Věnceslava Lužická

Anna Srbová-Kubatová
Věnceslava Lužická
Narození	6. prosince 1832 Hořice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	4. května 1920 (ve věku 87 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Pseudonym	Věnceslava Lužická
Povolání	spisovatelka a editorka
Národnost	česká
Žánr	milostné příběhy a dívčí romány
Manžel(ka)	Antonín Srb
Děti	Vladimír Srb, Marie Larra-Srbová
Rodiče	Waclaw Kubat, Anna Kubatová-Pfleglová
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová (6. prosince 1832, Hořice^[1][2] – 4. května 1920, Praha-Nové Město^[3]), byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet.

Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 (např. v Ottově slovníku naučném a také na pamětní desce na rodném domě) je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“^[4]

Vdala se roku 1851 za Antonina Srba (1811/1812) nájemce statku v Hořicích^[5] a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi (dcera Mathilda nar. 1854, syn Vladimír nar. 1856 a dcera Marie nar. 1858) přestěhovala do Prahy na Nové Město.^[6]

Zemřela v Praze 4. května 1920^[7] a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H^[8][9] společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová (1858–1932) byla sólistkou Národního divadla v Praze.^[10]

Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy (od 1873), Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy.

Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny.

Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí, popisovala zevnějšek a duševní stav postav a do děl vkládala i své úvahy. Její práce jsou tak spíše typem výchovně zábavné četby.

• Dívčí povídky (1870) – Eviččina loutka, Obětavá Anička, Vzdorná Bětulinka, Pokladnička, Rezka, Osiřelá Martička, Svižná Adélka ^[11]
• Johana z Rožmitála, manželka Jiřího z Poděbrad (1872), biografie
• Babiččino tajemství (1873), povídka
• Královna plesu (1874), povídka
• Škola ženských prací ručních vydavaná Spolkem učitelek v Praze pod dohledem Komitétu paní pro dozírání na vyučování průmyslné při českých dívčích obecných školách v Praze, odborná publikace, osm svazků: Pletení (1876), Háčkování (1878), Šití (1880), Uzlovatina (1881), Pletivo (1882), Protahování (1883), Vyšívání (1885), Methodika ženských prací ručních (1885)
• Povídky z malého města (1878, 1879, 1883, 1884), čtyři díly, povídky ^{[12] [13]}
• Výš a výše (1881), román
• Květiny a ženy (1885) – povídky, novely a črty ^{[14] [15] [16]}
• Z vesničky podkrkonošské (1886), povídka
• Chlumy (1886), tři díly, pohorské povídky, črty a pověsti ^[17]
• Zimní pohádky (1886, 1887, 1890, 1903), čtyři díly, obrázky a črty pro mládež
• Salomena (1887), román ^[18]
• Polednice (1891), román
• Zlaté srdce (1891), román
• Starosvětská (1895), román, který věnovala první české lékařce Bohuslavě Keckové ^[19]
• V Bílém dvorci (1896), román
• Zlaté květy (1899), povídky pro mládež dospělejší
• U potoka stříbrného (1901), povídka pro mládež
• Polní lilie (1909), román ^[20]
• Dvojčata (1908), román
• Vymodlená (1910), román
• Na zříceninách (1913), román
• Výš a výše (1914), román ^[21]
• Trosečníci života (1915), román
• Z mých pamětí (1920), paměti
• Bludné snění (1922), román z pozůstalosti
• Vlny lásky (1923), román z pozůstalosti
• V proudu roku (1925) – drobné povídky ^{[22] [23]}
• Ze starých mlýnů a českých lázní (1928), povídky z pozůstalosti ^[24]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Věnceslava Lužická na Wikimedia Commons
• Autor Věnceslava Lužická ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Lužická v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věnceslava Lužická
• Digitalizovaná díla Věnceslavy Lužické v Národní digitální knihovně.
• Věnceslava Lužická v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR