Vāju

Vāju či Vatu, středopersky Wāy, je perský bůh větru, války a smrti. Jeho nejbližším protějškem je védský bůh větru a války Váju. Ve středoperských textech je rozdělen na dvě božstva – dobrého a zlého Wāye. V avestánštině se objevují dva výrazy pro vítr, vzduch či povětří a to vāju a vāta, zatímco první je vlastní jménem božstva tak druhé může být i obecným jménem. Slovo vāju vychází z praindoevropského kořene h2weh1 „vanout“.[1][2][pozn. 1]

Popis

V Jaštu 15 je popisován přívlastky, která převážně odrážejí jeho válečnický charakter: je silný, rychlý, široké hrudi, vysoko kráčející, vybavený zlatou helmou, rouchem a pásem, ostrým kopím udělujícím prudké údery a je válečníkem na voze se zlatými koly. To potvrzuje Bundahišn, kosmologická encyklopedie převážně z 8. a 9. století, která jej označuje za boha třídy šlechticů-válečníků bojujících z vozu zvané artēštārān. Podle Vendīdādu, Njājišnu a Aogemadaēčā je také bohem smrti, v pozdějších textech jako Dobrý Vāyu odnáší pravověrné duše do nebe, zatímco zlý Vāyu je ztototožněn s démonem smrti Astwihādem.[1]

Vāju někdy také vykazuje určitý univerzální charakter a stojí jak nad Ahurou Mazdou tak nad Angru Mainjuem. Podle Henrika Samuela Nyberga to může být stopa určitého místního kultu, který ho uctíval jako nejvyšší božstvo. Podle Jaana Puhvela se v íránském náboženství zachoval prvotní primát Vājua/Vájua oproti Verethragnovi/Indrovi, který byl ve védské Indii převrácen, objevuje se však v Mahábháratě kde též Váju stojí na Indrou. Ve středoperských textech se objevuje motiv prvotního stavu kdy existoval nekonečný prostor (Vāju) a nekonečný čas (Zruwan). Podle Bundahišnu existovala na počátku mezi Ohrmazdem - Ahura Mazdou a Ahremanem – Angru Mainjuem Prázdnota – Wāy, která pomohla Ahura Mazdovi se stvořením.[1][3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Hvězdička v historické lingvistice označuje slovo, které není doloženo, ale je rekonstruováno na základě slov doložených. Jaký foném byl vyslovován namísto znaků h1 a h2 je nejasné. Například podle Michaela Meier-Brüggera se má na místě první znaku číst neznělá glotální frikativa, na místě druhého neznělá uvulární frikativa. Viz laryngální teorie.

Reference

  1. ↑ a b c MALANDRA, William W. Encyclopædia Iranica - Vāyu [online]. [cit. 2018-10-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 263. 
  3. ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 126. 

Externí odkazy