s areálem rozšíření, může začínat už v lednu a únoru. Páry většinou využívají opuštěných hnízd od jiných druhů ptáků, někdy hnízdí v dutinách či na skalních útesech. Samice snese nejčastěji bílá 2-3 vejce, je-li dostatek potravy tak i 6, oba rodiče na nich sedí zhruba 35 dní.

Rozlišujeme u něj několik poddruhů:

B. v. virginianus (Gmelin, 1788)
B. v. nacurutu (Vieillot, 1817)
B. v. subarcticus Hoy, 1852
B. v. pacificus Cassin, 1854
B. v. saturatus Ridgway, 1877
B. v. nigrescens Berlepsch, 1884
B. v. pallescens Stone, 1897
B. v. mayensis (Nelson, 1901)
B. v. elachistus Brewster, 1902
B. v. heterocnemis (Oberholser, 1904)
B. v. lagophonus (Oberholser, 1904)
B. v. mesembrinus (Oberholser, 1904)

Galerie

dospělý jedinec
mláďata
dospělý jedinec

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu výr virginský na Wikimedia Commons
Taxon Bubo virginianus ve Wikidruzích

Galerie výr virginský na Wikimedia Commons

[ff0857c14a36e74e61ca1d83da3cbf8f2aa60063-1] Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]

[1]

Navigation

Navigace

Tématické portály