Věra Janoušková

Věra Janoušková
(c) Karel Kuklík, CC BY-SA 3.0 Věra Janoušková foto Karel Kuklík, 60. léta
Rodné jméno	Havlová
Narození	25. června 1922 Úbislavice Československo Československo
Úmrtí	10. srpna 2010 (ve věku 88 let) Praha Česko Česko
Vzdělání	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	sochařka, kolážistka, malířka, grafička
Příbuzní	Vladimír Janoušek, sochař, malíř
Mecenáši	zakladatelka Nadace Věry a Vladimíra Janouškových
Webová stránka	www.artlist.cz/vera-janouskova-1194/
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Janoušková (25. června 1922, Úbislavice – 10. srpna 2010, Praha) byla česká sochařka, kolážistka, malířka a grafička.

Život

Věra Janoušková (roz. Havlová) se narodila v rodině venkovského kantora jako nejmladší ze tří sester. Na doporučení učitelky, která objevila její kreslířský talent, se přihlásila ke zkouškám na UPŠ v Praze na obor malba a přestože napoprvé neuspěla, atmosféra školy ovlivnila její rozhodnutí věnovat se výtvarnému umění. Po roční praxi v Odborné škole kamenicko-sochařské v blízkých Hořicích, kde navštěvovala kurzy výtvarné teorie a měla možnost kreslit a modelovat (prof. Plichta) byla v roce 1942 přijata na UPŠ do sochařského ateliéru prof. Karla Dvořáka.

Po válce v roce 1945 přechází do ateliéru prof. Josefa Wagnera, kde se jejími spolužáky stávají Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Vladimír Janoušek, Eugenie Jungová, Antonín Brejník a Vítězslav Jungbauer. UPŠ nahrazovala za války uzavřenou Akademii výtvarných umění a proto v roce 1945 získala statut vysoké školy (VŠUP). Jako profesoři zde vyučují mj. Nebeský, Filla, Tichý, Kaplický, Bauch, Lauda, ve škole i na poválečných pražských výstavách mají studenti možnost seznámit se s moderním evropským uměním. Janoušková vstřebává nejrůznější vlivy od strukturální abstrakce po pop art, nejbližší jejímu cítění je ale sochařská tvorba Gutfreunda, Picassa a Dubuffeta.

Po absolvování studia v roce 1948 se Věra Havlová provdala za Vladimíra Janouška a spolu s ním odjela na roční stipendijní pobyt v Akademii výtvarných umění v Sofii. Následují cesty za antickým uměním do Řecka (1958), do Rumunska, Itálie, Egypta a pobyty v Paříži (1959/60). Na přelomu 50. a 60. let se společenská atmosféra poněkud uvolňuje. V roce 1960 je zakládající členkou tvůrčí skupiny UB 12 a vystavuje sochy na společné výstavě. Její první samostatná výstava v roce 1962 (kterou tehdejší režim celkem třikrát hrozil zavřít) vzbudila zájem teoretiků – Chalupeckého, Šetlíka, Lamače.

Po velmi plodném období 60. let, kdy manželé Janouškovi prezentují své dílo doma i v zahraničí, je okupace v srpnu 1968 následovaná dvěma dekádami tvrdé „normalizace“ pro oba pohromou. Příležitosti vystavovat jsou vzácné a konají se pouze v neoficiálních prostorách nebo daleko mimo Prahu, veřejné zakázky neexistují, kontakty se zahraničím jsou přerušeny. O emigraci Janouškovi neuvažují, vždy převáží silná vazba k zemi a přátelské prostředí uvnitř společenství výtvarníků podobně zahnaných do nedobrovolné izolace. V 80. letech se Věra Janoušková podílí na vzniku neoficiálního sborníku „Šedá cihla“ (vyd. Jazzová sekce, ed. Karel Srp) a stává se členkou Nové skupiny výtvarníků. Janouškovi pracují střídavě v ateliérech v Praze-Košířích a ve Vidonicích u Pecky.V roce 1986 umírá Vladimír Janoušek a Věra prožívá dlouhou osobní krizi, tvoří hlavně koláže a ojediněle sochy se silným existenciálním akcentem.

Po roce 1989 může být dílo obou manželů opět představeno širší veřejnosti. Věra Janoušková získává pevné místo v kontextu moderního českého sochařství, konají se souborné výstavy jejích soch i koláží (NG, GHMP, Mánes, Museum Kampa, Litoměřice, Karlovy Vary), znovu vystavuje v zahraničí (Evropa, USA, Asie), je jí uděleno čestné občanství Nové Paky, stává se členkou obnovené Umělecké besedy (1990). V roce 2004 zakládá Nadaci Věry a Vladimíra Janouškových a vkládá do ní značnou část výtvarného díla obou sochařů.

Věra Janoušková zemřela 10. srpna 2010 v Praze ve věku 88 let.

Dílo

Jedna z prvních prací Věry Janouškové, důležitá v kontextu jejího pozdějšího díla, byla figurální tapisérie „Odysseus“(1948), šitá z útržků látky na staré dece. Zdrojem inspirace bylo antické umění i rozměrné látkové koláže Rogera Bissiéra, vystavené na přehlídce francouzského moderního umění v Praze roku 1947. „Odysseus“ a následující „Autoportrét se sochou“ a „Pierot a Kolombína“ předznamenávají pozdější barevné papírové koláže i sochy-koláže sestavené z barevných smaltů.

Stejně silné a podnětné bylo seznámení s tvorbou Picassa, Giacomettiho a Dubuffeta, vlámských expresionistů (Permeke, de Smet), M. Mariniho a Fritze Wotruby. Raná sochařská tvorba Věry Janouškové v první polovině 60. let je pozoruhodná úsilím o hledání tvaru a výrazu, experimentováním s různými materiály a jejich vzájemnou kombinací, zdůrazňuje někdy objem, jindy vertikalitu, povrch je výrazně strukturován nebo je asambláží nalezených předmětů, často hraje významnou roli barevnost. Janoušková postupně opouští modelování a sochy spíše skládá z jednotlivých prvků. Jinou linií tvorby jsou čisté a téměř bílé nefigurální motivy vytvořené z osinkocementu, některé určené jako plastiky do veřejného prostoru.

Počínaje rokem 1963 upoutala Janouškovou výrazná barevnost smaltovaného plechu a menší fragmenty zprvu komponovala jako součást povrchu plošných závěsných figur ze sádry nebo osinkocementu. Krátce nato se naučila řezat plech plamenem a svařovat a vytváří série barevných figur sešívaných jako prostorové koláže pomocí svářečského drátu z částí použitých a odhozených smaltovaných předmětů.

Nejznámější a nejvíce oceňovaná figurální tvorba Věry Janouškové je reflexí její tíživé sociální situace a osobních emocí v 70. a 80. letech, kdy ve vynucené izolaci bez možnosti vystavovat žila velká část její generace. I když samotné sochy charakterizuje nahodilost a hravost, improvizace s použitým materiálem a často určitá nedokončenost ponechávající prostor pro fantazii, vždy se jedná o tvorbu vážnou a autorka rozhodně odmítala, že by vědomě tvořila věci groteskní nebo humorné.

Zcela originální a důležitou součástí tvorby Věry Janouškové od 70. let až do roku 2010 jsou její figurální papírové koláže. Již od počátku při jejich tvorbě využívá kombinace nejrůznějších postupů včetně frotáže, propalování, trhání a kresby, útržky papírů vrství nebo muchlá až do tvaru nízkého reliéfu. Jako materiál jí slouží papíry stržené z plakátovacích ploch, barevné časopisy, staré střihy i průhledný hedvábný papír. Charakterizuje je výrazná barevnost stejně jako smaltové sochy, ale v osobní krizi po smrti manžela tvoří jen pochmurné jednobarevné koláže – stíny a k někdejší barevnosti se opět vrací až. v 90. letech. Tehdy vzniklo také několik osinkocementových figurálních plastik s povrchem pokrytým papírovou koláží a kresbou.

Věra Janoušková vytvořila také množství sochařských kreseb a známá je i její tvorba grafická.

Výstavy (výběr)

Samostatné

• 1965 – Intuice a řád, Galerie Václava Špály, Praha
• 1977 – Koláže a objekty, Divadlo v Nerudovce, Praha
• 1982 – Koláže, smalty, Výstavní síň Na půdě a Těšínské divadlo, Český Těšín (jubilejní výstava k 60.nar.)
• 1986 – Hlavy a těla, ÚMCH, Praha
• 1987 – Kresby a koláže, Galerie Opatov, Praha
• 1987 – Smalty, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha
• 1992 – Koláže, plastiky, Galerie Gerulata, Bratislava
• 1992 – Sochy a koláže z let 1960/1992, Národní galerie (Městská knihovna), Praha
• 1993 – Rané koláže a plastiky, Galerie '60/´70, Praha
• 1995/96 – Osinky, smalty, koláže, ,GU Karlovy Vary, SGVU v Litoměřicích, VČG v Pardubicích, OGV v JihlavěGalerie Stodola Český Krumlov, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, Galerie ve věži, Planá u M. Lázní
• 1997/98 – Intuice a řád, Galerie Litera, Praha, Galerie Aspekt, Brno
• 1998/2001 – Smalty a koláže, Suchardův dům, Nová Paka, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek, Galerie Millennium, Praha, Galerie Magna, Ostrava
• 2001 – Retrospektiva, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
• 2002 – Tvorba z let 1954–2000, Plastiky, reliéfy, koláže, Trigon Gallery, Plzeň
• 2002 – Výběr z díla 1948–2002, Mánes, Praha
• 2002 – Věra Janoušková: Koláže a smalty, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, Praha
• 2002 – Sochy, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
• 2007 – Nové koláže, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
• 2011 – Věra Janoušková: Intuice a řád, Museum Kampa, Praha

Společné

• 1950, 1953 – Členská výstava Umělecké besedy, Slovanský ostrov, Praha
• 1958 – Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Praha, Dům umění města Brna,Brno
• 1960 – Adriena Šimotová: Pastely a tempery, Věra Janoušková: Plastiky, Výstavní síň Lidové demokracie,Praha
• 1962 – Tvůrčí skupina UB 12, Galerie Československý spisovatel, Praha
• 1964 – Tvůrčí skupina UB 12, Galerie Nová síň, Praha
• 1965 – Nuove realta nell´arte della Cecoslovacchia contemporanea, Sampierdarena, Genova
• 1965 – Objekt, Galerie Václava Špály, Praha
• 1965 – La transfiguration de l'art tchéque: Peinture – sculpture – verre – collages, Liege
• 1966 – Aktuální tendence českého umění. Obrazy, sochy, grafika, Praha, Berlin, Lutych
• 1966 – Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlin, Západní Německo
• 1967 – Mostra d'arte contemporanea cecoslovacca, Torino, Haag, Middelheim, Montreal
• 1967 – Věra Janoušková, Vladimír Janoušek: Sochy, Oblastní galerie v Liberci (jediná společná výstava obou manželů)
• 1968 – Alois Vitík, Věra Janoušková, Galerie umění Karlovy Vary
• 1968 – Expo Montreal
• 1969 – Nová figurace, Mánes, Praha
• 1970 – Sodobna češkoslovaška umetnost, Ljublana, Piran, Zagreb
• 1970 – Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts, von Myslbek bis zur Gegenwart, Berlín
• 1970 – Eva Bednářová, Věra Janoušková, Galerie Mahlerstrasse, Vídeň
• 1981 – Devět, Galerie ve věži, Mělník
• 1983 – 1988 Galerie H, Kostelec nad Černými lesy (celkem 7 tematických výstav)
• 1984 – Papier wird Kunst, Zeitgenössische Kunst der ČSSR, Galerie Dialog e. V.,Berlín
• 1989 – České sochařství 1948–1988, Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc
• 1990 – Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
• 1990 – Výtvarné tendence, Středočeská galerie v Praze
• 1990 – Nová skupina: Členská výstava, Městská knihovna, Praha, Dům umění v Opavě
• 1991 – Šedá cihla 78/1991, Dům umění v Opavě, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
• 1991 – Věra Janoušková: Koláže, Vladimír Janoušek: Kresby, Sovinec
• 1991 – Tradition und Avantgarde in Prag, Osnabrück, Bonn
• 1992 – 20 let výtvarných výstav v Makru (1972–1992), ÚMCH, Praha
• 1992 – Situace 92, Mánes, Praha
• 1992–2008 – Umělecká beseda, Mánes, Praha (členské výstavy)
• 1993–2003 – Minisalon, Mons, Hollywood, Cincinnati, New York, Indianopolis, Rapids, Albuquerque, Chicago, Columbia, Nord Dartmouth, Saint Petersburg, Fort Myers, Praha, Brusel, Jakarta, Ubud, Surabaya, Paris
• 1993/94 – Nová figurace, SGVU v Litoměřicích,VG v Pardubicích, MG v Brně DU v Opavě, OGV v Jihlavě
• 1994 – UB 12, GMU v Roudnici nad Labem, OGV v Jihlavě, GU Karlovy Vary,
• 1994 – Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, Praha
• 1995 – Umění frotáže, SGVU v Litoměřicích, OG v Liberci
• 1996 – V prostoru 20. století, České umění ze sbírky GHMP, Městská knihovna, Praha
• 1997 – Česká koláž, Palác Kinských, Praha
• 1998–2001 – Česká serigrafie, Praha, Opava, Hradec Králové, Zlín, Banská Bystrica
• 1999 – Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha
• 2001 – Barevná socha, SGVU v Litoměřicích
• 2002 – Věra a Vladimír Janouškovi, Galerie Ars, Brno, Galerie VŠUP v Praze
• 2003 – Práce na papíře, Dům u Kamenného zvonu, Praha
• 2004/2006 – Šedesátá / The sixties, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, DUM Brna, GU Karlovy Vary
• 2006 – České umění 20. století / 1940–1970, AJG, Hluboká nad Vltavou
• 2008 – 3 sochařky, Letohrádek královny Anny, Praha
• 2010 – Česká koláž ze sbírky Pražské plynárenské, Galerie Smečky, Praha
• 2010 – Věra Janoušková, Vladimír Janoušek: Odkaz, Nebílovy (zámek)
• 2017 – GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft^[1]

Díla ve veřejném prostoru

• 1969 – Sloup, Praha 4^[2]
• 1980 – Krystal, Praha 11, Háje, odstraněno 2010^[3]

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze,
• Moravská galerie v Brně,
• Kancelář prezidenta republiky,
• Museum Kampa,
• Galerie hlavního města Prahy,
• České muzeum výtvarného umění,
• Univerzita Karlova,
• Muzeum umění a designu Benešov,
• Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou,
• Galerie výtvarného umění v Ostravě,
• Galerie umění Karlovy Vary,
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem,
• Galerie moderního umění v Hradci Králové,
• Oblastní galerie v Liberci,
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích,
• Východočeská galerie v Pardubicích,
• Soukromé sbírky doma i v zahraničí.

Odkazy

Reference

Literatura

• 1960 – Adriena Šimotová, Pastely a tempery, Věra Janoušková, Sochy (kat. Šetlík J., 12s.)
• 1962 – Tvůrčí skupina UB 12 (kat. Šetlík J., 16s.)
• 1964 – UB 12 (kat. Zemina J., 6s.)
• 1965 – La transfiguration de l'art tcheque (kat. Philippe J., 16s.)
• 1965 – Věra Janoušková, (kat..Chalupecký J., 12s).
• 1966 – Aktuální tendence českého umění (kat. Míčko M., 162s.)
• 1967 – Mostra d'arte contemporanea Cecoslovacca (kat. Cherchi LCS, Zemina J., 60s.)
• 1967 – Věra Janoušková – Sochy (kat. Vachtová L., 22s.)
• 1969 – Socha a město (kat. Moulis J. a kol., 114s.)
• Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 145-146
• 1970 – Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts (kat. Kotalík JT., Procházka V., 84s.)
• 1979 – L'art aujourd´hui en Tchecoslovaquie (Bénamou G, 190s., fr.)
• 1982 – Věra Janoušková, (kat Zemina J., 20s)
• 1990 – Nová skupina (kat Hlaváček J. a kol., 84s.) ISBN 80-900051-9-5
• 1991 – Tradition und Avantgarde in Prag (kat. Gruša J. a kol., 220s.)
• 1992 – Minisalon (kat. Skalník J., 220s., angl., čes.)
• 1992 – Věra Janoušková: Sochy a koláže z let 1960/1992 (kat. NG, Erben V., 36s.)
• 1993 – Nová figurace (kat. Petrová E., 104s.)
• 1995 – Věra Janoušková: Osinky, smalty, koláže (kat. Zemina J., 64s.) ISBN 80-85014-23-8
• 1996 – Umění zastaveného času (Beran Z. a kol., 268s., č, angl.) ISBN 80-7056-050-9
• 1997 – Česká koláž (Dryje F. a kol., 165s.) ISBN 80-86010-04-X
• 1997 – Poselství jiného výrazu (Nešlehová M., 286s., č.,angl.) ISBN 80-902481-0-1
• 1998 – Věra Janoušková, Gal. Aspekt, (kat. Chalupecký J. a kol., 40s.)
• 2001 – Věra Janoušková: Retrospektiva (kat. Chlupáč M. a kol., 92 s.)
• 2001 – Věra Janoušková: Já to dělám takhle (Zemina J.,162s.,č., angl.) ISBN 80-7215-162-2
• 2004 – Věra Janoušková, Vladimír Janoušek: Výběr z díla (Čechová O. a kol., kat. 80s.), ZČG v Plzni, ISBN 80-86415-27-9
• 2004 – Šedesátá /The Sixties (Juříková M., Železný V., 414s.,č.,angl.) ISBN 80-239-3406-6
• 2005 – České ateliéry (Brozman D. a kol., 519s., č.,angl., ed. ART cz) ISBN 80-239-5528-4
• 2006 – UB 12, Studie, rozhovory, dokumenty (Slavická M., Šetlík J., 337s.) ISBN 80-86990-07-9
• 2010 – Česká koláž (Machalický J., 254s. ed. Gallery s. r. o.)
• 2011 – Věra Janoušková: Intuice a řád (kat. Machalický J., Šašek J., 6s.)

Související články

• Sochařský ateliér Vladimíra a Věry Janouškových

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Janoušková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Janoušková
• Věra Janoušková v informačním systému abART
• Věra Janoušková, sochařka, dokumentární film, režie J. Chytilová, 16. srpna 2005, ČT 2
• Výtvarnické konfese, dokumentární film, režie P. Skala, 26. ledna 2011, ČT 2
• Creativo: Věra Janoušková
• Figure 1981, Museum Kampa
• On-line výstava na Art for Good nový život výstav (Ateliery členů UB 12 a jejich portréty) Archivováno 27. 11. 2020 na Wayback Machine.
• Sochařský ateliér Vladimíra a Věry Janouškových na Slavné vily