Věra Cechlová-Pospíšilová

Věra Cechlová-Pospíšilová
Rodné jméno	Věra Pospíšilová
Narození	19. listopadu 1978 (45 let) Litoměřice Československo Československo
Povolání	atletka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Atletika na LOH
bronz	Athény 2004	hod diskem
Mistrovství světa v atletice
bronz	MS 2005	hod diskem
Mistrovství ČR v atletice
bronz	MČR 1997	vrh koulí
bronz	MČR 1998	vrh koulí
stříbro	MČR 1999	vrh koulí
bronz	MČR 1999	hod diskem
bronz	MČR 2000	hod diskem
zlato	MČR 2001	vrh koulí
stříbro	MČR 2001	hod diskem
zlato	MČR 2002	vrh koulí
stříbro	MČR 2002	hod diskem
zlato	MČR 2003	hod diskem
zlato	MČR 2004	hod diskem
zlato	MČR 2005	hod diskem
zlato	MČR 2006	hod diskem
zlato	MČR 2007	hod diskem
zlato	MČR 2008	hod diskem
zlato	MČR 2009	hod diskem
zlato	MČR 2010	hod diskem
zlato	MČR 2011	hod diskem
stříbro	MČR 2013	hod diskem
Halové mistrovství ČR v atletice
zlato	HMČR 1999	vrh koulí
stříbro	HMČR 2000	vrh koulí
zlato	HMČR 2001	vrh koulí
zlato	HMČR 2002	vrh koulí
Mistrovství Evropy v atletice do 23 let
bronz	ME 1999	hod diskem

Věra Cechlová-Pospíšilová (* 19. listopadu 1978 Litoměřice) je bývalá česká atletka, diskařka, olympijská medailistka a mnohonásobná mistryně České republiky.

Na podzim roku 2003 se provdala za svého dlouholetého přítele, zápasníka Jakuba Cechla a od sezóny 2004 v závodech startovala pod oběma jmény Cechlová-Pospíšilová.^[1] V roce 2013 otěhotněla, přičemž ukončila svou závodní kariéru.

Na webových stránkách hnutí ANO 2011 je uvedena jako jeho podporovatelka v sekci "Podporují nás". Když se jí na to v červnu 2019 ptali novináři, odpověděla: „Jenom vám řeknu, že mám úplně jiné starosti. Tak k tomu prostě takto přistupujte“.^[2]

S atletikou začínala v Lovosicích jako výškařka, ale v kategorii starších žákyň u ní byl rozpoznán talent pro vrhačské disciplíny. Ve 14 letech proto přestoupila do oddílu v Kladně, který se na vrhačské disciplíny specializoval. V jejich začátcích jí trénoval Josef Vávra. Původní záměr trenéra směřoval k její orientaci spíše na hod kladivem než na hod diskem.^[3] V roce 1997 (19 let) se účastnila juniorského mistrovství Evropy v disciplínách koule, disk a v obou se kvalifikovala do finále. V roce 1999 přestoupila do pražského kluku PSK Olymp pod vedení trenéra Josefa Šilhavého. V témže roce získala svou první velkou medaili v disciplíně disk na mistrovství Evropy do 23 let. Od roku 1999 se začala specializovat na hod diskem a vrh koulí měla jako disciplínu doplňkovou.

V roce 2001 poprvé přehodila 60m hranici a zařadila se mezi širší světovou špičku. Na mistrovství světa v Edmontonu reprezentovala Českou republiku a už v kvalifikaci překvapila výborným výkonem, kterým se kvalifikovala do finále. Ve finále pronikla na úkor své zkušenější kolegyně z reprezentace Vladimíry Rackové do užšího finále a ve svých 22 letech obsadila 7. místo.^[4][5] V roce 2005 vyšel najevo doping ruské diskařky Sadovové, což znamenalo posun Cechlové na 6. místo.^[6]

V roce 2002 pokračovala ve výkonnostním vzestupu a na mistrovství Evropy v Mnichově obsadila 4. místo.^[7] Roku 2003 přišel výrazný výkonnostní vzestup, když 6.7.2003 hodila v Rethymno osobní rekord 67.71 m. Na mistrovství světa, které se koncem srpna konalo v Paříži odjížděla jako favoritka na zlato. V kvalifikaci prvním pokusem hodila kvalifikační limit^[8] a ve finále obsadila 5. místo s výkonem přes 65 m.^[9]

V roce 2004 patřila druhou sezonu mezi absolutní světovou špičku a jako autorka nejlepšího výkonu roku odjížděla na olympijské hry do Atén. V kvalifikaci hodila 65 m a postoupila do finále. Ve finále ve druhém pokusu hodila 66,08 (66,42 sezonní maximum) a ujala se vedení v soutěži. Postupně ji však přehodily ve třetích pokusech Řekyně Kelesidouová a Běloruska Jatčenková a v pátém pokusu ji z medailové příčky odsunula i pozdější vítězka z Ruska Sadovová. Nakonec vybojovala 4. místo pouhých 9 cm za bronzem a necelý metr za zlatem.^[10] V roce 2012 se však podle nových laboratorních dopingových testů vzorky medailistek opět přezkoumaly. Výsledkem bylo, že Jatčenková měla pozitivní dopingový test.^[11] V srpnu 2013 se tak Cechlová po 9 letech od olympijského závodu přece jen dočkala bronzové medaile.^[12] Začátkem roku 2005 bylo oznámeno, že se na MS v roce 2001 posunula o příčku výše kvůli dopingu jedné ze závodnic.^[13]

V roce 2005 změnila celkově systém přípravy. Celou sezonu trénovala naplno, aby zjistila, zdali je schopná házet daleko z plného tréninku.^[14] V červnu na Odložilově memoriálu hodila výkon roku 66,81 m. Na velký podnik tak odlétala, třetím rokem po sobě, jako držitelka nejdelšího výkonu roku. Mistrovství světa se konalo v Helsinkách a z kvalifikace bez větších potíží postoupila. Finále se kvůli nepřízni počasí muselo konat nadvakrát a Cechlová v něm nestačila pouze na Němku a Rusku a vybojovala bronzovou medaili.^[15] V roce 2006 jí potkalo na začátku nové sezóny první větší zranění. Natažené vazy v kotníku jí donutily omezit počet startů v závodech.^[16] To byla hlavní příčina proč na srpnovém mistrovství Evropy v Göteborgu skončila až na 7. místě.^[17]

Od roku 2007 začal pozvolný pokles její výkonnosti. Začátek sezony se jí celkem vydařil, když dvakrát vyhrála mezinárodní závody, kde v jednom závodě hodila naposledy přes 65 m. Zbytek sezony se rozhodla maximálně redukovat starty na závodech a soustředit se na mistrovství světa.^[18] Na mistrovství světa v Osace se v kvalifikaci potýkala s technikou, ani se nepřiblížila 60 m a nepostoupila do finále. Podle slov trenéra Šilhavého byl výpadek zapříčiněn zraněním nohy.^[19] Změna systému tréninku, který podstoupila od roku 2005 se ukázala jako nepříliš prospěšná. Vedla sice k bronzu na MS 2005, ale za relativně průměrný výkon a v roce 2006 vyústila ve zdravotní komplikace, které následně měly negativní dopad na její techniku.

V roce 2008 tak provedli s trenérem jisté nové změny v přípravě. Zaměřili se více na techniku hodů. Na své druhé letní olympijské hry do Pekingu odlétala s očekáváním finálové účasti, pomýšlela i na zisk medaile. Jeden pokus jí v kvalifikaci stačil k tomu, aby se kvalifikovala do finále. Ve finále, které se konalo 18. srpna, obsadila konečné 5. místo. Za vítězkou zaostala o 3 m s výkonem 61,75 m.^[20] V roce 2009 začala sezónu úspěšně, kdy hned v prvním závodě hodila kvalifikační limit na mistrovství světa.^[21] Od června však byla limitována zánětem achillových šlach. Na mistrovství světa do Berlína sice odjela, ale nepostoupila z kvalifikace.^[22] V roce 2010 a 2011 reprezentovala Českou republiku na Evropském mistrovství v Barceloně a mistrovství světa v Daegu. Obě mistrovství však z jejího pohledu skončila neúspěchem. V Barceloně se ani jednou nevešla v kvalifikaci do kruhu a za rok na mistrovství světa hodila v kvalifikaci pouze 53.87 m a obsadila předposlední 23. místo.^[23]

V roce 2012 vyústily nezdary z posledních let v ukončení spolupráce s trenérem Šilhavým a přestup na Duklu Praha pod vedení Petra Stehlíka.^[1] Přestup do mladého kolektivu znamenal nový impuls do soutěžení, byť jejími tréninkovými partnery byli vesměs muži koulaři. V květnu na memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově splnila B limit na olympijské hry v Londýně výkonem 60,94 m.^[24] Před olympiádou jela na mistrovství Evropy do Helsinek kde pronikla do užšího finále a obsadila 8. místo. V kvalifikací se jí sice nedařilo, ale ve finále hodila prvním pokusem téměř 60 m a byl to pro ní po 4 letech první lepší umístění na mistrovském turnaji. Za měsíc startovala olympijských hrách v Londýně. Její třetí účast na hrách dopadla podobně neúspěšně jako před rokem účast na mistrovství světa v Daegu. Výkon 55 m v kvalifikaci znamenal předposlední místo.^[25] Na podzim se dozvěděla radostnou zprávu, že Běloruska, která jí před 8 lety o 9 cm překonala a získala bronzovou medaili byla diskvalifikována a že Cechlová dostane dodatečně bronzovou medaili.

Cechlová nepatří mezi silové typy závodnic. Má výbornou diskařskou techniku, kde dominuje především dynamika vrchní části těla, švih a rychlost. Slabší stránkou jejího výkonu je práce nohou. Především levá noha, kterou po zranění už nedokázala rychle zašlapovat a výsledkem byly hody pouze těsně za hranicí 60 m. V poklesu výkonnosti hrály roli i další faktory a události osobního života. Dílčí uznání za sportovní kariéru se jí dostalo, když ČOV rozhodnul, že Cechlová ponese na slavnostním zakončení her v Pekingu českou vlajku.^[26] Dne 12. listopadu 2013 oznámila konec sportovní kariéry.^[27].

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Cechlová-Pospíšilová na Wikimedia Commons
• Věra Cechlová-Pospíšilová na stránkách Světové atletiky (anglicky)
• Medailon na serveru Českého atletického svazu
• Věra Cechlová-Pospíšilová v databázi Olympedia (anglicky)