Věžníkové z Věžník
Věžníkové z Věžník | |
---|---|
Země | České království |
Mateřská dynastie | Věžníkové |
Tituly | svobodní páni, hrabata |
Zakladatel | Adam Věžník |
Rok založení | 14. století |
Vymření po meči | 18. století (na Moravě), začátkem 19. století (v Čechách) |
Větve rodu | Česká, moravská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Věžníkové z Věžník byli starý český vladycký rod, který povýšil do panského stavu. Své jméno odvozovali podle tvrze a vsi Věžníky nedaleko Vlašimi.
Historie
Vesnici Věžníky držel rod od konce 14. století do poloviny 16. století, poté se rozdělili na dvě větve, z nichž jedna se usadila na Moravě, kde získala statky na jihu markrabství. Adam Věžník tu povýšil do panského stavu a získal panství Trnávka s hradem Cimburkem. Zemřel roku 1619 a za jeho věrnost císaři za stavovského povstání byl ještě roku 1647 byl povýšen jeho syn do panského stavu. Moravská větev rodu však v 18. století vymřela.
Česká větev zůstala ve Věžníkách, k nimž přikoupili ještě okolní vsi, během třicetileté války se dále rozdělila na několik větví. Všichni členové rodu byli věrni císaři, jedinou výjimkou byl Odolen Věžník, který se ale brzy vrátil z emigrace a později si v císařské armádě vysloužil milost. Česká linie vymřela začátkem 19. století.
Osobnosti rodu
- Václav Rudolf z Věžník i se svými potomky byl za věrnost habsburskému panovníkovi v roce 1658 povýšen do panského stavu a v roce 1655 se stal místolovčím Království českého, čímž do erbu získal lovecké trubky.
- Jeho syn Bernard František (1651–1714) byl hejtmanem čáslavského kraje a zemským soudcem. Působil v císařských službách, za což byl odměněn povýšením do hraběcího stavu. Roku 1679 koupil zpustlé novodvorské zboží u Kutné Hory a na pobořených stavbách dal postavit zámek se dvěma galeriemi a kostelem sv. Martina. Dne 11. dubna 1701 povýšil císař Leopold I. Nové Dvory na městečko.[1] Byl donátorem 19. kaple poutní Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity roku 1674.
- František Xaver Věžník († 1789) zdědil statky Všelisy, Bukovany, působil jako hejtman Nového Města pražského, zemský soudce a nejvyšší hofmistr. Měl důvěru jak Marie Terezie, tak Josefa II. Jediný z početné rodiny zplodil syna, Emanuela, kterým rod vymřel.
Erb
V původním modrém štítu nosili stříbrnou hlavu honicího psa, který byl nazýván věžník. Při povýšení obdrželi zlaté lovecké trubky, černou orlici a do červeného srdečního štítku zlatého lva.
Příbuzenstvo
Spojili se se Zásmuckými ze Zásmuk, Kořenskými z Terešova, Švihovskými z Rýzmberka, Kaplíři ze Sulevic, či Šporky.
Odkazy
Reference
- ↑ Velká encyklopedie: Nové Dvory. Encyklopedie ČR, města, obce. Dostupné z WWW.
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Věžníkové z Věžník, s. 174–175.
- JANÁČEK, Josef. České erby. Ilustrace Jiří Louda. 2. vyd. Praha: Albatros, 1974. 221 s. (Oko).
Související články
- Palác Věžníků (Thunovská), Thunovská 20, Praha 1
- Palác Věžníků (Hybernská), Hybernská 12, Praha 1
- Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Věžník v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Genealogie české šlechty: patricus.info/Rodokmeny/Wieznik, autor: Vlastimil Jirout, 7.9.2013.
Média použitá na této stránce
Statek Věžníky z hráze rybníčku Lačnov